"Je to neuvěřitelné, trvalo mi to déle než měsíc," stěžuje si Max, student žurnalistiky z Mnichova, "a ke všemu je to vysloveně šikanování." Aby student ze zahraničí dostal povolení k pobytu ve Francii, musí absolvovat prapodivnou odyseu. Ze všeho nejdřív je nutno projít kolem francouzské vlajky zabodnuté do květináče s kaktusem. Květináč stojí na stolku u vchodu do kanceláře cizinecké policie v ulici Miollis poblíž Invalidovny. U stolu sedí "majitel" kaktusu, tlustý strážník, a student si může oddychnout, jestli ho ten cerberus pustí dovnitř, přičemž rozhoduje barva pleti. Studenti z Afriky nebo z arabských států musí před vstupem předložit všechny papíry včetně osobních dokladů. V přecpané čekárně hledí na vstupujícího znuděné, ale i zoufalé tváře. Čeká se tu totiž průměrně dvě až tři hodiny. "Nevěřím, že se mi vůbec povede dostat to povolení," obává se lámanou angličtinou Nancy, studentka literatury z Guatemaly, "ale přece nebudu muset odjet?" Další často nepřekonatelná překážka je francouzský jazyk. Úředník za přepážkou začne na nechápajícího studenta chrlit francouzská slovíčka s nepředstavitelnou rychlostí. Nemá vůbec cenu pokusit se o rozhovor v angličtině. Z bezmocnosti cizince má úředník očividně radost. Když student konečně pochopí a opováží se namítnout, že přece už přišel potřetí a už mu opravdu žádné doklady nechybějí, tak úředník škodolibě podotkne, že tu chybí razítko. Logicky uvažující student se raduje, že to razítko dostane právě tady. Chyba, odpoví úředník. Dneska určitě ne, až příští týden. Vysvětlení toho absurdního odkladu se student nedočká. Nejhorší situace je pro studenty, kteří nepocházejí z Evropské unie. Mohou lehce sklouznout do ilegality. Aby čelila přívalu ilegálních přistěhovalců, francouzská vláda zpřísnila podmínky pro obdržení víz na dlouhodobý pobyt. Kandidáti musí buď prokázat měsíční příjem 2500 franků, anebo 30 000 franků na zablokovaném kontu. Pro studenta z třetího světa je to podmínka, kterou nemůže splnit. Na některých vysokých školách, například na univerzitě Paříž VIII, se studující ze zahraničí mohli zapsat i bez víz a potom se univerzita snažila papíry pro ně vyřídit. Jenom v Paříži se tím způsobem několik stovek studentů ocitlo v ilegální situaci. Na jaře pak začali blokovat univerzity a stávky se brzy rozšířily po celé Francii. " My učitelé francouzských univerzit jsme si vždycky mysleli, že věda je tu proto, abychom se o ni dělili bez ohledu na národnost. Míníme, že studenti zapsaní na našich univerzitách mají mít právo studovat bez diskriminace." Tak začíná apel proti regulaci cizinců na univerzitách, který podepsalo loni v dubnu víc než 250 profesorů a docentů. Vláda reagovala polovičatě - bylo vydáno několik desítek povolení. To je však jen krátkodobé řešení. Jádro věci je podle mínění zahraničních studentů nutno hledat v jisté míře arogance Francouzů vůči cizincům, smíšené s dávkou xenofobie. List Le Monde vloni na jaře potvrdil, že za posledních patnáct let množství studentů ze zahraničí ve Francii drasticky kleslo: ze čtrnácti na osm procent. Ale právě mobilita cizinců i mimo Evropskou unii by mohla dopomoci k vzájemnému porozumění různých kultur. Je možné, že problém změní netolerantní postoje alespoň některých studentů, kteří se na vlastní kůži setkali s xenofobií.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Autorka je spolupracovnicí redakce
