Myšlenková zkreslení představují určité systematické a opakované chyby, kterých se ve svém myšlení dopouštíme. Mohou se týkat nás samotných, ale i lidí kolem nás. Mohou se vztahovat k našim rozhodnutím, odhadům či předpovědím, ale i našim vzpomínkám. Kromě vlastního myšlení či paměti zasahují občas i do naší pozornosti, tedy toho, co vnímáme, a co nikoli.
Společným jmenovatelem mylných či ne zcela správných názorů či závěrů, ke kterým pod vlivem svých myšlenkových zkreslení docházíme, je, že neberou v úvahu veškeré dostupné informace nebo vycházejí z určitých logických chyb. Důvodem, proč nás tato zkreslení pronásledují, bývá snaha našeho mozku zjednodušit si svou práci. Nejčastěji tím, že informace, které mozek zpracovává, určitým způsobem filtruje, a se svou prací i občas trochu spěchá.
Řada z těchto zkreslení vzniká však i kvůli naší ne zcela vědomé snaze přizpůsobit si svět kolem nás svým přáním i potřebám. Svou roli často hrají i naše emoce.
Nejjednodušší příklady
Myšlenkových zkreslení existuje velká řada: psychologie jich dnes zná několik desítek. K těm nejjednodušším, a současně i nejčastějším, patří však ty následující:
1. Paměťová zkreslení
Naše paměť většinou není zcela realistickým záznamem našich prožitků. Dominují v ní vzpomínky spojené se silnými emocemi nebo důležitými událostmi, které se nám většinou, bez ohledu na skutečnost, zdají být ve srovnání s jinými zážitky i přesnější. Snadněji si většinou vzpomeneme i na události, které vnímáme jako humorné. Minulost, tak jak jsme ji prožili, a naše vzpomínky, tedy to, na co si a jak snadno vzpomeneme, tak mohou být dvě různé věci.
Nejvážnější formou paměťových zkreslení jsou ta, kdy naše mysl do našich vzpomínek zasahuje a mění je podle událostí, které nastaly až poté, nebo je přizpůsobuje naši potřebám. Klamná představa může někdy vznikat i v souvislosti s tendencí interpretovat minulé události jako předvídatelnější, než ve skutečnosti byly.
2. Informační zkreslení
Vyskytuje se v různých podobách, nejčastěji však jako tendence vnímat či dokonce cíleně vyhledávat pouze ty informace, které jsou v souladu s tím, čemu věříme, a pod nejrůznějšími záminkami odmítat či bagatelizovat ty, které jsou s naším přesvědčením v rozporu.
Jan Urban
|
Nebezpečná je tato tendence především tehdy, když k ní dochází nevědomě, a fakta, která se nám nehodí, prostě ignorujeme.
Jemnější formou tohoto zkreslení je, že hodnotíme informace a přijímáme různé možné výklady skutečnosti podle toho, zda podporují náš názor. Nebo si vykládáme nejednoznačné informace tak, aby s ním byly v souladu. K informačním zkreslením patří i tzv. efekt rámování spočívající v tendenci mozku dospívat na základě stejných informací k různým závěrům, a to v závislosti na tom, jak jsou tyto informace prezentovány.
Patří k nim i efekt tzv. negativního zkreslení spočívající v tom, že přikládáme podvědomě větší význam negativním událostem před pozitivními. Jeho svérázným projevem je pštrosí efekt, kdy lidé metaforicky strkají hlavu do písku, aby se špatným zprávám vyhnuli.
3. Předpojatost založená na tom, jakou roli v určité situaci hrajeme
Jde o myšlenkové zkreslení projevující se především v nepříznivých situacích, a to sklonem vnímat událost podle toho, zda jsme jejími aktéry, nebo „jen“ pozorovateli.
Pokud jsme v takové situaci aktéry, míváme tendenci připisovat ji vnějším příčinám. Když jsme pozorovateli, míváme naopak sklon přisuzovat výskyt stejných či podobných nepříznivých okolností jednání druhých.
4. Efekt nápodoby a skupinové myšlení
Jde o častý sklon naší mysli dospívat k závěru, že když lidé kolem nás něco svorně tvrdí či chtějí, musí to být i správné či žádoucí. Podkladem je sklon našeho mozku přikládat větší hodnotu konsensu. Tedy chápat názory, na kterých se více lidí shodne, jako hodnotnější a správnější.
Konsensus, který vnímáme, navíc nemusí být vždy skutečný. Týká se to především našeho sklonu přeceňovat, jak moc s námi ostatní souhlasí.
5. Efekt ukotvení
Spočívá ve sklonu spoléhat se při rozhodování na první informace, které jsme k dané věci obdrželi, a těchto informací se držet. Může spočívat i v tendenci věnovat pozornost jen dílčím informacím a faktům, které nemusí být zcela relevantní, úplné či pravdivé. V extrémním případě může jít i o sklon rozhodovat se jen na základě prvé informace, která nás v dané souvislosti napadla.
Podobná je i tendence posuzovat určitý celek na základě jednoho známého příkladu, který pro něj nemusí být zcela reprezentativní. Anebo tendence označovaná jako efekt status quo, kdy vnímáme určité předměty tak, jako by bylo možné je použít jen jedním určitým způsobem, a nikoli i způsoby jinými.
6. Efekt aktuálnosti
Odráží tendenci našeho mozku přikládat podvědomě větší hodnotu posledním informacím, které k určitému tématu získal, a podceňovat informace starší, ale možná důležitější.
7. Efekt mylné zákonitosti
Nepatří k nejčastějším, svou povahou však může být nebezpečný. Spočívá v tom, že vidíme určité principy, zákonitosti a souvislosti i tam, kde nejsou. Nebo vidíme jako příčiny určitých událostí v okolnostech, které s nimi nemají nic společného.
Škody, které toto myšlenkové zkreslení může přinést, souvisí především s tím, že může dávat návod k jednání, například k řešení určitého problému, na základě zcela chybně chápaných souvislostí.
Sociální zkreslení
Specifickou skupinou myšlenkových zkreslení jsou ta, se kterými se můžeme setkat ve vztazích mezi lidmi. K nejčastějším z nich patří:
1. Sklon přeceňovat význam osobních vlastností
Podstatou tohoto myšlenkového zkreslení je sklon vysvětlovat jednání druhých jejich osobními vlastnostmi a dispozicemi. Nedoceňujeme tak vliv, který na ně může mít okolní prostředí i další okolnosti. Většinou se to týká jednání, které je chápáno jako negativní. Příkladem je situace, kdy se zaměstnanci určitý úkol jeho prvý den v práci nepodaří, a tato okolnost není přisouzena možnému stresu z nové situace, ale jeho neschopnosti.
2. Haló efekt
Jde o sklon domnívat se, že přednosti nebo naopak nedostatky člověka v určité oblasti se ve stejné či obdobné míře vztahují i k oblastem dalším. K jeho projevům může patřit i sklon nadhodnocovat schopnosti lidí s příznivým fyzickým vzhledem.
3. Zkreslení „slepé skvrny“
Toto zkreslení je založené na tendenci našeho mozku vidět zaujatosti u druhých, nikoli však u nás samotných.
4. Klam sebedůvěry
Podstatou tohoto myšlenkového zkreslení je, že chápeme lidi se zvýšenou sebedůvěrou jako osobnosti, které jsou schopnější než ostatní. Nepřímo s ním souvisí i tzv. Dunning-Krugerův efekt, tedy tendence lidí s omezenými znalostmi nebo schopnostmi v určitém oboru své znalosti přeceňovat.
5. Zkreslení založené na podobnosti
Toto zkreslení spočítá v tom, že jsme přitahováni či více důvěřujeme lidem, kteří jsou podobní jako my, nebo se nám tak jeví.
Proč a jak se myšlenkových zkreslení zbavit
Myšlenková zkreslení nejsou projevem „hlouposti“. Jsou důsledkem toho, jak je naše myšlení „naprogramováno“. Pokud se jich chceme zbavit, je třeba si jejich občasný výskyt uvědomit a připustit, že potkat mohou i nás. Tedy nesnažit se tuto možnost předem a v jakékoli situaci odmítat. Pokud nás totiž postihnou, mohou naše uvažování zatemnit a vést k nepřesným rozborům i chybným předpovědím.
Spolu s tím je třeba si uvědomit si nejčastější chyby v uvažování, posuzování či interpretování událostí, které nás mohou kvůli myšlenkovým zkreslením postihnout. Myšlenková zkreslení jsou většinou nevědomá, a často je proto snazší vidět je u jiných než u sebe. Při troše kritického uvažování však většinou dospějeme k tomu, že jim čas od času také propadáme. K projevům může například patřit:
- že máme sklon připisovat úspěchy sobě a svým schopnostem, a u druhých je chápeme jako projev štěstí,
- že ze svých neúspěchů obviňujeme své okolí, zatímco u druhých je spojujeme s jejich vlastnostmi,
- že svou pozornost věnujeme převážně tomu, co potvrzuje naše názory,
- že máme sklon se domnívat, že názory ostatních se s našimi názory shodují (a pokud ne, je otázka času, kdy k tomu dojde),
- že na některé věci zapomínáme nebo se domníváme, že prožité události si všichni pamatují stejně.
