Jde-li v hovoru o pracovní schůzku, svědčí takové mobilování spíše o nedobré organizaci práce. Mobilové hovory nejsou zdarma. Je-li takový "mobilman" mým dodavatelem, ptám se, zda si do ceny svého výrobku či služby nezapočítává také toto zbytečné volání, zda tedy jeho cena není přemrštěná. Je-li to úředník, ptám se, zda neplatím na jeho zbytečné telefonování příliš vysoké daně.
Rada zní: Vyhýbejte se lidem, kterým mobil slouží jako berlička v nepořádnosti, nedochvilnosti, neschopnosti zeptat se správně osobně na cíl cesty, ještě než vyjedou. Takoví budou nepořádní, lehkomyslní, lajdáčtí, nehospodární a nejspíš i pozdě platící též v obchodních vztazích.
Nenechte si vnutit domluvu typu "Tak já ti zavolám na mobil" bez časového omezení, pokud to není nezbytné. Máte-li takovou práci, kde vyrušení škodí (to je drtivá většina duševní práce), vymezte pro partnera dobu zapnutí svého mobilu slušně, avšak důsledně a jednoznačně. Člověk, který má pocit, že vás může vyrušit kdykoliv, si neváží vaší práce.
Na nevyžádané hovory lidí nikoliv blízkých se odpovídat nemusí. Na vzkazy lidí blízkých či na vyžádané hovory se odpovídá vždy. I když třeba jde o odmítnutí vaší účasti na akci, na niž jste si nechali zatelefonovat pozvánku s informačními údaji.
Kdo si v civilizovaném státě vyžádá informaci a pak na ni nezareaguje (či slíbí zavolat a pak nezavolá), ten může stokrát nosit módní sako a kravatu - nicméně v očích ostatních působí hůře, než kdyby na jednání nosil zahnojené tepláky.
Na seriózním firemním školení, poradě či tréninku je zazvonění mobilu stejně "vhodné" jako uprostřed operního představení či během operace srdce na sále. Patnáctisekundové vytržení z koncentrace tuctu vrcholových manažerů samo o sobě znamená škodu spíše tisíců korun než stovek. Nehledě na to, že mohlo v něčí hlavě zablokovat rodící se milionový nápad či řešení problému. Proto na poradu patří zapnutý mobil snad jen tehdy, čekáte-li narození dítěte.
