Arsenal Česká Lípa je už jeho patnáctou klubovou štací. Pro známého fotbalového bohéma Jiřího Štajnera však jarní část divizní sezony kvůli koronavirové pandemii skončila hned na jejím startu a někdejší hvězda Slovanu Liberec tak zažívá nejdelší pauzu bez fotbalu ve své bohaté a úspěšné kariéře.
„Když se soutěže přerušily před měsícem, tak jsem já a asi ani nikdo nečekal, že se epidemie takhle rozšíří a bude znamenat konec sezony. Říkal jsem si, že si dáme chvilku voraz, začneme třeba zase v půlce dubna a do konce června se to v pohodě dojede. Jenže je to jinak,“ říká 43letý Jiří Štajner, bývalý český reprezentant, legenda Liberce i německého Hannoveru, který po konci profesionální kariéry v roce 2014 dál baví svými kousky diváky v nižších soutěžích.
V minulém týdnu tedy svaz definitivně rozhodl o ukončení nižších soutěží, dalo se to už čekat?
Dá se to tak říct a očekával jsem, že to takhle dopadne, protože pak by se muselo hrát o víkendu i ve středu. To by, myslím, na krajské úrovni ještě možná jakž takž šlo dohrát, protože třeba v Libereckém kraji jsou ty vzdálenosti docela malé, ale divize a třetí liga už jsou o mnohem delším cestování, a to by bylo pro hráče a mužstva těžké zvládat.
Jak jste se udržoval v kondici?
Měli jsme nějaká individuální doporučení a každý si asi nějak držel fyzičku podle svých možností. Já jsem takový, že doma moc nevydržím, tak jsem hodně běhal, jezdil na kole, a to dělám pořád. Taky jsem už udělal spoustu práce na zahradě a asi si na ní postavím takový menší nohejbalový kurt. Budu si zvát nějaké protihráče jeden na jednoho, abych si konečně aspoň trochu kopnul do balonu, protože to už se přes měsíc nestalo.
Jaké jsou zprávy z českolipského Arsenalu, jsou v plánu v omezené míře společné tréninky?
Zatím se nic takového nechystá, ale myslím, že není kam spěchat, protože času bude dost. Jestli to dobře půjde, tak počítám, že se v klubech začne na další sezonu trénovat tak na začátku nebo v půlce června, takže na divizní úrovni fakt není co honit.
Kdyby to takhle probíhalo, budete zhruba tři měsíce bez fotbalu…
...nepamatuju, že bych někdy v kariéře zažil tak dlouhou dobu bez fotbalu, bez tréninků nebo zápasů. Naštěstí jsem nikdy nebyl nějak dlouho zraněný, takže je to pro mě novinka, ale na druhou stranu si myslím, že mně ta pauza zase nijak zvlášť neuškodí. Techniku už víc nenatrénuju, s fyzičkou jsem nikdy neměl problém, takže když zase vlezu na hřiště, bude to jako dřív.
Vraťme se k fotbalu aspoň v minulém čase. Proč jste se v lednu rozhodl přestoupit z Chrastavy, s níž jste skončil po podzimu v přeboru šestý, do divizní České Lípy?
První kontakty byly už vloni v létě, kdy jsem skončil v jabloneckém Mšeně. Lípa mě oslovila chvilku před startem sezony, ale už jsem se domluvil v Chrastavě, že tam půl roku nebo rok budu zase hrát. Jenže pak jsem přece jen Arsenalu kývl.
Co hlavně rozhodlo?
Tak nějak jsem cítil zase novou motivaci i to, že na divizi pořád mám. Navíc jsme tam šli s trenérem Martinem Hřídelem, se kterým se znám a jsem něco jako hrající asistent. I když byl Arsenal po podzimu předposlední, tak jsem vnímal ambice na záchranu a chtěl jsem mu pomoct, protože Česká Lípa je velké město a minimálně divize je tam potřeba.
Měli jste podle vás reálnou šanci na udržení?
Po prvním jarním zápase jsme ztráceli na záchranu pět bodů a myslel jsem si a cítil to tak, že bychom záchranu měli zvládnout.
Jiří Štajner
|
Stihli jste jen jeden zápas, kdy jste hráli 0:0 v Praze s Aritmou, dál vám výkon týmu jako novému kapitánovi naděje do jara?
I když jsme hráli na přírodní trávě, na které jsme toho v přípravě moc neodehráli, a Aritma byla výborný soupeř, tak mě remíza nakonec trochu mrzela, protože jsme dobře bránili a z nějakého brejku jsme měli domácí potrestat.
Následný penaltový rozstřel jste prohráli...
...právě proto, že každý bod je třeba ve hře o udržení strašně důležitý, tak z mého pohledu jsou penalty po remíze kravina. Na republikové úrovni ve třetí lize a v divizi by se měly počítat ty body, které si uhrajete za devadesát minut na hřišti a ne po takové loterii. Ta se hodí spíš někam do okresního přeboru.
Premiérové angažmá jste si v České Lípě moc neužil, zůstáváte v Arsenalu i na další sezonu a s jakými plány?
Ano. Ještě jsem se nějak s vedením nebavil, ale doufám, že stávající kádr se udrží, zkvalitní a hlavně rozšíří. Byl bych rád, kdyby pokračovala spolupráce se Slovanem Liberec, který nám třeba teď v zimě pustil z béčka do kádru některé mladé kluky. V tom případě předpokládám, že budeme od začátku šlapat a nebudeme se motat tam, kde se Lípa v posledních letech, kdy jen pendlovala mezi přeborem a divizí, pohybovala. Přeju si, abychom hráli v divizi důstojnou roli bez starostí o záchranu.
Je vám třiačtyřicet let, jak dlouhou kariéru ještě plánujete?
Na konec zatím nemyslím, závěr kariéry neplánuju, fotbal mě pořád baví a mám do něj obrovskou chuť. Pokud zdraví dovolí, myslím, že i kolem padesátky ještě můžu přebor nebo I. A třídu v klidu hrát.
V první české a německé lize máte na kontě 415 zápasů, dokážete se vžít do kůže současných fotbalistů, kteří čekají na dohrání nejvyšší soutěže?
Hodně by mě to trápilo a moc bych chtěl, aby se už normálně trénovalo a hrálo. V mém případě divizního hráče to bylo a je jenom o nějakém udržování, není to nějak přes závit. Ale když teď mají ti kluci v lize od kondičáků naplánované jen běhání a posilování, tak si myslím, že je to pro ně dost ubíjející. Dá se to vydržet týden, dva, ale ne měsíc a víc.
Jak a v jakém systému je teď podle vás reálné první ligu dohrát?
Těžko říct, nevím přesně, jaká jsou nebo budou nařízení od UEFA třeba pokud jde o mistra, postupující do pohárů a tak. Bude se ale asi tlačit na dohrání sezony, když se zrušilo Euro. Pokud to samozřejmě situace dovolí a začne se s tréninky po skupinách jako v Německu a liga se rozjede třeba za měsíc, tak by se to dohrát dalo. Podle mě se pak může hrát klidně každý třetí čtvrtý den, v tom bych u profíků nějaký velký problém neviděl. A pak by se mohlo bez delší pauzy než obvykle najet na novou sezonu.
