Podle guvernéra ČNB máme začít více utrácet, protože levněji už nebude (jeho výzvu čtěte zde). A tím rozhýbat ekonomiku. Problém je, že na velké rozhazování stejně většina Čechů nemá. "Český člověk je zvyklý spořit, neutrácí prvoplánově, a když dojde ke krizi, šetří o to víc," vysvětluje českou mentalitu Pavel Kohout.
Pavel Kohout
|
Co to centrální banka udělala? Zatím to vypadá, že se zvedla vlna odporu, že se to zkrátka lidem nelíbí a jsou spíš naštvaní.
Oprávněně. Protože to, co udělala Česká národní banka, byla chyba.
Proč si to myslíte?
V první řadě zredukovat lidem hodnotu úspor v přepočtu na cizí měnu není příliš dobrý tah. Dalo by se to omluvit jen v případě, pokud by česká ekonomika byla ve velmi těžké recesi způsobené propadem exportní ekonomiky a měli bychom veliký deficit obchodní bilance. Což ale není náš případ, protože česká obchodní bilance je rekordně vysoká.
Vyvážíme tedy dost a není třeba export nijak zásadně podporovat?
Ano. Absolutně není důvod dělat takové kroky. A další chybou je přesvědčení, že když se lidé vyděsí, tak začnou více utrácet a tím roztáčet kola ekonomického růstu.
Řada lidí má stejně potíže vyjít s výplatou, a kdo si může něco našetřit, tak si šetří na penzi. Ostatně i zatím známá čísla z prodejů naznačují sice, že lidé teď před Vánoci nakupují hodně, ale neutrácejí více peněz.
Ano, určitě. Docela velké procento lidí nemá žádné úspory. Pak je část lidí, kteří mají nějaké úspory, ale ty nevystačí na dlouho. A jen velmi malá část Čechů má tolik peněz, aby si mohla dovolit víc utrácet. ING banka spočítala, že průměrně mají lidé rezervu přibližně na tři měsíce (studii najdete zde). Ale to je jen průměr. V tom jsou zahrnuty i rodiny s vysokými příjmy. Mediánová hodnota bude výrazně nižší. Takže nutit lidi, aby utráceli, protože bude inflace, to za prvé není korektní a za druhé to není ani makroekonomicky rozumné.
To podle vás ovšem nebylo jediné chybné rozhodnutí centrální banky.
Před 16 lety udělala centrální banka chybu podobného kalibru, ale opačného rázu. V květnu 1997 byl podniknut spekulativní útok na českou korunu. Správná reakce by tehdy byla kurz devalvovat, protože jsme měli hluboký deficit obchodní bilance. Potom nechat měnu v plovoucím režimu. To nakonec ČNB musela beztak udělat, ale nejprve naprosto zbytečně zvýšila úrokové sazby na několik desítek procent. Tím přispěla k recesi české ekonomiky. Ona by ta recese pravděpodobně přišla stejně, ale ČNB ji prohloubila a prodloužila. To, co tehdy udělala centrální banka, vstoupilo do učebnic jako příklad chybného rozhodnutí.
A co kdyby oslabení koruny neudělali najednou, ale postupně?
Já si především myslím, že to nebylo vůbec zapotřebí. Bylo to naprosto zbytečné. ČNB vlastně vyrobila ekvivalent ropného šoku. Když se zvýší ceny dováženého zboží, tak to samozřejmě působí jako negativní šok pro ekonomiku.
Co byste tedy dělal vy?
Na místě ČNB bych samozřejmě nedělal nic, protože ona v současné době beztak nemůže dělat nic rozumného. Úrokové sazby se dál snižovat nedají, a pokud by centrální banka sáhla k nějakému nestandardnímu kroku typu kvantitativního uvolňování, mělo by se to udělat jinak než přes devizovou intervenci.
Třeba jak?
Říkám kdyby. My nejsme v situaci, kdy by to bylo zapotřebí. Ale například americký Federální rezervní systém kupuje ve velkém státní dluhopisy, čímž snižuje úrokové sazby na delších dobách splatnosti. Jiné centrální banky třeba vykupují špatné úvěry z komerčních bank. To dává smysl v podmínkách nedostatku likvidity a bankovní krize. Ale u nás mají státní dluhopisy dostatečně nízké sazby. Nehrozí nám tedy řecký či španělský scénář, kdy by se úrokové sazby vymkly kontrole. Navíc české banky nejsou zatíženy velkým množstvím špatných úvěrů.
Co je tedy náš problém?
České domácnosti zápasí za poslední roky s několikerým zvýšením daní. A když se podíváme na statistiky, o kolik více vybral stát například na DPH, o tolik méně miliard mají domácnosti na útratu. Hlavní problém je, že lidé nemají peníze. Že se to potom promítá do nedostatečné poptávky a poklesu cen, je druhá věc. A ten pokles cen, neboli deflace, je až důsledek. Není to příčina problému. Česká národní banka v tomto bodě zaměnila příčinu a důsledek.
Rozlišujete deflaci na "hodnou" a "zlou", jaký je mezi nimi rozdíl?
Když je deflace způsobená jen poklesem cen díky vyšší produktivitě či poklesu cen surovin a energií, jak je tomu nyní u nás, jde o "hodnou" deflaci, která neškodí. Co však vadí, je pokles objemu úvěrů, respektive pokles peněžní zásoby, který je s poklesem úvěrů spojen. To je pak takzvaná špatná deflace, která je typická prudkým propadem průmyslu, stavební výroby, vysokou nezaměstnaností a dalšími nepříznivými jevy. Tento typ deflace probíhá nyní například ve Španělsku. Nebo často zmiňovaná japonská deflace. Ta začala v 80. letech minulého století poklesem cen spotřebičů a elektroniky - v této fázi byla neškodná. Teprve když se v 90. letech přidala bankovní krize, vznikl zlý druh deflace.
Je s podivem, že tohle členové bankovní rady neznají. Je to věc, kterou Karel Engliš popsal v učebnici Národní hospodářství již v roce 1928. Od té doby se rozlišení mezi příznivou a škodlivou deflací vyskytuje v každé dobré finanční učebnici. Je pro mě záhada, že je to pro jakéhokoli dobrého ekonoma nějaká novinka.
Co by se tedy mělo udělat, aby se peníze v ekonomice více točily? Prý je v bankách hodně uložených peněz a je třeba je dostat do oběhu.
Nemyslím, že by české domácnosti měly uloženo příliš mnoho peněz. V průměru jim úspory vystačí tak na tři měsíce. Není to přehnané bohatství, které by bylo vhodné rozfofrovat hned, třeba za vánoční dárky. Spíš je zde opačný problém: mnozí lidé mají příliš malé finanční rezervy.
Další věc je, že rychlost pohybu peněz v ekonomice se nedá direktivně řídit přímým rozhodnutím: tak, ode dneška se budou peníze točit rychleji, protože my, centrální banka, jsme to nařídili. Tak to prostě není.
A jak to je?
Finanční trh musí fungovat přirozeně. Kdykoli banky začnou více půjčovat, vzroste rychlost oběhu peněz v ekonomice. Jenže neexistuje jednoduchý recept, jak přimět podniky, aby si více půjčovaly, nebo přimět komerční banky, aby nacházely více bonitních klientů. Banky můžou mít v zásadě dvě omezení, proč nepůjčují. Buď nemají dost likvidity, ale to není případ českých bank. Anebo nemají dostatek kvalitních klientů. Zkrátka nepůjčí každému bezdomovci nebo ilegálnímu imigrantovi, což je jistě pochopitelné. Žádné kouzlo v měnové politice nevyčaruje větší počet kvalitních klientů pro bankovní úvěry. Žádný trik nezařídí hospodářský růst v zemi, kde není nadbytek solventních domácností, které by si vzaly hypotéky, ani přebytek rostoucích podniků, které by potřebovaly investiční úvěr.
Pomohla by třeba určitá stabilizace podnikatelského prostředí? Ta u nás v poslední době rozhodně není. Lidem víc vadí, že se nemůžou na nic spolehnout, každou chvíli platí něco jiného …
Ano, samozřejmě. Ale tohle jsou všechno věci, které jsou mimo možnosti fungování měnové politiky. Co by měla ČNB udělat, je nepodrývat zbytky stability, které tady máme.
Co bychom tedy měli teď dělat, co radíte?
Já bych rozhodně nadbytečně neutrácel. Hodně dlouho, od roku 1998, jsem radil lidem, aby investovali v české koruně. A byl jsem bohužel nucen změnit názor, takže teď si myslím, že je lepší investovat nebo spořit v cizích měnách.
A raději v eurech, nebo dolarech?
Pravděpodobně spíše v eurech, protože je to blíže a česká ekonomika je spojená s eurozónou. Ne že bych byl z jejího fungování nadšený, ale euro se ukazuje jako měna, která je tažena německým exportem a německou ekonomikou. To znamená, že je to měna, která vydrží prakticky všechno. Když se podíváme na říjnové údaje o německém exportu, vidíme, že je Německo podobně exportně silné jako Čína, ovšem s daleko vyšší kvalitou výrobků a s nižším počtem obyvatel. To je jeden důvod, proč euro dává smysl jako měna vhodná na investice nebo spoření. A jakkoli jsem kritik eurozóny, nikdy jsem neříkal, že se eurozóna rozpadne - kdyby mi to náhodou někdo chtěl podsouvat.
Může ČNB korunu zase posílit?
Až se za rok ukáže, že oslabení koruny nefungovalo, mohou buď přijít k rozumu, anebo přitlačí na pilu ještě víc. Nevím, co převáží. Ekonomiku nelze předvídat ani na jeden rok dopředu. Prognózy hospodářského růstu ČNB za posledních sedmi let se ve třech případech netrefily ani do znaménka. Česká národní banka nepředpověděla v minulých letech ani jednu recesi.
Abychom nekončili tak pesimisticky, vidíte třeba šanci, že s novou vládou by mohl přijít ekonomický růst? Nebo alespoň stabilita?
Nechci nic předčasně hodnotit. To všechno ukáže čas.
