„Zápas nám ukázal, že pořád máme to naše tvrdé jádro. Charakterově hrozně dobrý tým,“ pronesl záložník Jaroslav Málek po duelu, v němž na 0:1 domácí inkasovali po 43 vteřinách hry a do dvougólového vedení šel Žižkov ve 20. minutě.
Vůle, s jakou zápas otočila, připomněl, že se s Líšní musí i letos počítat. „Musíme přijmout cíl, že chceme hrát nahoře. Už asi není prostor pro nějaký alibismus, jako když jsme byli loni v půlce soutěže na špici, ale mluvili jsme o záchraně. Bez velkých očí bych chtěl být v šestce nejlepších. Každý hrajeme fotbal proto, abychom něčeho dosáhli,“ uvedl Málek.
Klub, který měl na jaře z vedoucí příčky druhé ligy pro jistotu domluvený azyl v Králově Poli pro první ligu a nakonec skončil druhý, stojí na prahu další zajímavé sezony.
Opět před ní zní slova o tom, že ta předchozí, mimořádně úspěšná, se těžko bude opakovat. „Loňské druhé místo bylo něco nepředstavitelného. Vzhledem ke kvalitě soutěže bude těžké ho obhájit. Chceme se pohybovat v klidném středu tabulky a stabilizovat se ve druhé lize,“ plánuje Karel Hladiš, předseda SK Líšeň.
Zároveň už však mužstvo neprošlo tak mohutnými změnami jako po nováčkovské sezoně, s rozpočtem 15 milionů korun přivedla Líšeň další hráče s ligovými zkušenostmi a dva z nich se hned gólově podíleli na výhře nad Žižkovem.
 |
Dvougólové manko dorovnaly letní posily Bronislav Stáňa a Šimon Chwaszcz. Obrat pak završil čtyři minuty před koncem střídající Jan Silný. V té době hrál už Žižkov bez vyloučeného Davida Březiny.
Silný, hrající už dva měsíce po zlomenině ruky a vykloubení ramene, byl ústřední postavou hektického závěru. Střídal v 75. minutě, o pět minut později drzým průnikem vybojoval Březinovo vyloučení a následně rozhodl.
„Trénuje s námi posledních čtrnáct dní. Zlomenina nebyl až takový problém, ale vykloubené rameno se hojí tři měsíce. Silný ale není z této planety. Pokud se nějaký jiný hráč léčí s kolenem půl roku, Silný je zpět za měsíc. On je mimozemšťan,“ řekl o svém žolíku líšeňský trenér Milan Valachovič.
Poptává se útočník
Výhře, za kterou Líšeň po změně stran neúnavně šla, tleskalo 755 diváků, mezi nimi i bývalý trenér domácích Miloslav Machálek. V první půli se však řada z nich nespokojeně ošívala.
„Otočka na 3:2 je super, ale je otázka, proč jsme dostali ty první dva góly. To je špatně, když doma takhle dvakrát inkasujeme. Spíš je lepší se zamyslet, proč jsme nevyhráli 3:0. Měli jsme i dávku štěstí, že jsme zápas takhle zvládli,“ uvědomoval si Silný.
Silný start fotbalistů Líšně: po obratu myslí zase na přední příčky |
Podle Valachoviče si jeho tým zápas sám udělal těžším, než musel být. „My se tady na něco připravujeme dva měsíce, pak naděláme hrubky a soupeř nás potrestá. Za první poločas jsem nebyl spokojený, neběhalo nám to, byli jsme zakřiknutí, zbytečně nervózní. Nervozita byla vidět i u zkušených hráčů. Tak to v prvním zápase sezony vždycky je, navíc když hrajete se silným soupeřem. Viktorka, pokud zvládala fyzicky, nás trápila. Pak jsme ji přehráli. Druhý poločas rozhodla morálka našich kluků, jimž patří obrovská gratulace,“ přemítal kouč.
Přes třígólovou kanonádu by navíc Líšeň do kádru ráda přivedla ještě jednoho útočníka. Není ale dané, že to bude Martin Zikl ze Zbrojovky, který už v Líšni působil, následně se vrátil do většího z brněnských klubů, ale skončil tam v béčku. Generálky divizního zbrojováckého béčka proti Rosicím se nezúčastnil.
„Ještě dvě tři řešení máme. Čekali jsme, jak dopadne tento zápas. Útočník je v řešení,“ řekl vyhýbavě trenér Valachovič.
Prý běhám jako postižený, smál se hrdina dramatu
Návrat po komplikovaném zranění řeší líšeňský útočník Jan Silný s fyzioterapeutem Ivanem Janským, pracujícím pro konkurenční Zbrojovku Brno. „Z legrace mi říkal, že to bude dělat tak, abych byl k dispozici až od šestého kola,“ narážel Silný na vylosování 2. ligy, které Zbrojovku a Líšeň svede proti sobě v 5. kole.
Místo čekání na čas po derby vletěl na hřiště hned v úvodním kole nové sezony a stal se žolíkem Líšně při výhře nad Žižkovem.
„Je to samozřejmě řečeno v lehčím tónu. S Ivanem pracuji denně, chtěl mě dostat na hřiště a patří mu obrovský dík,“ vzkázal fyzioterapeutovi 26letý fotbalista.
Pravou ruku, kterou si v květnu na dvou místech zranil na tréninku, prý dodnes nezvedne nad hlavu. „Kluci říkají, že běhám jako postižený, když si ji při běhu dávám na hruď. Každá minuta na tréninku a v zápase je pro mě zkouškou. Na Žižkov jsem asi neměl ani jít, co jsem tak vyrozuměl v týdnu, nakonec mě tam poslali,“ vypráví Silný.
Při svém plodném vstupu do zápasu měl zřejmě i štěstí, že ho faulující David Březina při zákroku na červenou kartu strhl za levé, tedy zdravé rameno.
Po vítězném gólu na 3:2 neskrýval ohromnou euforii. „Po takovém zranění je to vždy nesmírně cenný moment. Říkal jsem všem, že gól dám. Dělal jsem si srandu. Při gólové situaci jsem si míč i špatně zpracoval, o to lépe to však dopadlo,“ usmíval se.
