Zásadní rozdíl v porovnání například s investicí do penzijních či podílových fondů nebo stavebních spořitelen je v tom, že se nezhodnocují všechny vložené peníze, ale jen jejich díl. Část plateb totiž jde na poplatky pojišťovně. Pojišťovna si ukrojí poplatky za za vedení smlouvy a „na riziko“.
Ty shromažďuje pro případ, že nastane událost, na kterou jste pojištěni (například úraz, smrt) a bude vám muset sjednanou částku vyplatit. „Pokud tedy tvrdí pojišťovny, že připsaly výnos (podíl na zisku) ve výši sedmi procent, týká se to jen části vložených prostředků. Navíc většinou trvá více než dva roky, než se vůbec vytvoří kladná rezerva, a je tak co zhodnocovat. Pojišťovna v této fázi ze zaplaceného pojistného umořuje náklady spojené se vznikem pojistky, hlavně provizi prodejci.
Správně nastavte riziko
 |
Životní pojistce se někdy nevyhnou ani ti, kteří žijí sami. A to v případě, že žádají o úvěr či leasing. Banka či leasingová společnost vyžadují pojistku jako jeden ze způsobů krytí půjčených peněz. V tomto případě je nutné spočítat, zda je nutná kapitálová životní pojistka a nestačila by jen „obyčejná“ riziková pojistka. Ta je totiž mnohem levnější, byť po jejím skončení nedostanete od pojišťovny nic zpátky.
Kapitálová pojistka: nízké zhodnocení
Životní pojistka má ze „spořícího“ hlediska jednu výhodu. Je považována za relativně bezpečný způsob uložení peněz. „Díky zákonným omezením pro umístění pojistných rezerv mohou být tyto typy pojištění relativně bezpečným spořícím nástrojem. Navíc pojišťovny garantují minimální zhodnocení rezerv (netýká se investičního životního pojištění) obvykle ve výši takzvané technické úrokové míry.
U kapitálového životního pojištění a důchodového pojištění se garantované zhodnocení odráží v předem sjednané pojistné částce pro případ dožití či důchodu. Maximální výše technické úrokové míry je regulována ministerstvem financí, které ji od 1. ledna 2004 stanovilo na 2,4 procenta.
Ale pojistky z poloviny devadesátých let mohou mít tuto garanci až ve výši 5 procent. Je nutno připomenout, že zhodnocení se týká jen části vkládaných peněz. Méně bezpečné v porovnání s kapitálovým životním pojištěním, o to zajímavější, co se týče možnosti ovlivnit výnosy a průhlednosti, jsou investiční životní pojistky.
Tento druh pojištění umožňuje aktivní volbu poměru výnosu a rizika vložených prostředků volbou investičních fondů, do kterých bude rozdělováno placené pojistné. Cenou za možnost rozhodování o výnosu a riziku uspořených prostředků je výnos, který není garantovaný. Klienti však mohou na svých individuálních účtech průběžně sledovat výnosnost a poplatky, které si pojišťovna za správu peněz účtuje. I u tohoto typu pojistky zůstávají poplatky nevýhodou, jsou sice transparentní, ale vysoké.
Výhody a nevýhody životních pojistek
+ garance výplaty pojistné částky na konci pojištění nebo garantované zhodnocení pojistné rezervy (netýká se investičního pojištění)
+ možnost snížení daňového základu o zaplacené pojistné až 12 000 korun ročně
- velmi vysoké poplatky, které jsou
- často neprůhledné, snižují výnos pod úroveň jiných spořících nástrojů zdanění dosažených výnosů sazbou 15 %, v případě předčasné výpovědi dokonce sazbou 25 %
- vysoké poplatky, které jsou většinou skryté a pojišťovny o nich neinformují (neplatí u investičního pojištění a některých - variabilních životních pojištění) pojišťovny investují získané prostředky vzhledem k dlouhému trvání většiny pojistek velmi konzervativně (neplatí pro investiční životní pojištění)
- vklady nejsou garantovány státem
Zdroj: Fincentrum/iDNES
