Zničující platby „od hodiny“ 2. díl

Jak často si ve vaší práci někdo odskočí mimo kancelář či mimo budovu něco vyřídit? Jak často je to služebně? Jak často je to soukromě? Jak často je to maskováno coby služební pochůzka, ale ve skutečnosti je na ni nabaleno více či méně soukromých vyřizování? A hlavně - na jak dlouho?

Kdo pracuje v úkolové mzdě, nemá s takovými věcmi problém. Princip úkolového odměňování za práci je bude sám hlídat, aby soukromé záležitosti časově minimalizoval. Protože platí: Dokud se věnuje soukromým záležitostem, nic nevydělává. Zcela jiná je situace v časové mzdě. Ve mzdě od hodiny, v platu od měsíce. Chcete odstrašující příklad z jednoho pražského úřadu? Zaměstnanci tam měli na chodbě knihu pochůzek.

Při opuštění budovy tam zapsali své jméno, zkratku navštívené instituce, čas odchodu a příchodu. Jenže -vyznejte se ve všech těch zkratkách, když jich je tolik! Jistý vykutálený pracovník si tam na řadu hodin psal služebně navštívenou instituci PSP. Nikoho nenapadlo nic podezřelého. Až jednou v kruhu známých dotyčný zkratku prozradil: PSP je přece Plavecký stadion Podolí! A pokud jej nikdo "neprásknul", chodí služebně plavat dodnes... Nyní dovolte druhý extrém: Nastoupil jsem kdysi do zaměstnání, kde měli všichni pracovníci tzv.
píchačky.

1. díl: Zničující platby „od hodiny“. Čtěte ZDE.

Tedy neposunutelné hodiny se škvírou, do níž se strkal k vyznačení času zaměstnanecký lístek jako jízdenka při vstupu do metra. Šidit stylem "kamaráde, píchni to i za mě" jsem nechtěl. Pracovní dobu jsem měl 7:30 až 16:00, obědy byly také v jedné a téže budově, k pochůzkám nebyl důvod. Barák v pracovní době prostě opustit nešlo. Potřeboval jsem ovšem tehdy udělat kopii klíčů od nového bytu. V jediné výrobně klíčů ve městě však byla otevírací doba 8:00 až 15:30. Jímal mne děs, že (když nepočítám dovolenou, která je na jiné účely) své klíče si budu moci zajít legálně zhotovit poprvé až za 40 let, kdy půjdu do penze...

Závěr? Když opravdu nelze jinak, nezbude vám než šidit svého zaměstnavatele v míře odpovídající zvyklostem vaší instituce. Naše společnost už jaksi s touto dvojí morálkou počítá. Pak ale musíte ve své práci splynout s davem a nevynikat. Kdo vyniká, toho ostatní ze závisti udají - obviní z toho, co dělá sice každý, ale co si partičky vzájemně kryjí. Když na to nemáte žaludek, běžte jinam - do úkolové práce.