„Dostat trenéra do saka pro nás v tu chvíli znamenalo víc než prémie za výhru. V šatně jsem klukům říkal, že už nic víc ve fotbale nezažijeme. Vítězství v sázce řadím výš než svůj první ligový start za Bohemku,“ řehtá se brankář Jiří Havránek, který vlastní trenérskou licenci: „Jak nás pan Němec motivoval, to by se mohlo vyučovat v trenérských školách!“
Sedmapadesátiletý kouč, který v severočeském klubu nad Ohří působí s drobnými přestávkami už od roku 2011, před sezonou svůj tým vyhecoval. „Když uhrajete padesát a víc bodů, přijdu na následující domácí zápas v obleku!“ slíbil.
Jiří NěmecNarozen: 15. května 1966 v Pacově, defenzivní záložník Úspěchy: vicemistr Evropy 1996, vítěz Poháru UEFA 1997 se Schalke, titul se Spartou 1991 a 1993, Fotbalista roku 1997 Hráčská kariéra: Č. Budějovice (1985-87), Dukla (87-90), Sparta (90-93), Schalke (93-02), Blšany (02-03), Sparta (03), Žižkov (04) Reprezentace: 84 startů, 1 gól, hrál na MS 1990 (čtvrtfinále), na ME 1996 (stříbro), na ME 2000 (skupina) |
Člen výkonného výboru klubu Milan Richtr tvrdí, že tahle sázka na hráče brozanského Sokola neskutečně zapůsobila. „Motivace byla tak obrovská, že půlka týmu ke konci sezony hrála přes bolest a pod prášky,“ líčí Richtr, který se stará také o webové stránky oddílu a fotografie.
Hranici padesáti bodů mužstvo zdolalo tři kola před koncem v Přepeřích. „Vyhráli jsme 1:0 z penalty, ale naprosto o nic nám nešlo, naopak domácí potřebovali body k záchraně. A naši kluci tam slavili, jako kdyby vyhráli celou soutěž. Domácí fanoušci zírali: Vy někam postupujete? Bylo to vtipné,“ usmívá se Richtr.
A tak se v předposledním kole soutěže na stadionku Brozan, které leží nedaleko Litoměřic, chystala sláva. Němec v obleku! Soupeřem byla rezerva Hradce Králové.
„Bylo fajn odpoledne a všichni čekali, jestli Němec v saku přijde, nebo ne. Dorazil v civilu, oblek zvlášť, a před zápasem se převlékl. Náš hlasatel nejdřív přečetl sestavy a nakonec říkal: Hlavním trenérem domácího týmu je Jiří Němec, dnes ve slušivém obleku. A lidé se smáli. Spousta se jich přišla podívat jen na něj,“ vykresluje člen výboru.
Viděli hladce oholeného kouče ve tmavém obleku, se světle modrou košilí a modrou kravatou. „Bohužel zápas jsme prohráli. Možná právě i kvůli saku. Němec je pověrčivý, proto pořád chodí v teplácích nebo teplákovce.“
Bývalý vynikající defenzivní záložník je velkou postavou českého fotbalu. Stal se Fotbalistou roku 1997, dělal kapitána reprezentaci, se Spartou vyhrál dva, ještě československé tituly, za ikonu ho berou v Schalke 04. S německým klubem v sezoně 1996/97 získal Pohár UEFA. „V Německu ho nazýváme Eurofighter. Eurobojovník. Jeden z nejlepších hráčů své generace!“ básní o něm na Facebooku brozanského klubu německý fanoušek Frank Kessler; za Eurofighters byl označován celý tehdejší tým Schalke.
S médii Němec až na výjimky nekomunikuje, žádosti o rozhovor s úsměvem odmítá. Pasuje na něj přezdívka, kterou dostal v reprezentaci: Němej. „Za celou dobu nepromluvil ani pro klubový web. Neřekne ani tři věty k zápasu. Když se někde objeví jeho fotka, hrozně prská. Ale slibuje, že až jednou skončí, uděláme velkou rekapitulaci,“ těší se Richtr.
A sliby, jak ukázala sázka o sako, Němec plní.
„Mohl klukům říct: Pitomové, kašlu vám na to! Ale on je fakt hráč, dohrál to až do konce,“ oceňuje Richtr. „Se všemi jedná na rovinu a má obrovskou autoritu. V malém českém rybníku není moc trenérů, co by náš současný tým zvládli. Jsou v něm velké osobnosti, které musí ukočírovat. A jemu se to podařilo.“
Brozany letos pod Němcovým velením oslavily historický úspěch, ve své skupině České fotbalové ligy skončily na třetím místě. Získaly 54 bodů.
A pobavily trenérem v saku.
Jak jsem nerozmluvil NěmýhoVzpomínka z ledna 2011 Spíš probudím mrtvýho než rozmluvím Němýho... Že tuhle přezdívku nedostal exkapitán fotbalové reprezentace Jiří Němec náhodou, vím už i já. Frčím z Ústí nad Labem do Brozan díra nedíra, natěšený na rozhovor s novým trenérem divizního týmu. Končí zápas fotbalistů, začíná můj. Kolega Oťas předem hlásí: Už před týdnem odmítl! Ani teď povídat nechce. „Co bych vám řek’? Že jsem tu tři dny a rozkoukávám se.“ Nadhodím: „To bude o vás.“ Svraští husté obočí: „To už vůbec!“ Ukážu pečlivě naškrábané výpisky. Nic. Připomenu naše dávné povídání už po prvním tréninku v Blšanech. „Není možný, že bych to byl já.“ Nepomáhá ani naléhání, že jsem tu speciálně kvůli němu. „Moh’ jste zavolat, já bych vám řekl, že nemusíte jezdit.“ Je to marné, ale ještě zkouším humor. Za rozhovor udělám kotoul, slibuju. „Nemusíte.“  Fotbalová legenda Jiří Němec, trenér Brozan. Brnkám na city. Kdo mi zaplatí cesťák, když nebude článek? „Dejte mi ho a já vám ho proplatím.“ Křemen je proti Němcovi modelína. „Přijďte za dva měsíce.“ Říká to rázně, ale ne povýšeně nebo nabubřele. Ani se moc nezlobím, je prostě takový. Vždyť když hrál, báli se ho i rozhodčí. Jako když jednoho žižkovský šíbr Horník ve známých odposleších prosil, ať Němce nevyžlutí. Ať mu řekne, že maj’ stejnej zájem. „Hele, já ho můžu chránit, jak chci, ale on mi pak dá takovou čočku...,“ klepal se sudí. I neústupnost a buldočí povaha dostala Němce na vrchol, k evropskému stříbru nebo vítězství v Poháru UEFA se Schalke. Za dva měsíce se stavím a řeknu: Pane Němec, dyť mám stejnej zájem jako vy! Udělat něco pro vaše i brozanské fanoušky. Do té doby ale Němej zůstane němej. |
