Pořád cítí křivdu. Ze Zlína odchází nekompromisní bouřlivák s pocitem nedodělané práce. „Můj konec nedává logiku, spousta lidí nad tím kroutí hlavu,“ říká fotbalový trenér Martin Pulpit, který dostal po podzimu výpověď, byť měl kontrakt podepsaný do června 2016.
Opravdu neprozradíte konkrétní příčiny vašeho odchodu?
Vážně to nechci rozebírat. Ale mrzí mě to hodně. Než jsem šel loni do Zlína, jel jsem se podívat na béčko do Břeclavi. Získával jsem hodně informací, abych byl připravený. Hodně jsem se rozmýšlel, než jsem na to panu Skácelovi (tehdejší sportovní ředitel Zlína) kývl. Řekl jsem mu, že když do toho půjdu, chci perspektivu na dva a půl roku. Mužstvo mířilo k jasnému sestupu. Za rok jsem udělali 50 bodů, což je obrovské číslo, na které tady moji předchůdci nedosáhli. Všichni viděli, že to někam směřuje. Na konci minulé sezony jsem dostal lukrativní nabídku z Polska, o které jsem informoval majitele. Odmítl jsem ji, chtěl jsem dodržet chlapsky smlouvu.
Ve vašem případě ovšem není tento scénář ničím novým. Může to být tím, že míváte spory s nadřízenými?
Jsem člověk, který tvrdí jedno: Pokud se chcete někam posunout, musíte věci říkat na rovinu a správně je pojmenovávat.
Neškodí vám vaše emoční výlevy? Často jsou vám vyčítány vulgarismy.
Kdo mě zná, ví, že jsem se v tom obrovsky zlepšil. Jak stárnu, tak se mírním. Nemám to zapotřebí. Některé reakce jsou ale promyšlené. Může to mít pozitivní vliv na mužstvo. Není řešením sednout si na lavičku a přihlížet, jak se vývoj zápasu řítí špatným směrem. Pokud nic neuděláte, hráči vycítí, že s nimi nehrajete.
Co vám dal rok ve Zlíně?
Poznal jsem krásné město, charakterní a výborné hráče. Většina z nich stála za mnou, věděli, co po nich chci. Pocit nedodělané práce ve mně zůstane navždy. Nedává to smysl, spousta lidí nad tím kroutí hlavou.
Máte nějaké odezvy?
Děkuji lidem za podporu. S fanoušky jsem se scházel, bavili jsme se o fotbale, hlavně o italském. S hráči jsme jim pomáhali s choreem.
Udělal byste něco jinak za ten rok ve Zlíně?
Mohl jsem postavit jinou jedenáctku, ale v daném momentu nikdy nevíte, jak do dopadne. A na kdyby se ve fotbale nehraje.
Máte do něho ještě chuť?
Jestli se o někom říká, že upřímně miluje fotbal, tak jsem to já. Moje životní krédo je: Není důležité, kolikrát tě život srazí na kolena. Důležité je, kolikrát se dokážeš zvednout a jít dál. Vnitřní sílu mám, na rozdíl od jiných. Daný úkol jsem splnil, mužstvo jsem zachránil.
Už se ozvali zájemci o vaše trenérské služby?
Nabídky jsou. Ale řekl jsme si, že si dám týden odpočinku. Hodně spím, čtu knížku o mé druhé zálibě – převaděčích na Šumavě.
Pojďme k podzimní části. Je 24 bodů a sedmé místo reálným obrazem možností mužstva?
Když to srovnám s loňským podzimem, tak jsme se v tabulce pravdy dostali z minus deseti bodů na nulu, pasivní skóre jsme vylepšili na aktivní, vstřelili jsme mnohem více branek. Před měsícem jsem říkal, že bych byl spokojený s 23 až 24 body, takže jsem spokojený. Mužstvo se může na jaře odrazit výše.
Vy už ale u toho nebudete.
Nevím, kdo přijde po mně, ale často mi říkají: Jít trénovat po vás je pohádka. V uvozovkách to může být trenérský nýmand. Mužstvo má svůj řád.
Jaké jsou největší přednosti mužstva?
Má natrénované, dokázali jsme zápasy otáčet, naučili jsme se porážet týmy z předních příček tabulek. Mančaft získával svou tvář. Změnilo se myšlení některých hráčů, že musí tvrdě a poctivě pracovat. Přístup byl profesionálnější, odrážel se ve výsledcích. Nepovedlo se to u všech hráčů, ale přidávají se postupně další.
Kde je naopak největší slabina Zlína?
Souvisí zase s myšlením hráčů. Zapracovat se musí na tom, aby se nedělal rozdíl mezi zápasy doma a na cizích hřištích. Tam jsou velké rezervy. Získávali jsme body, ale mohlo jich být daleko více. Blízko jsme byli v Karviné, Mostu, Znojmu.
Často jste byl nespokojený s gólmany.
Dostál měl lepší jaro než podzim. Na jaře nás výrazně podržel v boji o záchranu. Na podzim byly jeho výkony kolísavé. Když se zranil, dostal šanci Žukowski. Ve třech zápasech chytal solidně, pak ale přišlo utkání v Opavě, kde se zásadně podílel na dvou gólech. Od brankářů čekám více.
Nejméně jste sahal do zadní čtyřky.
Hodně jsme ji stabilizovali, beci začali i střílet branky. Prosazovali se Malý, Pazdera, ale více jsme čekali od Benčíka. Na druhou stranu jsme inkasovali branky, kterým se dalo předejít. Souvisely s individuálními chybami a taktickým myšlením.
Záloha se naopak měnila téměř každý zápas.
Bylo to vlivem zranění i karet. Od záložníku jsme chtěli více branek. Střelecká podpora chyběla. Záloze pomohl příchod Živuliče.
Co útok? Tam jste měl na výběr z nadprůměrného počtu hráčů.
Svoje splnil kapitán Železník, pokračoval v jarních výkonech, škoda jen neproměněné penalty s Ústím. Svým přístupem se změnil Poznar, na konci podzimu šel nahoru. Kraut přišel s obrovským tréninkovým mankem, ale nějaké branky dal. Chmelo střídal velmi dobré pasáže s útlumem. Malcharek doplatil na dlouhou pauzu kvůli trestu. Nakonec se dostal na hřiště, ale kýžené branky se nedočkal.
POHLED REDAKTORA MFDTrenér, jehož úspěchy sráží ego a slovník čtvrté cenové skupiny  To si užiješ,“ předpovídali mi se škodolibým úsměvem kolegové, když se chopil fotbalistů Zlína trenér Martin Pulpit. Zapřísáhlého fanouška Bohemians a Interu Milán provází pověst trenéra s chováním, které není mírně řečeno diplomatické. Všechny jeho prohřešky se za rok sečetly a trenér dostal padáka, přestože mužstvo nezpochybnitelně pozvedl. Škoda pro zlínský fotbal. Ještě větší ale pro Martina Pulpita. Se špetkou taktu, pokorou a menším egem by toho dokázal jistě více. Petr FOJTÍK |
