„Lavi za nás hrál přátelák v Edenu proti Slavii. Tehdy to letělo a hodně lidí si s ním Vyšehrad spojovalo. Řada známých se mě ptala, jaký Lavi je. Ale já to tak ani nebral. Pro mě to na hřišti i v kabině byl prostě Kuba Štáfek,“ vypráví 37letý záložník.
Internetový seriál před čtyřmi lety pronikl i mezi tehdejší hráče Slavoje. „Hlášky v kabině letěly. Asi i majitel, pan Jaroslav Klíma, to bral s nadhledem, klub to zviditelnilo,“ doplňuje.
Pak se rodák z Prahy rozvedl a přestěhoval na jih Moravy za přítelkyní. „S tou už nejsem. Mám jinou přítelkyni, ale ve Vyškově jsem zůstal. Děti vidím méně, i proto přemýšlíme o návratu do Prahy. Ale to je zatím předčasné,“ vysvětluje.
V profesionálním fotbale už Klesa čtyři sezony nepůsobí. V sedmatřiceti letech však stále hravě stačí na třetí nejvyšší soutěž. „Mám smlouvu ještě na rok, ale v zimě se uvidí. V kariéře jsem naštěstí žádná větší zranění neměl, když vynechám problémy s kolenem. Stále mám chuť, mladým klukům pořád stačím. I kdybych se vracel do Prahy, tak bych tam třetí ligu nebo divizi hrál,“ má jasno.
Také v nižší soutěži nadále funguje Klesova velká přednost - zpětná klička. „Bývalý spoluhráč Ivo Táborský mi často píše, že by tu zasekávačku měli patentovat. Jako je třeba zidanovka,“ směje se kapitán a nejstarší hráč Vyškova.
Fotbal krajního záložníka či obránce stále baví, i když první ligu už sleduje jen z televize. „Je to moje vášeň, chuť mi nechybí. Mám z toho nějaké peníze, ale už k tomu musím i pracovat,“ ví.
Ještě v hlavním městě dělal ve firmě kamaráda vzdušné spoje a lezl po střechách. Ve Vyškově v oboru zůstal. „U internetu jsem nadále, ale už stojím nohama na zemi. Dělám pro firmu, která má internetovou optickou síť. Připojuji lidi k internetu, dělám servis. Baví mě to, naučil jsem se plno nových věcí, mám skvělého kolegu,“ nešetří chválou.
Klesa nadále sleduje i své bývalé spoluhráče v Českých Budějovicích. „Loni byl v týmu ještě brankář Zdeněk Křížek, se kterým jsem byl každé soustředění a před každým zápasem na pokoji. Hrával jsem i s Ivošem Táborským, s Patrikem Čavošem jsem rok bydlel na bytě,“ uvádí.
6 sezon strávil v první a druhé lize v Českých Budějovicích a také v Příbrami.  |
Dynamo v minulé sezoně jako nováček do posledního kola bojovalo o umístění v elitní šestce. „Sleduju to. Loni mi kluci dělali radost. Hráli a dařilo se jim až nad očekávání. Nechybělo moc a mohli hrát i předkola evropských pohárů. Jsem zvědavý, jak to půjde dál. S příchodem nového generálního partnera je klub určitě finančně stabilnější, než byl v době, když jsem tam byl já. A určitě si může na trhu i více dovolit, což potvrzuje poslední příchod Micka van Burena,“ tvrdí.
Podle Klesy si to klub i město zaslouží. „Je to hlavní středisko a největší město na jihu Čech. Liga sem patří a Dynamo by nemělo být otloukánkem, který po roce v lize bude několik let těžce bojovat o návrat,“ myslí si.
Na jihu Čech zkušený fotbalista působil šest let mezi lety 2011–2017. Byl u jednoho sestupu a jednoho postupu. „Zažil jsem sestupy vlastně dva. Ten druhý ale ne na hřišti, protože jsem trpěl na tribuně se zraněným kolenem. Po podzimu jsme byli asi desátí a na jaře vyhráli snad už jen jednou. Jinak to ale byly krásné roky, na které rád vzpomínám,“ popisuje.
Podobnou dobu předtím strávil v Příbrami. „Pan Jaroslav Starka mi dal první šanci v lize. Vypracoval jsem se v hráče, který nastupoval pravidelně. Na obě angažmá vzpomínám rád, i když k Dynamu jsem si vytvořil bližší vztah,“ srovnává.
Ve své kariéře Michal Klesa odehrál devět sezon v první lize. Nastoupil ke 190 zápasům, v nichž vstřelil 18 branek. „Moc si vážím toho, kam jsem to dotáhl. Zažil jsem opravdu hodně fotbalistů, kteří byli talentovanější a šikovnější než já. Ale nakonec neodehráli v lize tolik utkání, nebo třeba ani jedno. Byl jsem soudný a věděl jsem, že mám limity. I proto jsem hrdý, co jsem ve fotbale prožil. Jen škoda deseti zápasů, které mi chybí do dvoustovky,“ bilancuje.
Fotbalový záložník si nikdy nezkusil zahraniční angažmá. „Když jsem byl v Příbrami, tak se o něčem mluvilo. Ale byl jsem pod smlouvou, časem to vyšumělo. Finančně by bylo zahraničí někde jinde, ale vysloveně toho nelituji,“ uzavírá.
