Z Eliášova žebra se rodí dlouhé žízně

Hospoda Eliáš na rozhraní ostravských čtvrtí Zábřeh, Hrabůvka a Vítkovice zářívá v létě do noci jako roj světlušek ve vysoké trávě. Mohutnými korunami vzrostlých lip a kaštanů totiž prokvétá světlo žárovek a na dně tohoto lampionu do sebe pilní pivaři sázejí jednu chladivou dvanáctku za druhou. Historie podniku v klidné, skoro venkovské čtvrti ukryté téměř uprostřed města rozhodně není nudná. Mezi temnými zdmi hlavního lokálu i přilehlého sálu se léta scházeli například horolezci. Své si tady vypila i taková esa tohoto sportu, jako přemožitel Mount Everestu Leopold Súlovský. Zchladit svá rozvášněná hrdla si sem chodívají i chlapi po hokeji, protože nedaleko je vítkovický Palác kultury a sportu. Zatímco před lety byl Eliáš prostou solidní pivnicí nižší cenové kategorie, dnes "šel hore", mohou si říkat chlapi u mohutných dřevěných stolů na rozlehlé zahrádce. To platí i o interiéru hospody. Pípa mírně změnila polohu, nyní stojí za vcelku elegantním barem na strategickém místě téměř uprostřed podniku. Jakýmsi předělem mezi prostorem u pípy a hlavním sálem je vitrína u stropu. A v ní (jak jinak) šály se jménem hvězdy NHL Patrika Eliáše. Hospoda se tak bezděky dostala ke svému novému patronovi. Pod vysokými stropy v lokále už také není takové šero jako kdysi. Stěny, které cigaretový kouř zbarvil do nikotinové žluti, přikryl nový nátěr. Do časů zapomnění už patří také velmi nevzhledné toalety - ty jsou tady nyní jako v luxusním hotelu včetně těch, které jsou určeny pro hosty sedící na zahrádce. Výborné je, že v hospodě jsou téměř všechny stoly jen pro čtyři hosty. To je ideální pro menší skupiny i pro více lidí, protože v tak veliké místnosti se dá seskupit téměř libovolný počet stolů. Na zahrádce, která zřejmě patří k největším v Ostravě, je téměř pořád plno. U dřevěného stánku loudí někdy větší a někdy menší počet žíznivců. Z pípy prýští dvanáctka radegast a velkopopovická černá desítka. Ke stolům si hosté odnášejí pití ve starých sklenicích, které bývaly v klasických "jednoťáckých" hospodách. Jsou to takové ty z jemného skla - bez nápisu a s tenkými modrými či bílými kolečky. Kdo nechce radegast ani kozla, může si do lokálu zajít pro plzeňskou dvanáctku. Personál se v obou výčepech vzájemně střídá, pivo uvnitř je však většinou trochu lepší. Ve venkovním stánku bývá řidší pěna, teplota většinou v pořádku, i když nějaký ten stupínek dolů by pivo ještě sneslo. Kdo má u Eliáše hlad, rozhodně se nemusí bát, že by jej nezahnal. Nabízejí tady různé tvarůžkové variace. Mají tady několik podob bramboráků a bramboráčků - jednou plněné uzeným, jednou jen s česnekem. Lze si zakousnout kuřecí křidélko či pikantní stehýnko, milovník zabijaček jistě nepohrdne jelítkem či jitrničkou. Ale co je opravdová specialita? Klasická uzená žebra. Třicet deka tady dostanete za necelých čtyřicet korun. Na talíři vás bude čekat mohutný kus, který si nejen dostatečně dlouho pobyl ve vařící vodě, ale okusil také žár horké trouby. A k tomu křen a čerstvý chleba. Jen málo věcí je lepším startérem pro další žízeň. Na zahrádku k Eliášovi se lze vypravit i ve chvílích, kdy hrozí déšť. Až téměř v korunách stromů je totiž ukryta obří shrnovací markýza, která hosty zahrádky bezpečně ochrání. No a když bude nejhůř, dveře do lokálu jsou dokořán. Navíc tam stejně končívají svou pivní pouť ti, kteří se nestačili dostatečně občerstvit do desáté hodiny, kdy stánek na zahrádce přibouchne dveře.

U Eliáše Ostrava, Chalupníkova ulice. Asi šedesát míst v lokále, na zahrádce přibližně stovka. Útratu v bodovaných podnicích si autoři platí sami. Majitel ani obsluha o testování neví.

Radegast 12° (zahrádka) 14,90 Kč **
Radegast 12° (lokál) 14,90 Kč ***
Plzeňský Prazdroj 18,90 Kč ***
Velkopopovický Kozel 10° 13,50 Kč **
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem ****