U Ralska lze nalézt hluboké lesy i pískovcové skály

Hluboké lesy, pískovcové skály, mokřiny, téměř civilizací nedotčená krajina je kolem Ralska. Všechno špatné je totiž k něčemu dobré, to platí i v tomto případě. Za minulého režimu krajinu spravovala dočasně Střední skupina sovětských vojsk a vstup sem byl pro civilisty zakázán. Dnes je tu ráj pro cykloturistiku, která nabízí nejen projížďku místy panenskou přírodou, ale i atrakce v podobě starých hangárů po sovětských vojácích. Výchozím bodem pro turisty může být Osečná. Má tu výhodu, že se zde protínají dvě označené cyklotrasy. Červená a modrá. Stejně tak je ale možné zamířit z Osečné do Mukařova na opačný konec vojenského prostoru.

PO ČERVENÉ

Od modré se červená, která má téměř čtyřicet kilometrů, dělí na konci vesnice a vede do údolí podél potoka Zábrdky. Je to zatím hranice vojenského prostoru. Od hájovny pak stezka stoupá na hřeben stoupáním do Zábrdky, do sedla pod Hřebínkem. "Je tu liduprázdný kraj, dávno zplaněné ovocné stromy, které dávají tušit, že tu kdysi někdo hospodařil," popisuje dojem z této cesty Vladimír Pustina, který ji také projel. Místy leží velké travnaté plochy, které voní volností. Stezka protíná bývalou tankovou střelnici a před očima se rýsuje Bezděz. Je třeba vyšlapat další kopec a asfaltka končí v Kuřivodech a na hlavní silnici. Z té ovšem cyklotrasa odbočuje doprava na Bělou pod Bezdězem. Do lesa se cyklisté dostanou asi po třech kilometrech. Silnice tu nejsou nic moc, je třeba dávat na vozovku pozor. K Bezdězu se dostává stezka zezadu. Další kilometry jsou hustým lesem s občasnými výhledy mezi stromy na Zlatou horu a Cikánskou skálu. Stezka mine hájovnu U tří borovic a ústí na hlavní silnici. Tady končí.

K HANGÁRŮM

Kdo se dostane k Ralsku, nemůže si nechat ujít pohled na hradčanské letiště. Spekulací, co s ním, bylo hodně. Na začátku devadesátých let padaly různé nápady, od toho využít ho pro mezinárodní přepravu malými letadly až po to nechat ho, jak je. Dnes je to obrovská plocha a projet se po ní na kole může být velký zážitek. Stojí za to i prohlédnout si rozpadající se hangáry po sovětských letounech. Na letiště se člověk dostane, když odbočí z konce červené cyklostezky na Mimoň. Kolem Břehyňského potoka pak přes les dojede do obce Hradčany. K letišti vede asfaltka. Z letiště lze zamířit ke správním budovám, kolem zelených paneláků přes Loužnici, je třeba přejet silnici od Mimoně a silničkou v lukách dojet k bráně do Hvězdova, vesnice, kterou kdysi zabrala Rudá armáda. Tou je třeba projet a zamířit severní bránou po písčité cestě kolem rybníka. Nalevo je Ralsko. Cesta vede přes hráz a pokračuje teprve dál asfaltkou u Nového Dvora. Za ním doleva a pak znovu doleva na silnici. Po dvou kilometrech je odbočka na Pavlín. Cesta na Ralsko je mimořádně náročná, je to hora opředená pověstí. Hrad na vrcholu je považován za jeden z nejstarších u nás. Rozhled je tu prý bezkonkurenční. Kdo se na výstup necítí, může pokračovat rovně a na začátku Mimoně odbočit na Vranov a přes Srní Potok dojet do Novin z opačné strany Ralska. Tam také končí cesta těch, kteří našli odvahu vydat se s kolem nahoru k hradu.

ZAJÍMAVOSTI NA TRASE

Bezděz - je to gotický hrad ze 13. století a patří k dominantám Českolipska. Pod ním leží i Máchovo jezero a Doksy.

Letištní plocha v Hradišti - je pustá a chátrá. Vloni a letos se tu konala velká technopárty. Letos nebyla akce povolená, policie přesto nezasáhla.

Ralsko - kopec s hradem. Váže se k němu podobná pověst jako k Blaníku.

Vojenský prostor - sám prostor nabízí spoustu podívané na zašlé časy, kdy tu působila sovětská armáda. Je dobré být při vstupu do lesa opatrný. Ještě stále tu pyrotechnici odstraňují zbylou munici a miny.

Máchovo jezero - je největší vodní plochou Máchova kraje a oblíbený místem k rekreaci. Jde o rybník, o jehož vzniku rozhodl v roce 1367 císař Karel IV.