Co jste věděl o Třinci, když se vám jeho šéfové ozvali s trenérskou nabídkou?
Že kdysi hrál nejvyšší soutěž, ale o dnešní situaci jsem tolik informací neměl. Jenže v dnešním světě médií není problém zjistit si, co se kde děje.
Rozmýšlel jste se, zda nabídku přijmete?
Ne, nebylo těžké se rozhodnout. Je to druhá nejvyšší soutěž v Česku, je to zahraničí a i z toho pohledu to pro mě byla výzva. Chci si tady vyzkoušet svoje trenérské schopnosti, otestovat si, jak mi to půjde za hranicemi Slovenska.
Co jste s týmem udělal, že na konci podzimu šlapal a ani jednou neprohrál?
Druhá liga je především bojovná. Ale snažil jsem se do hráčů dostat i fotbalovost. Každý tým chce devadesát minut dorážet na soupeře, a to stojí hodně sil. My ale potřebujeme jít ještě více do ofenzivy, zvýšit kreativitu, zlepšit práci s míčem. A samozřejmě v útoku musíme být efektivnější.
Ľubomír LuhovýNarodil se 31. března 1967 v Bratislavě. Začínal v Púchově, ale největší část kariéry strávil v Interu Bratislava. Kromě toho hrál za Spartak Trnava a na vojně za Duklu Banská Bystrica. Zahrál si také v Japonsku ve Francii a Rakousku. Hráčskou kariéru končil v roce 2000 v Artmédii Petržalka. Za československou reprezentaci odehrál 2 zápasy, za slovenskou devět. |
Nebude. Poradíme si i bez něho. Měli jsme s ním dohodu, že nám dá vědět, zda bude chtít zůstat, ale neozval se. Je to ale jeho právo vybrat si klub, v němž chce hrát.
Už víte, k jakým změnám v zimě v týmu dojde?
S vedením jsme se dohodli, že chceme, aby co nejvíce hráčů bylo našich, kmenových. Proto jsme se už rozešli s obráncem Cihlářem a útočníkem Doležalem. Oba byli u nás na hostování, takže se vrátili do svých klubů, Cihlář do Jihlavy a Doležal do Sigmy Olomouc. Pryč je i obránce Bednarek.
Hned po podzimní části druhé ligy jste testovali nové hráče. Mimo jiné Janúcha, Kukoya a Füzika. Jak to dopadlo?
Z nich už jsme se dohodli s nigerijským záložníkem Georgem Kukoyaou. O další dva jmenované hráče zájem nemáme. S klubem ale podepsali smlouvy obránce Patrik Siegl a útočník Peter Štyvar, kteří na podzim v týmu jen hostovali.
Pojďme z Třince na Slovensko. Vy jste byl spojený s Interem Bratislava. Loni klub zanikl, přičemž tehdejší majitel prodal licenci do Senice. Od této sezony je v páté nejvyšší slovenské soutěži. Co tomu říkáte?
Nazval bych to sportovní vraždou. Není možné, aby přišel nějaký podnikatel, a je jedno jestli má miliardu nebo dvě... a klub zrušil. Ale on není úplně na vině, jen částečně. Svůj podíl na tehdejším zániku mělo i zastupitelstvo města. Není možné, aby někdo dovolil zničit klub, který patřil mezi tři čtyři nejznámější na Slovensku. To je jako kdybyste teď zbourali Pražský hrad.
Takže pořád to vidíte jako křivdu?
Mě by ale mrzelo, i kdyby tak dopadl konkurenční Slovan. Společnost takové týmy musí držet, to jsou ikony.
Má ještě česky a slovenský fotbal po 17 letech od rozdělení nějaké vazby?
Nemyslím si. Snad jen v tom, že se mezi oběma zeměmi pohybuje velmi hodně hráčů i trenérů. Větší exodus je z Česka k nám, váš trh je větší.
Jak se díváte na úvahy, že by Češi a Slováci mohli mít opět společnou fotbalovou ligu?
Ty soutěže bych určitě nespojoval. Češi i Slováci mají vlastní identitu, a to je v pořádku. Ty snahy o společnou soutěž nazývám honem na zajíce. Nemá to reálné opodstatnění.
Ale neříkejte, že zápasy mezi slovenskými a českými týmy neměly v minulosti svou atmosféru.
To ano, byly fantastické. Na Spartě jsme s Interem relativně dostávali. V Ostravě jsme nevyhrávali stejně jako v Olomouci. Ale doma se nám dařilo. Ty zápasy mi chybí, ale tehdy byly kádry všech mužstev nabité výbornými fotbalisty, na každý post jich bylo čtyři pět. To je však pochopitelné, protože tehdy se tolik neodcházelo do zahraničí.
