Standard Oil
John D, Rockefeller
Prvním velkým protimonopolním krokem v moderních dějinách bylo rozdělení společnosti Standard Oil, ovládané Johnem D. Rockefellerem, který je považován za jednoho z nejbohatších lidí v dějinách. Standard Oil na přelomu devatenáctého a dvacátého století ovládala přes devadesát procent kapacit na zpracování ropy ve Spojených státech. Dominantní postavení měla i v těžbě ropy, její přepravě – a také v distribuci a prodeji ropných produktů, především benzínu.
Dopady monopolu Standard Oil na trh byly drastické, ale pokusy o regulaci opakovaně troskotaly. Hlavním důvodem byla neuvěřitelně složitá struktura Standard Oil. Dlouho byl totiž organizován jako trust, sice centrálně řízený, ale sdružující formálně nezávislé společnosti. „Existence trustu byla zřejmá z jeho působení – ale nebylo možné ho prokázat,“ uvedla autorka knihy History of the Standard Oil Company.
Rockefeller byl první miliardář v historii. Impérium budoval ostrými lokty |
Díky právnímu vakuu okolo sebe dokázal trust odolat rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Ohio, který v roce 1892 nařídil trust rozpustit. Ten však nerušeně pokračoval v činnosti s tím, že jeho centrála byla v New Yorku.
V roce 1899 se trust přetransformoval do podoby holdingu se sídlem v New Jersey, a protože pokračoval v monopolních praktikách, včetně nepřetržitého skupování konkurenčních firem, americká vláda se v roce 1906 soudní žalobou začala domáhat rozdělení holdingu na menší společnosti. V roce soudní tahanice skončily pětileté tahanice rozhodnutím Nejvyššího soudu, který potvrdil, že Standard Oil musí z holdingu vyčlenit 33 firem. Z těch posléze časem vznikly společnosti Mobil Oil, Amoco, Chevron nebo Exxon.
Rozdělení Standard Oil mělo právní základ v takzvaném Shermanově protimonopolním zákonu z roku 1890. Ten byl čtvrt století považován za bezzubý a uplatnění paradoxně našel hlavně v boji proti odborovému hnutí.
AT&T
Alexander Graham Bell při zahájení dálkové linky z New Yorku do Chicaga v roce 1892
Dalším trhem s obrovskou konsolidací a monopolními praktikami, byl ve Spojených státech trh telekomunikačních služeb. Monopolním hráčem na něm byla společnost AT&T Corporation, dříve známá jako American Telephone and Telegraph Company. Tu založil vynálezce telefonu – a patentu na něj – Graham Bell a udělal z ní mateřskou společnost skupiny firem známé jako Bell System. Do té spadali výrobci telefonů a ústředen, kteří začali vznikat po expiraci Bellova patentu a které Bell postupně skupoval.
V roce 1913 se AT&T zavázala poskytovat dálkové telefonní služby pro všechny lokální telefonní společnosti; tuto povinnost jí navíc uložil zákon, který AT&T označil za „přirozený monopol“. Firma pokračovala v růstu: v roce 1939 kontrolovala 83 procent amerických telefonů (ve své síti povolovala používat pouze své vlastní telefony, které zákazníkům pronajímala), 98 procent dálkových telefonních linek a vyráběla 90 procent veškerého amerického telekomunikačního vybavení.
Před 100 lety zemřel Bell. Telefonem navždy zkrátil vzdálenost mezi lidmi |
V roce 1949 se sice americká vláda pokusila vliv AT&T omezit, ale nedosáhla ani toho, aby odštěpila výrobce vybavení Western Electric. Holding rostl nade všechny meze: v roce 1970 měl na milion zaměstnanců a byl největší firmou na světě, s aktivy většími než součet následujících tří firem v žebříčku, General Motors, Exxon a Mobil.
Druhý pokus americké vlády o rozdělení AT&T přišel v roce 1974. Po osmi letech soudních tahanic kolos přistoupil na dohodu, podle níž odčlenil 22 firem, které se následně reorganizovaly do osmi regionálních telefonních společností. Mateřská AT&T si ponechala dálkové hovory, výrobu zařízení a výzkumné a vývojové centrum Bell Labs.
O velikosti někdejšího gigantu svědčí, že když se zbylá AT&T v roce 1966 reorganizovala – tentokrát dobrovolně – rozdělením do tří nezávislých společností, šlo o největší dělení firmy v historii.
Microsoft
Spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates
Prvním významným protimonopolním krokem v internetové éře byl zákrok amerických úřadů proti společnosti Microsoft. Důvodem byly agresivní praktiky, jimiž Microsoft prosazoval svůj internetový prohlížeč Internet Explorer.
Dominantním produktem na trhu byl v té době prohlížeč Netscape. Ten si uživatelé museli kupovat – a Microsoft vytvořil jeho klon a přibalil ho k svému operačnímu systému Windows. To by bylo porušením protimonopolních zákonů samo o sobě – ale Microsoft byl navíc ve „zkušební době“.
Předchozí vyšetřování amerických úřadů ohledně zneužívání monopolního postavení na trhu operačních systémů totiž urovnal závazkem nespojovat prodej postavení Windows s jakýmikoli dalšími produkty. Microsoft navíc podnikal i další nelegální kroky k potlačení konkurenčních prohlížečů, od technických opatření na úrovni aplikačního programovacího rozhraní (API) až po dohody s odběrateli.
Evropská komise schválila největší herní akvizici v dějinách |
V obraně před protimonopolní žalobou Microsoft tvrdil, že její internetový prohlížeč není produkt, nýbrž funkce operačního systému. Ostatním obviněním se bránil pomocí zfalšovaných videí z instalace konkurenčních produktů a podobnými kroky.
Americká vláda se dožadovala rozdělení Microsoftu na dvě nezávislé společnosti, jednu pro operační systém a druhou pro ostatní software. Soud prvního stupně souhlasil a rozdělení firmy nařídil. Následovala nepřehledná situace okolo odvolání, jehož výsledkem byla dohoda mezi Microsoftem a úřady, která byla hodnocena jako velké vítězství Microsoftu.
Prohlížeč Netscape mezitím zmizel v propadlišti dějin – a paradoxně ho tam následoval Internet Explorer, převálcovaný prohlížečem Chrome společnosti Google.
Pro úplnost, Microsoft čelil řadě podobných žalob po celém světě, včetně Evropské unie. V EU byl Microsoft vyšetřován především v souvislosti s přehrávačem Windows Media Player. Na rozdíl od úspěšného zdržování doma dostal od Evropské komise relativně rychle pokutu půl miliardy eur (v té době největší pokuta za monopolistické chování) a příkaz do tří měsíců prodávat operační systém bez přehrávače.
Google v EU
Ilustrační snímek
Největším protimonopolním případem v Evropské unii bylo vyšetřování praktik společnosti Google, které začalo v roce 2010 a v roce 2017 skončilo pokutou 2,4 miliardy eur. Proviněním Google bylo, že zneužíval své dominance na poli internetového vyhledávání k podpoře svého dalšího byznysu, cenového srovnávače.
Co se týče dominance, pro úřady bylo snadné ji prokázat, protože ve většině zemí přesahovala po celé sledované období, od roku 2008, devadesát procent. Výjimkou v celém případu byla Česká republika, kde vyhledávač Google začal dominovat až od roku 2011.
Monopolistické chování Google spočívalo v tom, že pokud uživatel hledal informace spojené s nějakými produkty nebo druhy produktů, Google mu ve výsledcích zobrazil odkaz na svůj srovnávač na prominentním místě – zatímco první odkaz na jakýkoli konkurenční srovnávač se ve výsledcích zobrazil typicky až na třetí straně výsledků. Konkurenční srovnávače byly totiž podrobeny stejným algoritmům jako jakékoli jiné výsledky vyhledávání.
V rámci šetření Evropská komise hledala kvantifikaci dopady rozdílného umístění odkazů ve vyhledávači na spotřebitele. Citovala výzkumy, podle nichž první stránka s odkazy vygeneruje na 95 procent veškerých následných kliknutí. Přesun téhož odkazu z první pozice ve vyhledávání na třetí pozici samo o sobě způsobí pokles zájmu spotřebitelů o polovinu: to vyvrací případný argument, že nižší úspěšnost hůře umístěných odkazů spočívá výhradně v jejich nižší relevanci.
Když je dominance problém. USA ženou k soudu Google, Facebook a teď i Amazon |
Dopady zneužívání vyhledávače byly podle Komise drastické. Když Google se svými praktikami v jednotlivých zemích začal, provoz jeho srovnávače okamžitě dramaticky vzrostl: na 45násobek ve Spojeném království nebo na 35násobek v Německu. Provoz konkurenčních vyhledávačů naopak výrazně klesl, například v uvedených zemích to bylo o 85 resp. 92 procent.
Po letech sporů vyšetřování skončilo uvedenou pokutou, která byla vypočtena z obratu, který Google dosáhl v těch členských zemích, jichž se vyšetřování týkalo, a příkazem zacházet se všemi cenovými srovnávači stejně jako s tím vlastním.
Vedle tohoto řízení Evropská komise průběžně vyšetřuje i další praktiky Google, resp. jeho mateřské společnosti Alphabet. Tato řízení, která jsou v různých fázích vyšetřování, nebo již byla uzavřena, se často týkají mobilního operačního systému Android, kde Google ve smlouvách zakazoval výrobcům vyrábět mobily s odlišnými verzemi Androidu a motivoval je k předinstalaci svého mobilního prohlížeče Chrome a svého vyhledávače.
Východoindická společnost
Královna Alžběta I.
Nešlo o klasický monopol a neskončil potrestáním. Přesto by v žádném přehledu nejvýznamnějších monopolů v posledních stoletích neměla britská Východoindická společnost chybět.
Tato společnost byla pod názvem The East India Company založena v roce 1600 dekretem královny Alžběty I. Původně měla obstarávat obchod mezi Anglií a indickým subkontinentem, ale časem rozšířila svůj záběr o celou Jihovýchodní Asii a také Čínu. A k samotnému obchodu si přibrala také kontrolu obchodních cest – a také zmíněných teritorií jako takových.
Především to platilo o Indii, kde Východoindická společnost vykonávala roli správce státu. Její vliv ilustruje, že nejen, že vybírala daně, ale také určovala, co a jak bude zdaněno. Přičítá se jí vina za takzvaný Velký Bengálský hladomor, během něhož zemřelo hlady na deset milionů lidí a populace tohoto lokálního císařství se snížila o víc než třetinu. Východoindická společnost totiž měla, jako výsledek vojenské porážky indického panovníka, licenci k určování daňové politiky a výběru daní; po hladomoru se navíc stala plnohodnotným administrátorem tohoto celku.
Zajímavosti o burzách a akciích. Hra o penězích běží přes 400 let |
Na vrcholu moci měla Východoindická společnost víc než 350 tisíc vojáků, téměř trojnásobek oproti celé britské armádě. Dovážela opium do Číny, a když nový čínský panovník drogu zakázal, vymohla si vojenskou silou, že může v obchodu pokračovat.
Navázala první obchodní styky s Japonskem a podílela se i na obchodu se severoamerickými koloniemi. Výhody v obchodu s čajem, které dokázala získat od britské vlády a které diskriminovaly severoamerické obchodníky, byly jednou z rozbušek revoluce, která vedla k nezávislosti britských kolonií v Americe.
Vliv Východoindické společnosti začal upadat po zrušení monopolu na obchod s Indií v roce 1813 a na obchod s Čínou o dvacet let později. To vyvolalo finanční problémy, které firma vyřešila převedením všech obchodních aktiv na britskou vládu; ta na oplátku slíbila vyplácet akcionářům roční dividendu 10,5 procenta, a to po dobu 40 let.
Definitivní konec Východoindické společnosti však přišel dřív: v návaznosti na velké povstání v Indii z roku 1857. To sice Východoindická společnost krvavě potlačila, ale potřebovala k tomu vojenskou podporu oficiální britské armády – a britská politická reprezentace došla k závěru, že bude lepší uplatňovat vliv v Indii napřímo.
Východoindická společnost skončila zestátněním a následnou likvidací.
