Podle psychologů skrývají firemní oslavy několik ohnisek emocionálních krizí. Při šampaňském a kolektivním objímání propukají náhlá a nečekaná přátelství, hroutí se nadějné kariéry nebo se ještě před půlnocí podepisují výpovědi na pivních táccích. Lidé, kteří jinak nemají sklon k trudnomyslnosti, mohou opouštět podnikové večírky zklamáni a znejistěni nezvyklými rolemi svých kolegů, které považovali za usedlé.
Kdy je dobré říci ne?
Podle autora knihy S vlky výti Wolfharta Berga by se měli podnikovým merendám vyhnout všichni, kdo o sobě vědí, že neumějí odolat veselí až do rána, a přitom nechtějí ohrozit svůj profesionální vzestup. Takovým lidem Wolfhart Berg nabízí na termín oslav naplánování krátkodobé dovolené, služební cesty nebo závažných rodinných důvodů. Například šéfům se může stát, že přijdou na večírek a nikdo se s nimi kromě zdvořilostních frází ani nebaví. Podobným akcím by se měl člověk vyhnout i tehdy, když bitva u občerstvení se mu protiví anebo není z jiných důvodů zvědavý na obličeje, které potkává denně na chodbách. Když má být oslava zvlášť pestrá a dlouhá, dojde dost často na program amatérských umělců z řad kolegů. Mnozí jsou možná sice tak dobří, že by víc užitku přineslo, kdyby se umění věnovali raději než své původní profesi, ale většinou to tak není. Dost často bývají vystoupení trapná a zdlouhavá až k nevydržení. Pokud se na večírku hraje k tanci, číhá zejména na šéfky další nebezpečí - podřízení muži je budou s největší pravděpodobností chtít vyzvat k tanci. A pokud je ženy odmítnou, budou považovány za nafoukané fifleny, i když je bolí nohy a se všemi se za jeden večer prostě stejně tančit nedá. Ženy mají vůbec na podnikových večírcích těžší pozici než muži. Pokud nepijí vůbec, šušká se o nich, že zkazí každou zábavu, když drží s muži krok na baru, mohou si vysloužit pochybnou pověst. A to není při cestě vzhůru ta nejlepší výbava. Pokud se šéfové zdrží na oslavách hodně dlouho, budou se asi potýkat s výlevy některých svých spolupracovníků. Ti, posilněni alkoholem, budou právě při této příležitosti chtít šéfovi sdělit něco zcela zásadního, na co až dosud nesebrali odvahu. V uvolněné atmosféře si nečekaně mnoho spolupracovníků chce začít tykat s druhými. Pokud tykání druhý hned neopětuje či o něm druhý den už nechce vědět, může být pokládán za arogantního nadutce. Pokud však vedoucí pracovníci na tykání v hojné míře přistoupí, ztrácejí od podřízených odstup, který jim pak může chybět. Všechny účastníky bez rozdílu může potkat žertík veselých kolegů. Objekty jejich zájmu bývají dost často nadřízení či mlčenliví kolegové, jejichž rodinám anonymně v noci volají, což probuzené manželce nemusí připadat příliš vtipné.
Co mluví pro účast na večírku?
Večírek je příležitostí poznat trochu jinak také nadřízené, pro některé pracovníky to může být dobrá možnost rozvinout v celé šíři zákulisní intriky. Vhodně volenými slovy neopomenou poznamenat, že "ti dva z účtárny spolu tančí podezřele často a paní Nováková to u baru pěkně rozjíždí". Na setkání je také snadné znemožnit arogantní konkurentku, když jí budete tvrdit, že se obléknete do sportovního, sama však nastoupíte na vysokých podpatcích a ve večerní róbě. Večírky jsou však především příležitostí potkat se s lidmi, s nimiž se člověk přes rok nesetká. Může se od nich dozvědět také informace, které by se k němu donesly až zadlouho nebo vůbec ne.
(Podle knihy W. Berga S vlky výti)
Názor psychologa:
Co si myslíte o podnikových večírcích?
"Rozhodně by se neměly podobat organizovaným akcím, kdy trapnost byla jejich základní charakteristikou, jako to bylo často na podnikových oslavách za socialismu. Teď se mi zdá, že večírek dělá každý, často však jen pro zvýšení své důležitosti. Myslím, že přehnaný luxus je zbytečný. Večírek koncem roku by měl být jen krátkým setkáním u jedné skleničky či při společné večeři jako poděkování spolupracovníkům za dobrou práci."
Slavomil Hubálek
