Pravidla oslovování určitě dobře znáte. Nabídnout tykání může člověk starší, společensky významnější, žena tento neformální způsob komunikace navrhuje muži. Přesto snad každý občas zažívá situace plné rozpaků. Žena, která by tykání měla navrhnout, může být výrazně mladší než muž, nebo vám třeba v práci může šéfovat mladík ve věku vašich dětí. „Jsem jedna z mála, kdo si s vedoucím netyká,“ říká devětapadesátiletá úřednice Vlasta. „Je mu pětatřicet let a s většinou kolegů si bez problémů potykal během prvního měsíce. Ke mně si to nedovolí a já přece nemůžu nabídnou tykání svému nadřízenému.“
Podobná nedorozumění jsou podle Petra Vlhy z brněnské agentury Etiketa Méthos zaviněna přívají lišným formalizováním mezilidských vztahů. „Svědčí o ztrátě toho hlavního, co mezilidské vztahy nejenom utváří, ale i posiluje a udržuje – přirozenosti,“ říká. Vykání je odrazem úcty k druhému, ale také určitého odstupu a přání zachovat si více soukromí. „Tykání je pak vždy vyjádřením určité neformálnosti a důvěrnosti ve vzájemném vztahu,“ doplňuje Vlha. Na tom, že si Vlasta se svým šéfem vyká, nevidí nic špatného. „Podle mě by si tykat ani neměli, jde o celý generační rozdíl, důvěrný vztah to proto bude jen těžko.“ Pokud však zájem o důvěrnější oslovování trvá na obou stranách, měl by podle Petra Vlhy tykání navrhnout spíše šéf, s dodatkem, že pokud starší podřízená nesouhlasí, zůstane nadále vše při starém.
Nabídku šéfa neodmítejte
Někteří zaměstnanci si s nadřízeným tykat nechtějí. Obávají se, že by důvěrnější komunikace mohla šéfa zbavit zábran, a ten by pak mohl začít brát na lehkou váhu jejich zaměstnanecká práva. Věta „Byl byste ochoten pracovat dnes přesčas?“ se přece jen liší od „Franto, zůstaň tady dnes do osmi.“ Ale může zaměstnanec šéfově nabídce na tykání nevyhovět? „Takové přání nelze odmítnout u společensky významnější osoby, u šéfa už vůbec ne,“ upozorňuje známý odborník na etiketu Ladislav Špaček. „Říct ‚s vámi já si tykat nebudu‘ je urážka nejhrubšího zrna.“ Doporučuje proto nabídku formálně přijmout, i když budete nadále pokračovat ve vykání.
Někdy tápou i vrstevníci
Příčinou mnoha rozpaků je nejistota, zda si s daným člověkem tykáme, nebo vykáme. To se často stává ve firmách, kde pracuje mnoho lidí, které nepotkáváme každý den, nebo novým zaměstnancům, kteří se v týmu neorientují. Jestliže si nejste jisti, tykání či vykání se zatím vyhněte. „Může se například použít osobnější křestní jméno, které se běžně užívá s oběma formami. Místo ‚Kláro, mohla byste...‘ nebo ‚Kláro, mohla bys...‘ můžete třeba říct ‚Kláro, bylo by možné, aby...‘ nebo ‚Kláro, bylo by dobré, kdyby...‘ “ radí Ladislav Špaček. Zda jste si v minulosti potykali, zjistíte podle toho, jak vás bude oslovovat váš protějšek.
Pokud se však oslovení vyhnout nemůžete, menší škodu udělá nesprávné vykání než tykání člověku, který vám je nenabídl.
Se vzájemným oslovováním míŘproblém i stejně postavení vrstevníci. Nevíte přesně, kolik je druhému let, patříte ke stejné generaci. Oba však čekáte, kdo s nabídkou přijde první. Petr Vlha doporučuje vyhnout se i zde zbytečným formalitám. „Je-li přání tykat si na obou stranách, vhodná příležitost se naskytne vždycky.“
Křestní jméno a vykání
V mnoha firmách je zvykem, že si kolegové vykají a zároveň se oslovují křestním jménem. Je to vlastně kompromis mezi neosobním vykáním a příliš důvěrným tykáním. „Používá se ve snaze zlidštit pracovní vztahy a udělat je důvěrnější, vtáhnout zaměstnance více do hry,“ vysvětluje Petr Vlha. Tento způsob oslovování je v souladu s etiketou. „Pokud se ale stane povinným, mine se zpravidla účinkem, přibude tím jen další formalita, se kterou se ne každý a ne vždy dokáže ztotožnit,“ doplňuje Vlha. Podtrhuje, že tyto zvyky by měly být hodnoceny podle toho, nakolik zlepšují pracovní komunikaci a spolupráci na pracovišti.
Podobně jako u tykání však může vzbuzovat rozpaky, mají-li se křestními jmény oslovovat lidé napříč generacemi.
Internet vykání nezná
Postupný příklon k častějšímu tykání podporuje elektronická komunikace. V internetových diskusích, ale stále častěji i v e-mailech je vzájemné tykání běžné i u zcela neznámých lidí. Právě proto, že se neznají, nepotřebují dávat najevo vzájemnou úctu. Odstup a soukromí jim zajišťuje neosobní prostředí sítě. „Tykají-li si účastníci chatů, diskusí či blogů, je to zcela v pořádku, usnadňuje to komunikaci. Tyká-li vám však někdo v obchodní nabídce nebo v dotazu, kde je na místě zdvořilost, je to nezdvořák,“ poznamenává Ladislav Špaček.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
