Je pravděpodobné, že Čína jako komunistická země se subvencovaným kapitalizmem provařila těžké peníze, které ji táhnou ke dnu. Není to jen jedna Evergrande a realitní bublina, ukazuje to na to, že ztráty jsou stále vytvářené. V USA takové situace včas končí bankrotem, tj. řízení převezme ten, kdo ztráty nedělá (smyslem je ztráty dále netvořit). Čína má silné firemní i obecní dluhy, dosud "kryté" silnou státní pozicí (ovšem s velkou zahraniční expozicí svých politicky nebo strategicky motivovaných investic různé návratnosti). Čína má nyní možnost obvinění jakékoliv (i odcházející) firmy ze špionáže (zákon z minulého měsíce). Není také jasné, zda v případě zhrošení domácí situace nesáhnou komunisté ke kontrole společnosti válečným režimem napadením Tchaj-wanu.
Možná to všem není jasné, ale problém Číny i kdyby zůstal ekonomický, tak není zdaleka jen problém Číny, pocítí ho celý svět. Zatím se přelévá do okolní Asie, Japonsko, Korea jako exportní země.
Čína s Japonskem jsou ohromným držitelem dluhopisů USA (přebytek obchodní bilance investovala do amerických státních dluhopisů), kterých se už nějaký čas zbavuje, a tempo tohoto procesu vzrůstá, jak Čína potřebuje dolary pro hašení dokmácích požárů. Z toho bude plynout obtížnější obsluha dluhu USA (Japonsko bude muset dluhopisy prodávat také, v poklesu je celá jihovýchodní Asie). Pravděpodobný je následný vyšší úrok nových amerických dluhopisů, což notně přitíží bankovnímu sektoru, který se zatím jakž takž potýká s vysokými sazbami po letech nízkých úroků. Státní deficit USA vše ještě zhoršuje.
Export i import Číny se z měsíce na měsíc snižuje, ano, kdeco se vyrábí fyzicky v Číně. Zastavení takové výroby znamená zboží oželet nebo shánět náhradu, která je dražší (=vzrůst inflace), kapacitně je slabší a jde o nové investice v novém místě (= propad zisků v lepším případě).
Nejde o překotný pád, ale o pomalé sunutí kolosu dolů, hlavní část takové krize by u nás byla odhaduju v části příštího roku a hlavně 2025.
