„Byl to pan profesor Pirk, můj operatér, který mi oznámil, že musím fotbal zabalit. Cože? Neexistuje! Bylo mi pětadvacet, na vrcholu. Byl jsem tak ješitný a naivní. Povídám: ‚Nezlobte se, ale bude po mém, vy musíte držet lékařské tajemství a já se chci vrátit.‘ “
Odvedli ho do velmi tichého a ponurého vedlejšího pokoje, kde leželi pacienti po transplantaci srdce. Až ti ho přesvědčili: „Chlapče, neriskuj.“
Profesionální fotbal už si Michal Meduna nikdy nezahrál, ale to neznamená, že by nemohl vyprávět svůj příběh.
Zvlášť před finále národního poháru se hodí připomenout. Ten ramenatý útočník s hustými černými vlasy hrával za Slovácko i za Spartu, což jsou středeční protivníci.
„Jsem rozkročený a těžko se mi vybírá, komu přát víc,“ zamyslí se zprvu.
Když vidím, že Christian Eriksen se s podobnou diagnózou a se stejným budíkem vrátil rok po kolapsu, je mi zpětně trochu líto, že já tu šanci nedostal.
