Má práci na plný úvazek. Zatím pokaždé, když ho trenéři druholigového FC Vysočina poslali od začátku na trávník, zůstal tam až do úplného konce. Fotbalový obránce Filip Vedral si však ani trochu nestěžuje. „Naopak, přesně takhle mi to vyhovuje, každou minutu na hřišti si užívám,“ říká pětadvacetiletý rodák z Jihlavy.
Skoro to vypadá, že byste byl nejraději, kdyby se hrálo víc zápasů za týden...
Ale přesně tak to je. Pro mě je mnohem lepší hrát středa plus víkend než trénovat a zápas mít jen jednou týdně.
Aktuálně hrajete v FC Vysočina na postu obránce, ale není to tak dávno, co jste naopak vy sám v roli útočníka prověřoval pevnost obrany soupeře. Jak se vám chtělo zpátky dozadu?
Bylo to rozhodnutí, které jsem nemohl ovlivnit, takhle to určili trenéři a vedení klubu. Každopádně já to přijal bez problémů. Snažím se dělat maximum pro tým. A snad se mi to i daří.
Vraťme se ještě k předchozímu utkání v Karviné, kde jste prohráli 1:2, ovšem podle všeho jste minimálně na bod určitě měli. Jak se kouše taková porážka?
Tak jako radost z vítězství trvá jen do konce toho daného dne, tak je to i se zklamáním z porážky. Musí to tak být. I když se samozřejmě kousala těžce, protože na porážku to opravdu nebylo. Vytvořili jsme si šance, ale bohužel jsme dostali dva špatné góly. Nedá se nic dělat, teď už musíme myslet jen na Táborsko.
Doma budete hrát teprve podruhé v nové sezoně, přičemž proti „béčku“ Olomouce (1:1) to nebyl úplně povedený výkon. Navíc přišla jen zhruba pětistovka diváků. Věříte, že to bude tentokrát lepší?
Doufáme v to. Už třeba jen proto, že by snad nemělo být až tak extrémní horko jako minulo. Podle mě trávili lidi raději čas někde u vody, než aby chodili na fotbal. To neovlivníme. Vděční jsme ale za každého fanouška, který dorazí.
Souboj jihlavského Filipa Vedrala (vlevo) a Lukáše Provoda z Českých Budějovic.
Chuť lidí na fotbal ale ovlivnit můžete, nebo ne?
Jasně, že je to hodně i na nás. Na tom, jak budeme hrát, na výsledcích. Pokud bude všechno fungovat, může přitáhnout dost diváků.
Táborsko má zatím na kontě dva body, jaký to podle vás bude soupeř?
Upřímně vám řeknu, že druhá liga je tak vyrovnaná, že v ní opravdu může každý porazit každého. Je těžko předvídatelná.
Někdo by však tohle vaše hodnocení mohl brát jako alibi pro případ, že byste náhodou prohráli...
To ne, my víme, co chceme hrát, co očekávat od Táborska, je to jen na nás. Rozhodně chceme ukázat kvalitní výkon podpořený třemi body.
Když se tak dívám na vaše dosavadní zápasy, tak recept na tři body je jasný – vést po poločase 2:0. Přesně tak to bylo v obou případech, kdy jste vyhráli...
To by asi bylo nejlepší. (usmívá se) My sami si zase přejeme, abychom rozhodli co nejdřív a nemuseli prožívat žádný hektický závěr, jako třeba v Chrudimi (Jihlava vyhrála těsně 2:1).
Když na chvilku odbočíme od fotbalu, slyším, že vám do rozhovoru vstupuje pes. To je váš?
(usmívá se) Ano, s přítelkyní máme každý svého. Tedy v uvozovkách, jinak jsou pochopitelně oba naši. Žádný z nich nemá privilegia. Já mám šibáka (plemeno Shiba-Inu) a přítelkyně borďáka. Pro nás oba jsou psi relax.
Takže pěkně po tréninku či zápasu vyrážíte vyvětrat hlavu se psem na procházku?
Přesně tak, vyrážíme do přírody. Já po tréninku, přítelkyně po práci. Je to perfektní odpočinek.
Vždycky jste doma měli psa? Nebo jste si ho naopak pořídil proto, abyste si splnil klukovské přání z dětství?
Spíš to druhé. My doma měli jen dvě kočky bezdomovkyně, které jsem zachránil z ulice snad i před smrtí. Šibáka jsem si pořídil před dvěma roky, chtěl jsem nějakého parťáka na trávení volného času.
Berete s sebou psy i na dovolenou?
Jasně, třeba zrovna letos s námi byli ve Švýcarsku na takové aktivní dovolené. Hodně jsme chodili na túry. Prostě značka ideál.
Výcvik jste zvládl sám, poslouchá na slovo?
Šibák je paličák, přesto si myslím, že zatím jeho výchovu zvládám dobře. Vlastně jsem si ho vybral i proto, že to s ním bude složitější.
Útočník jihlavských fotbalistů Filip Vedral (ve žlutém) v 11 zápasech aktuální druholigové sezony vstřelil čtyři branky.
Říká se, že pes je obrazem svého pána, znamená to, že jste také spíš paličatý?
Asi jak v čem, ale zas takový paličák asi nebudu. Možná to v našem případě odpovídá spíš jen trochu.
Nepřemýšlel jste někdy, že se někdy budete psům věnovat třeba i profesně?
To ne, mám vystudovaný jihlavský gympl a pak jsem šel na vysokou. Chtěl jsem zkusit fotbalového trenéra, ale po roce a půl jsem to prozatím vzdal, protože se to těžko kloubilo s fotbalem.
Tak třeba později...
Mám to v plánu. Určitě bych se rád pohyboval dál kolem fotbalu. Lákala by mě i pozice manažera.
