Na otázku, co mu ze zdejší kuchyně nejvíc chutná, vyhrkne bez dlouhého váhání: "Guláš. A taky špíz.“
Dvacetiletý hráč druholigové Jihlavy přišel během zimní přestávky. Původně jenom na několikatýdenní zkoušku, ale trenéři s ním byli natolik spokojeni, že s ním nakonec klub podepsal smlouvu.
"Jsem rád, že si mě vybrali, moc se mi tady líbí,“ svěřil se sympatický Brazilec.
Do Česka jste dorazil v zimě, to asi musela být proti Brazílii pořádná změna.
Byl to pro mě strašný šok. Když jsem odlétal z domova, bylo u nás léto, nějakých pětatřicet stupňů. A tady jsem se najednou dostal do prostředí, kde teploměr ukazoval pět stupňů pod nulou.
Neměl jste chuť rovnou se otočit a zmizet zpátky?
To rozhodně ne. O tom jsem nikdy neuvažoval. Ve fotbale to občas takhle chodí, připravuje vám určité překážky a pouze pokud je dokážete překonat, můžete něčeho dosáhnout.
Když pomineme klimatické podmínky, jak na vás Česko a Evropa vůbec působí?
Jsem spokojen, opravdu. Třeba co se týká fotbalu, hraje se tady trochu jiným stylem, ovšem dá se na to časem zvyknout. No a pak jsou tady samozřejmě taky úplně jiná děvčata a jídlo.
Nějaký ten měsíc pobytu máte za sebou, už jste pochytil od spoluhráčů pár českých vět?
Určitě, řekl bych, že komunikace se zlepšuje každým dnem. Nejvíc mi v tomhle směru pomáhá Jirka Böhm. To je tady můj největší kamarád. I když dobře se cítím mezi všemi spoluhráči.
Co vás kromě názvů jídel ještě naučili?
Takové ty jednoduché fráze jako zaplátyme, nebo kolik to stójí.
O nějaké soukromé učitelce češtiny jste neuvažoval?
Já jsem tady hlavně proto, abych hrál fotbal, ale musím uznat, že děvčata jsou tady fakticky pěkná.
Možná by to pro vás bylo všechno jednodušší, kdyby se v kádru jihlavského týmu udržel také váš krajan Nilinho. Byl jste hodně smutný, když musel odejít?
Ani ne, bral jsem to normálně. V profesionálním fotbalu to tak prostě chodí.
A dlouhé odloučení od rodiny snášíte také s takovým nadhledem?
Je jasné, že se mi po našich stýská, ale já jsem ani v Brazílii nejezdil moc často domů. Měl jsem to nějakých osm set kilometrů. V kontaktu ovšem jsme pořád, přes internet a telefon.
Hodně času trávíte s trenérem Markem. Dá se říct, že vám tak trochu supluje rodinu?
Moc mi pomáhá. Hlavně na začátku, kdy jsem měl určité problémy s aklimatizací. On zná mentalitu nás Brazilců, dokáže se mnou o čemkoliv mluvit. Vždycky spolu všechno probereme, on mě uklidní, že bude líp, a je to dobrý.
Jak vlastně trávíte volný čas, když není trénink ani zápas?
Ono zase toho volna tolik není, ale když je, zajdu si na kávu, zasurfuju si na internetu a nebo vyrazím někam se spoluhráči. Jsme taková banda mladých.
Co považujete zatím za svůj největší úspěch v kariéře?
Vyhrál jsem mistrovství státu Paraná. U nás se totiž hrají šampionáty v různých částech země. Bylo mi tehdy teprve sedmnáct a nastoupil jsem za první mužstvo. Navíc jsem během šampionátu nastřílel šest gólů. No, a za svůj další velký úspěch považuju taky to, že jsem se dostal do Evropy.
Ale nejspíš máte i vyšší cíle, než hrát jen českou druhou ligu v Jihlavě.
Snem každého Brazilce je dostat se do národního mužstva, to je jasné. Nejsem výjimka. A pak by se mi moc líbilo, zahrát si jednou španělskou ligu.
A když se vrátíme k současnosti, jak vnímáte kvalitu soutěže, v níž působí Jihlava?
Fotbal je tady hodně fyzický, bojovný. Přičemž není skoro žádný rozdíl v tom, jestli hraje první nebo poslední mužstvo.
Jihlavě se teď hodně daří na domácím trávníku, před vlastním publikem. Co vůbec říkáte na zdejší fanoušky?
Jsou skvělí. Hned při mém prvním zápase mě dojali. Šel jsem na hřiště sice jenom na nějakých deset minut, ale byl to super zážitek. Okamžitě vyvolávali moje jméno, prostě jsem z toho měl skvělý pocit.
Moc jste toho v jihlavském dresu zatím neodehrál, přesto už se vám podařilo vstřelit gól. Na obránce dobrá vizitka.
Mám hlavně defenzivní úkoly, to je jasné, ale trenér mě nutí chodit i do útoku. Měl jsem velkou radost, že jsem se trefil.
Věděl jste něco o Jihlavě předtím, než jste sem v zimě dorazil?
Ne, opravdu vůbec nic jsem netušil. Každopádně, jak už jsem řekl, líbí se mi tady.
Brazílie je plná fotbalových legend. Když řeknu jen tři z nich – Pelé, Romário, Ronaldinho – se kterým z nich byste si chtěl zahrát?
Určitě s Romáriem. To je pro mě jednoznačně největší hvězda. Je to hráč, který dokáže dát gól z jakéhokoliv místa šestnáctky.
