mikimaus@seznam.cz
17. 4. 2003 10:05
Skutečnost je ale jiná...
Zajímavý článek, vychází ale jen z reklamních prospektů bank. Pokud jste se pokoušel někde získat úvěr, dáte mi za pravdu. Pro banku nejste klient, ale hmyz, který je třeba zabít, vystříkat, zničit. Sama žádost o úvěr je ponižující, musíte vyplnit hromadu formulářů, kde se neuvádí snad jen objem pasu, číslo bot a zbrojní pas (to asi pro jistotu - kdybyste ho měli, úvěr už jako potencionální ozbrojený lupič nikdy nedostanete). Po vyplnění formulářů provede banka skóring, t.j. Vaše data napíše do počítače. Pak Vám řekne, jestli Vám tedy půjčí, kolik a na jak dlouho. Vaše žádost (i dotaz) je několik let i se všemi Vašimi daty archivována v bance (konkrétně ČS má moje data i po dvou letech. Řekli mi přesně, že jsem se tam před dvěma roky ptala na úvěr. Věděli i to, že jsem ho nečerpala, naštěstí se neptali proč. Jen mne fascinovalo, že na možnost úvěru jsem se ptala v Táboře a po dvou letech mi tuhle informaci podali v Praze). Pokud ale Váš úvěr zamítne, nikdy se nedozvíte proč (prý to určuje počítač a sami pracovníci se někdy diví, komu úvěr projde a komu ne). Když k tomu připočtete, že Váš záporný skóring je v takovémto případě několik let uložen v bance, pak Vám zbývají jen takové atrakce, jako je zastavárna, příbuzní nebo jiné formy nebankovního úvěru. Pro řadu lidí je dostupný úvěr pohádka z kategorie snů. Můj známý (25 let, zaměstnanec, vyučený, čistý příjem 11.500,-) nedostal u třech !! bank úvěr ve výši 30.000,- ani s ručitelem. Důvodem prý byla skutečnost. že nemá maturitu. Další známý (40 let, plný invalidní důchodce, důchod 8.500,- čistého) nedostal úvěr na 40.000,- bez sdělení důvodu. Ano, banky se v papírových nabídkách předhánějí, ale skutečnost je většinou velmi odlišná. A to ani nemluvím o tom, že FO-podnikatel na vlastní ŽL spíše sežene gram měsíční horniny než soukromý úvěr od banky...