Po úspěchu 2:1 v Sokolově tentokrát Líšeňští doma převálcovali Vítkovice 5:1. „Po výhře v Sokolově jsem dostal asi sto esemesek a telefonátů. Dalším snem bylo vyhrát doma, protože jsem chtěl vidět, jaké to je. A podařilo se nám to,“ jásal Valachovič, který po cestě ze hřiště nadšeně tleskal divákům.
Po Machálkově přesunu na druhý konec města měl kdekdo o Líšeň obavy, protože právě on stál za jejím vzestupem. Nový kouč se však ujal funkce suverénně. „Oba trenéři si jsou dost podobní, a to i povahově. Změnili jsme trochu rozestavení, ale styl se moc nezměnil, a myslím, že nám to sedí,“ popisuje líšeňský záložník Adrián Čermák.
Jeho mužstvo přešlo ze tří obránců na čtyři, ale sám trenér z toho nedělá vědu. „Klukům v kabině jsem říkal, ať se vykašlou na kecy o změně rozestavení. To vám nikdy zápas nevyhraje. Vždycky rozhoduje, kolik se dostane hráčů do ofenzivní fáze. Za Miloše (Machálka) se tam dostávali stejní hráči jako teď, akorát necháváme jednoho hráče navíc na zabezpečení,“ přibližuje Valachovič. „Nechceme slevit z trendu, je potřeba to mít i dál postavené na pracovitosti.“
V sobotu Líšeň svého soka jasně přehrávala přímočarostí i větším zaujetím. „Od začátku jsme se cítili dobře. Věděli jsme, co chceme hrát, a to nám i vycházelo. Dobře jsme pracovali a dařily se nám věci, co jsme měli nacvičené z tréninku,“ pochvaloval si Čermák, který ke kanonádě přispěl dvěma výstavními trefami z dálky. „Já moc gólů nedávám, ale kluci se mi smáli, že na tréninku to stále trefuju na zadní tyč a v zápasech mi to doteď nevycházelo. Doufám, že mi to tam bude padat víckrát.“
Krušnou sobotu naopak zažila Zbrojovka, která na Žižkově prohrála 0:1 a zklamala i herně. „Nebyl to bůhvíjak kvalitní fotbal, duel byl spíše bojovný. Bylo v něm hodně nasazení a agresivity,“ hodnotil pro klubový web Machálek. „Do druhého dějství jsme změnili rozestavení a začali jsme aktivně. Bohužel nás brzdila výrazná nekvalita v dohrávání situací. Musím uznat, že výhra domácích byla zasloužená.“
