V minulém kole se mu to podařilo jen na chvíli, když jej trenér Psotka v den 25. narozenin nečekaně povolal k utkání s Bohemians (1:1). "To byl nádherný dárek," těšil se ze druhého ligového startu 195 centimetrů vysoký habán.
Nastoupil v 89. minutě a mohl rozhodnout. Brankář Sňozík však jeho hlavičku na čáře zázračně vyrazil a pak prohlásil, že poslat na hřiště baskeťáka byl od Psotky skvělý tah. "Zasmál jsem se tomu," podotkl odchovanec Hulína.
Hráváte basketbal?
S klukama si ho někdy na tréninku zahrajeme. Ale že bych se díval na NBA, to ne. Když jsem byl v Opavě, tak jsme chodili na Mattoni NBL.V Opavě hrál vysoký kluk, snad přes dva metry třicet, to byl hora chlap. Na toho jsem se rád koukal. Vyšší hráči jsou ale nemotorní. Sám si na hřišti někdy připadám jako nemotora. Oproti hráčům s nižším těžištěm vypadáme srandovně.
Vadí vám to?
Nepřemýšlím nad tím. Snažím se hrát, jak umím a využít svých výhod. Nikdy nebudu technický typ, ale budu se cpát do zakončení, uhrávat balony, sklepávat je pod sebe a být ve vápně.
Dál však trénujete jen s béčkem. Cesta do prvního týmu Sigmy je ještě dlouhá?
To vůbec nevím. Každopádně na sobě ještě musím pracovat, abych se tam dostal.
Na Bohemce jste se tam dostal. Překvapilo vás to?
Vůbec jsem to nečekal. Jsem za to šťastný, navíc jsem měl v ten den narozeniny, takže to byl pro mě opravdu nádherný dárek. Super.
A oslavy mohly být bujařejší, kdybyste v 89. minutě proměnil největší šanci Sigmy.
To už bych chtěl možná až moc. Mrzí mě, že jsem gól nedal, ale věřím, že bych se v lize mohl prosadit.
Chyběla vaší hlavičce razance?
Jo, hlavičkoval jsem v záklonu, takže jsem do toho moc netrkl. Trenér mi ještě říkal, kdyby přišel centr, abych tam vletěl a dal gól. Je škoda, že jsem tu šanci neproměnil. Ale i tak to byl nádherný zážitek už jen proto, že jsem v Edenu nikdy předtím nebyl. Je krásný pocit být tam jako hráč a ne jako divák. To do smrti nezapomenu.
Třeba dostanete šanci už v příštím kole doma se Spartou.
To by bylo krásný! Ale já jsem takový, že v nic nedoufám, abych pak z toho nebyl zklamaný. S trenérem Psotkou jsme se bavili a říkal mi, že kdybych dával góly, tak si mě vytáhne. Uvidíme, co bude dál.
Mohlo by to klapnout. Za olomouckou rezervu jste dal o víkendu v MSFL další dva góly Hulínu.
Je pravda, že se teď cítím na hřišti dobře. Zvedlo se mi sebevědomí a to se odráží v zápase. Všechno je o hlavě. Věřím si.
Letos jste naskočil už do třetí soutěže. Kromě áčka a béčka Sigmy hráváte ještě na farmě v divizním Šumperku. Co vám to dává?
Je to moje práce a dělám, co se mi řekne. Snažím se držet hubu a makat. V Šumperku hraju rád, protože tam jsou taky super kluci a střelecky se mi dařilo. Pak jsem začal hrát za béčko, kde jsem se chytl. Trenér i kluci mě podrží. V béčku je teď super nálada, máme fazonu. Snad to tak hodně dlouho zůstane.
Na podzim jste dal zatím 8 gólů. S tím můžete být spokojený.
Je to fajn, ale vždy to může být lepší. Jsem hlavně rád, že mi drží zdraví, to je nejdůležitější. Nechci to zakřiknout, já mám problémy se zraněními, s bolestmi zad.
I proto jste hrál ligu po dlouhých třech a půl letech, kdy jste nastoupil na 31 minut v Jablonci?
Tenkrát byl v Olomouci pan Pulpit, potom odešel a já šel do béčka. Ale ani tam se mi moc nedařilo, urval jsem si křížový vaz. Bylo to jedno s druhým. Pak jsem šel do Opavy, ale nezůstal jsem tam, protože – narovinu – parta mi neseděla, necítil jsem se dobře. Přišel test v Ružomberoku, kde jsem se zase zranil a skončil v olomouckém béčku. Obnovil jsem si zranění. Vezlo se to se mnou, byl jsem na dně. Věřím, že se to teď obrací k lepšímu.
Pocházíte z Hulína stejně jako střelci Nehoda s Drulákem. Jsou jejich příběhy vaší inspirací?
Vzor v nich nemám, jsem svůj. Pamatuji si, že když jsem byl menší, tak se mi v Manchesteru líbili útočníci Dwight York a Andy Cole. Blízko mi je Honza Koller, jsme si podobní výškově, kluci mi říkají Honzo. Vzhlížím k němu, dokázal toho strašně moc, taky se do toho dostal až později. Je to můj idol. Šel si za svým a dnes před ním může každý jen smeknout.
