Miroslav Cabák z Tábora: Moje dvě děti navštěvovaly Základní školu v Táboře, ale ve třídě bylo třicet žáků. Paní učitelka v první třídě syna neustále napomínala, že neumí dobře číst. Posadila ho samotného do poslední lavice a víc se mu nevěnovala. Obě děti se bály chodit do školy. Před spaním se děsily školními zážitky a každé ráno byly vyplašené z toho, co zase bude. Řešil jsem situaci přes školský úřad a přes pedagogickopsychologickou poradnu, kde mi poradili školu ve Slapech. Děti přestoupily v polovině roku. Synovi trvalo dva měsíce, než začal v nové třídě komunikovat. Děti musí sice vstávat v půl šesté, protože dojíždějí deset kilometrů za město a přestupují na druhý autobus, ale jsou spokojené a do školy se těší. Syn téměř plynule čte, dříve byl zamlklý a dnes hraje s dětmi fotbal. Dcera ve Slapech navštěvuje pěvecký kroužek a na minulou školu si ani nevzpomene. Dnes mě mrzí, že jsem tak dobrou školu nenašel dřív, ušetřil bych děti psychického strádání.
Jiří Šál, žák 8. ročníku FZŠ v Obříství: Když k nám do třídy přestoupila z neratovické školy spolužačka Míša, skoro vůbec nemluvila, nijak se neprojevovala a neměla kamarádky. U nás se ale brzy změnila a dnes se vůbec neliší od ostatních. Sice jsme se jí na to neptali přímo, ale když si povídáme, sama potvrzuje, že je v naší škole spokojenější. Tady má každý šanci se projevit po svém a učitelé nám vycházejí vstříc.
Alena Kousalová z Mladé Boleslavi: Do Základní školy v Dalovicích vozím svou nejmladší dceru. Ze svých zkušeností vím, že tato škola je lepší než jiné, a to především díky pedagogům. Udělala jsem si řidičský průkaz, abych sem dceru mohla vozit. Moje tři děti totiž chodily do Základní školy v Mladé Boleslavi, ale nebyly tam spokojené. Bály se některých učitelů a trápily se poznámkami. Nejmladší dcera se do školy těší.
Ředitel Josef Musil, ředitel ZŠ v Dalovicích: V naší škole je jen sedm žáků místních, ostatních sto dvacet tři dojíždí, z toho 87 z Mladé Boleslavi. Mám za to, že zájem žáků o naši venkovskou školu je ve vztazích, protože děti, které nejsou z obce, mají v dosahu bydliště na výběr školy jiné.
Jiří Šál, žák 8. ročníku FZŠ v Obříství: Když k nám do třídy přestoupila z neratovické školy spolužačka Míša, skoro vůbec nemluvila, nijak se neprojevovala a neměla kamarádky. U nás se ale brzy změnila a dnes se vůbec neliší od ostatních. Sice jsme se jí na to neptali přímo, ale když si povídáme, sama potvrzuje, že je v naší škole spokojenější. Tady má každý šanci se projevit po svém a učitelé nám vycházejí vstříc.
Alena Kousalová z Mladé Boleslavi: Do Základní školy v Dalovicích vozím svou nejmladší dceru. Ze svých zkušeností vím, že tato škola je lepší než jiné, a to především díky pedagogům. Udělala jsem si řidičský průkaz, abych sem dceru mohla vozit. Moje tři děti totiž chodily do Základní školy v Mladé Boleslavi, ale nebyly tam spokojené. Bály se některých učitelů a trápily se poznámkami. Nejmladší dcera se do školy těší.
Ředitel Josef Musil, ředitel ZŠ v Dalovicích: V naší škole je jen sedm žáků místních, ostatních sto dvacet tři dojíždí, z toho 87 z Mladé Boleslavi. Mám za to, že zájem žáků o naši venkovskou školu je ve vztazích, protože děti, které nejsou z obce, mají v dosahu bydliště na výběr školy jiné.
