Z pohledu jednotlivce je ideál...
Z pohledu jednotlivce je ideální stav, když v okamžiku výplaty mzdy (důchodu) má identické dluhy. Splatí dluhy a začne si pomalu půjčovat do další výplaty mzdy (důchodu). Matematicky a ekonomicky je tato teze nevyvratitelná. Ovšem nefungoval by systém. Proto je nutné jednotlivce vystrašit, třeba aby myslel na stáří a katastrofy. Vyděšený a pomýlený jednotlivec začne spořit v bance (většinu výnosů z jeho peněz stáhne banka), pojistí se proti všemu a pro všechno (pojišťovny si žijí nad poměry, pojistné plnění v globále nedosahuje ani 60% vybraných prostředků, rozdíl hradí vyděšený jednotlivec). Nabídneme mu další zajišťovací produkty, které díky příspěvku státu nejsou již tak prodělečné - stavební spoření a penzijní připojištění... A potom přijde zasloužený trest pro vyděšené a pomýlené. Ve stáří má dostatek prostředků, protože si v aktivním věku utrhoval od úst a živil kdekoho. Nemůže však již všechno jíst a pít. Na pobytu u moře je mu horko, přestane tam jezdit. Do chladných hor se již nevyškrábe. Začne šetřit z důchodu, o kterém ho celý život strašili, že mu nebude stačit. Umírá bohatý prostředky, chudý duchem. Nová generace má šanci problém napravit, je však pravděpodobné, že ho prohloubí.