Nejdřív 20 lidí venku, pak dva, nakonec 12, ale po dvou s desetimetrovými rozestupy. Jak jste sledoval veletoče ohledně vládního povolování tréninků?
Bylo mi to silně nepříjemné, protože i u nás se už všichni těší na trénování, aby děti mohly být venku. I kdyby se neměly hrát zápasy, chceme, aby alespoň sportovaly. Jsem dost zklamaný. U nás v Baníku trenéři okamžitě s radostí napsali všem rodičům, že se začíná trénovat, a pak jsme to odvolávali. A co jsem slyšel, stejné to měla spousta oddílů. Je to hodně nešťastné.
Martin Hrdlička
Je k pláči, nebo k smíchu, že se nařízení za pár dní tolikrát změní?
Mně to přijde k pláči. Úplně. Každý očekáváme, kolik dětí se ke sportu vrátí, a všichni z toho máme strach. Zapomněli jsme myslet na děti. Já jsem z toho nešťastný. Mám čtyři děti, a jak už se těšily do školy! Na takové to sociálno, na kamarády, být v kolektivu. Normálně mi naskakuje husí kůže, jak jsem naštvaný. Mám sedmiměsíční dvojčata, ta to ještě nevnímají, ale devítiletý kluk a desetiletá holka ano. Udělali jsme jim u domku hřiště, aby mohli hrát. Nevím, proč nepovolí skupiny po šesti. Kolektivní sport ve dvou? Dobré to je možná pro tenisty. Ale pro nás, fotbalisty, to je, jako kdyby nepovolili pomalu nic.
Vidíte nějakou logiku v desetimetrových odstupech?
Já moc ne. Nevím, kdo určil deset metrů a že zrovna dvanáct se jich vejde na fotbalové hřiště. Když byla pandemie koronaviru daleko větší, smělo se trénovat v šesti. Kdyby aspoň nic neřekli, ale on (nový ministr zdravotnictví Petr Arenberger) si ještě dělá srandu, že budeme hrát fotbal bez brankářů... A za 24 hodin už kolují vtipy, že můžou hrát jen brankáři. Hodně smutné.
Jak takový trénink může vypadat?
Určitě to není fotbalový trénink. A neumím si ho představit pro ty nejmenší, jak děláte něco ve dvou. Ty potřebují být v kolektivu. Nevím, kolik lidí by se při fotbalovém tréninku nakazilo. Samozřejmě, někdy do sebe drcnete, ale jinak nejste přímo u sebe.
Jaké řešení byste navrhl?
Nejsem epidemiolog, ale určitě bych chtěl, aby se začalo co nejrychleji trénovat po skupinkách, klidně bez kabin. Aspoň v šesti až osmi, aby děti mohly trošku hrát fotbal. Fakt nejsem expert, ale určitě měly být během pandemie děti na prvním místě. A nemyslím si, že byly.
Co ostatní sporty?
Těch halových je mi úplně líto. Snažili jsme se v Baníku Modlany vyhovět aspoň teplickým hokejistům, aby si k nám mohli jít zahrát fotbal. Ptali se mě, tak jsme jim to dovolili, ale to bylo ještě v původním modelu dvaceti lidí. Když se to řeklo v televizi, všichni začali být nadšení, měli radost, vymýšleli, jak kdo bude trénovat. A za jeden den vám přijde zase kudla do zad.
Sektory na hřišti, trenér s trubkou. Jak se teď v Česku legálně trénuje |
Jak se ten rok nečinnosti na dětech podepíše?
Všichni s napětím čekáme, co se stane. Věřím, že nějaké děti přijdou. Na vesnicích chodí ven normálně, ale bojím se, že některé panelákové nám ani nedorazí a ke sportu se nevrátí. Anebo přijdou hodně fyzicky zanedbané, některé možná i trošku obéznější.
Máte jako šéf Modlan zprávy, že se už někdo chce odhlásit?
Ještě ne. Teď jsme jim teprve napsali. Poznáme během 14 dnů, v jakých počtech budou chodit.
Jaký bude návrat ke sportu? Nezlenivěly děti u počítačů?
Myslím, že zlenivěly, ale není to jejich chyba. Pro ně samotné je těžké, aby se učily koukáním do obrazovky počítače. Pandemie se podepíše nejvíc právě na dětech.
Někdo už to nevydržel a navzdory zákazům tajně děti trénoval, konaly se i „partyzánské“ zápasy dětí. Co vy na to?
Slyším to poprvé. Jestli někdo trénoval neoficiálně, asi by předpisy porušovat neměl. Na druhou stranu, když vidíte děti, které ten svůj sport milují a bez něj jsou už zoufalé, měl bych pro to pochopení.
Co se týká krajských soutěží dospělých, chtěli jste stanovit nejzazší termín, do kterého je možný jejich restart. Už jste se na něčem dohodli?
Akorát to teď řešíme. Přijde mi trošku nereálné, aby nám to povolili a kluci začali hned hrát. Budeme potřebovat dva tři týdny, aby se rozkoukali. Nevím, jestli je možné soutěže dohrát, ale chtěl bych aspoň začít. Musíme se domluvit, jestli se bude postupovat, sestupovat. Čím dřív budeme všichni na hřišti, tedy dospělí i děti, tím líp.
Když se do půlky května začne, dohrají se soutěže?
Musí se skončit do konce června a pro sestupy a postupy je potřeba odehrát přes 50 procent utkání. Stihli jsme osm kol, nutných je dalších osm, spíš by to nevyšlo.
Kluby odmítly, aby se hrálo kromě víkendu i ve středu. Proč?
Ano, většina klubů byla proti. Některé by to daly. Ale když máte přejíždět třeba z děčínského do chomutovského okresu, není to asi úplně jednoduché, aby se hrálo od pěti hodin, když ti kluci chodí do práce. Navíc i dospělí budou zlenivělí, máme dost starších hráčů, věkový průměr je hodně vysoký. Takže mám obavy, aby se ti starší vůbec chtěli vracet. Samozřejmě priorita jsou děti, aby mohly zase spolu na hřiště.
Proč se musí dohrát sedm podzimních kol plus ještě jedno jarní?
Mělo by se odehrát přes 50 procent zápasů, proto to jedno jarní navíc. Ale nevím, jestli je pak úplně regulérní, aby někdo sestupoval, když se odehraje jen půlka zápasů. Ovšem bych nechal na fotbalové asociaci a na oddílech, ať si to rozhodnou. Oni shánějí peníze na provoz, na hráče, oni jsou v našem hnutí nejdůležitější.
Okresní svazy v Ústeckém kraji a jejich předsedovéZůstali
Noví za Fevoluci
|
Volby do okresních fotbalových svazů v Ústeckém kraji skončily, zvítězili dva kandidáti Fevoluce, pět předsedů zůstalo na svých místech. Co tomu říkáte?
U nás nikde nebyli moc protikandidáti, snad jen v Děčíně a v Lounech, ale ti pak také odstoupili. Já to nedělím na Fevoluci a zbytek, chci, abychom tady všichni fungovali pro tento kraj. Jsou tu lidé, kteří dělají svou práci dobře, byli to dobří kandidáti.
Takže fotbal v Ústeckém kraji by neměl být pod vlivem vyšetřovaného Romana Berbra?
Myslím, že ne.
V Děčíně stáhl kandidaturu na šéfa okresního svazu bývalý reprezentant Petr Voříšek, protikandidáti napadli, že ji podal pozdě. Sledoval jste ten případ?
My jsme to s Petrem vykomunikovali, bylo to celé nešťastné, protože to bylo asi na poslední chvíli. Nevím, jestli Petr Voříšek by byl úplně správný kandidát na předsedu okresního svazu, za mě je to spíš člověk, který by měl jednou dělat manažera nebo trenéra. Určitě pro něj budeme hledat nějaké uplatnění na okresní nebo krajské úrovni. On je ikona, a takové hráče bychom měli zabudovávat do systému. To jsou ti lidé, kteří by měli děti přilákat k fotbalu.
Příští týden se uskuteční krajské volby, budete opět kandidovat na předsedu svazu?
Budu kandidovat, rozhodl jsem se tak, protože si myslím, že jsme tady nějaký kus práce udělali. Všechno funguje, situace je uklidněná, myslím, že tomu mám co dát, a ještě další čtyři roky bych chtěl být předsedou kraje. Netuším, jestli budu mít protikandidáta, zatím žádný není, co vím. Když ale přijde někdo lepší a porazí mě, tak mu určitě pogratuluju, neberu to tak, že bych byl ukřivděný.
Ve výkonném výboru je Zdeněk Vaňkát, který se profiloval jako Berbrův stoupenec. Umíte si představit, že s ním budete dál spolupracovat?
Vůbec to není o tom, co já chci, ale koho oddíly a okresní svazy zvolí. Já budu spolupracovat s kýmkoliv, kdo tam bude, a budu rád, když si tam nebudeme dělat nějaké naschvály, což se zatím celou dobu dařilo.
