Svými výkony klepe na prvoligovou bránu, ale ještě nikdo mu neotevřel. Ani teď v zimě. Fotbalový záložník a špílmachr Matěj Kotiš zůstává ve Varnsdorfu, zůstává tedy i dál druholigovým Pavlem Horváthem.
"Svět se nezboří," nestresuje se kapitán Frťalova týmu, který v příštím měsíci oslaví 29. narozeniny. Ale úplně jedno mu není, že ho v elitní soutěži opomíjejí.
Pohled ředitele"Kotiš u nás zůstává, přitom mám pocit, že je dobrý hráč, kvalitní, nadstandardní! Možná zájemcům přijde už starý, neumím to z prvoligových důvodů posoudit. On by si zasloužil první ligu, holt se bude muset smířit s tím, že bude nadstandardní hráč druhé ligy." Vlastimil Gabriel, ředitel FK Varnsdorf |
Klubový šéf Vlastimil Gabriel tvrdil, že byste letos v zimě už odejít měl. Proč to zase nevyšlo?
Nikdo mi nevolal. A pan Gabriel mi taky říkal, že co bylo v jednání, to padlo. Myslím, že ligové týmy mají své kádry a už je to passé.
Neptal se na vás třeba Jablonec?
Taky tam prý byl.
Šel byste někam na zkoušku?
Abych to neřekl špatně... Zkoušet se můžou mladí kluci. Třeba kamarád Radek Porcal mi to vyvrací. Pokud ti je jako mně, nejsi starý, ale už ani žádný holub. Máš dva roky nějakou výkonnost a je pod úroveň jít na zkoušku.
Jste zklamaný?
Nečekal jsem, že se do ligy dostanu, ale doufal jsem. Protože to mohla být asi poslední příležitost vzhledem k tomu, že v devětadvaceti jsi pro osmdesát procent trenérů starý. Kor tady v České republice.
Pomáhal vám s hledáním angažmá nějaký manažer?
Nikdy jsem ho neměl a mít nebudu. Všechno, co bylo, mi řekl pan Gabriel na rovinu. Tlachy z druhé ruky jsem nevnímal. Já moc neuznávám kluky, kteří jsou díky manažerům každý týden jinde. Ale je jasné, že právě oni mají ve fotbale obrovský vliv. Což asi není úplně ideální. Český fotbal je válka manažerů. Ale kdybych ho měl, třeba by mě někam dotlačil.
Přitom jste poslední měsíce hrál výborně. Neztratíte motivaci?
Kdepak, je pořád stejná. Za prvé mě fotbal neskutečně baví, je to moje životní láska. Za druhé mě ženou dopředu historické úspěchy ve Varnsdorfu. Jelikož jsem místní a jsem typ, který ve Varnsdorfu asi dožije a zemře. Rád bych byl celoživotně zapsaný v nějaké knize, v klubové kronice. Ještě se chci zlepšovat. I když je mi osmadvacet, pořád se cítím jako mladí kluci vedle mě. Baví mě každý trénink, každý zápas. Dnes se moc klubismus nenosí, ale já o sobě můžu říct, že jsem patriot. Takže když tady zůstanu 10 let, budu mít 10 let motivaci.
Zastavují vás lidé ve městě?
I když jsem byl ve Varnsdorfu bezejmenný, místní lidi mě znali. A ptali se mě na různé aktivity. Pan Gabriel moc věcí z našeho fotbalového světa nepouští. Já jsem jediný, který občas řekne, co se děje a neděje. Když vyjdu na ulici, minimálně jeden člověk mě zastaví a musím si pět deset minut povídat. Ale mně to nevadí. Je to lepší, než to nezažívat. Samozřejmě říkám jen to, co je veřejné, věci o chodu klubu. Tajemství z kabiny nepouštím.
Horváth v Plzni, špílmachr jako vy, hraje v osmatřiceti letech evropské poháry. Kde se vy jako varnsdorfský Horváth vidíte za deset let?
Tak zkusíme udělat rozhovor za osm deset let? Můžeme si plácnout! Chci hrát co nejdéle, ale Horváth je někde jinde, už jen svými zkušenostmi. Rád bych zkoušel vychovat pro varnsdorfský fotbal pár odchovanců. Já jsem jediný, Jirka Stehlík druhý, ale ten je někde pryč. Co zatím zkoumám po juniorce a dorostu, nějaký supertalent tam není. Kéž by jím byl jednou můj syn, když ho budu mít. Udělal jsem si trenérskou licenci a chtěl bych vést úplně ty nejmenší. Zvolil jsem si je sám, přitom jsem měl možnost si vybrat od malých až po juniorku.
