Další části národní suverenity je ochotno se vzdát zhruba 49 procent respondentů, kteří se průzkumu zúčastnili. Proti jich bylo asi 44 procent.
Více pravomocí Bruselu je ochotna dát i kancléřka Angela Merkelová, která těsnější politickou a ekonomickou integrací podmiňuje i myšlenku vydávat v budoucnu společné dluhopisy za celou eurozónu.
Ochotu vzdát se další části suverenity ukazují hlavně voliči sociální demokracie (SPD), Zelených a Levice. Mnohem opatrnější k takovým požadavkům jsou voliči koaličních stran. Zhruba 63 procent respondentů, kteří se hlásí k vládní Svobodné demokratické straně (FDP), se další suverenity už vzdát nechtějí.
To jen podtrhuje potíže, jimž Merkelová čelí ve snaze prosadit těsnější politickou unii. Proti Merkelové v Berlíně narůstá odpor už i kvůli tomu, jak její vláda řeší krizi v eurozóně. Řada voličů v Německu už si nepřeje, aby tamní vláda pomáhala zadluženým zemím jižního křídla eurozóny, především pak Řecku.
Podle některých politiků, včetně například ministra financí Wolfganga Schäubla, bude před zavedením fiskální a politické unie potřeba vypsat referendum. V Německu by to byl první plebiscit od druhé světové války.
Návrat marky by připravil Německo o konkurenční výhodu
Podle takzvaných moudrých mužů, což je tým ekonomických poradců německého kabinetu, lze případnou alternativu ke společným dluhopisům za celou eurozónu považovat za "hororový scénář". Začít vydávat společné dluhopisy je podle poradců sice riskantní, všechny jiné návrhy jsou ale podle nich už jen horší. Do této kategorie patří například i rozpad eurozóny.
Poradci mimo jiné upozornili, že Německo má v eurozóně pohledávky už asi za 2,8 bilionu eur (asi 71,4 bilionu Kč). To znamená, že pokud by se měla eurozóna rozpadnout, Německo by utrpělo obrovské finanční ztráty. Nemluvě o tom, že všichni věřitelé Německa by patrně nedostali své peníze zpět.
Rozpad eurozóny by podle expertů znamenal pro finanční trhy srovnatelný šok, jaký na podzim 2008 způsobil pád obří investiční banky Lehman Brothers. Německá ekonomika tehdy zaznamenala propad asi o pět procent. Jestliže by po rozpadu eurozóny Německo znovu zavedlo marku, ta by patrně záhy výrazně zpevnila, a Německo by tak ztratilo konkurenční výhodu na trzích.
"Nemělo by se přehlížet, že německé podniky v posledních letech citelně profitovaly z toho, že vyráběly v měnové unii, jejíž měna se na trzích nepovažovala za typicky silnou měnu," upozornili moudří muži ve své zprávě.
