Kam zmizela hrdost odrůdy?

Rulandské modré - odrůdová vína, která postrádají typický charakter odrůdy. Většina z nich by uspěla lépe jako směsná vína. Prokázal to náš test.

Nejsou úplně špatná, ale s odrůdou Rulandské modré mají jen málo společného. Tak by se stručně daly shrnout výsledky testu 16 jakostních odrůdových vín, který se opět odehrával v Národním salonu vín veValticích. "Byla tu jen tři nebo čtyři vína, o kterých můžeme s klidem říct, že to je typické Rulandské modré," prohlásil po degustaci Fedor Malík, předseda komise, která vína hodnotila. Všechna ostatní postrádala typický charakter Rulandského modrého. "Je to vůbec Rulandské modré? Nečistý odrůdový charakter. Postrádá odrůdovou hrdost," objevovalo se v poznámkách degustátorů. Znamená to, že vinaři míchají Rulandské modré s jinou odrůdou. Vinařský zákon připouští u jakostních odrůdových vín až 15 procent jiné odrůdy, znaky typické pro danou odrůdu však musí být zachovány. Jinak by už to totiž nebylo víno odrůdové, nýbrž směsné, tedy známkové. 

Jaké má být Rulandské modré

Barva: světle rubínová s cihlově pomerančovým okrajem při stěně sklenice

Vůně: příjemně ovocná, připomíná ostružiny a jahody

Chuť: mladá vína jsou jemná, ale nevýrazná, víno má totiž poměrně malé množství tříslovin; vyzrálá získají sametově kořenitou chuť

Hodí se: ke zvěřině, pečeným masům a drůbeži, pokrmům z hub a jemným ušlechtilým sýrům; nejlepší červené víno k rybám

Rulandské modré nemá tmavou barvu (vpravo). Typická pro ni je světle červená až cihlově pomerančová (vlevo).

Zásada dobré vinařské praxe je nescelovat vína nemocná se zdravými, ale ani vína s výrazně odlišným odrůdovým charakterem. "Když dáte do Rulandského modrého patnáct procent barvířky, tmavé odrůdy s vysokým obsahem barviva, tak zásadně změníte základní charakter odrůdy," vysvětluje slovenský odborník Fedor Malík. "Svědčí to o necitlivém přístupu." Jinak řečeno, některá vína by si zasloužila spíš označení "známková" než "odrůdová". Jako známková by uspěla mnohem lépe. Degustátoři by nejspíš mluvili o slušném červeném, a nikoliv o špatném odrůdovém. Odpověď na otázku, proč je výrobci nabízejí jako odrůdová, je nasnadě. Zatímco známková vína se prodávají zhruba za 70 korun, odrůdová stojí téměř dvakrát tolik.

Technologie dohání to, co měl udělat vinohradník

Mnohé nedostatky suroviny dokáže napravit či spíše zakrýt výrobní technologie. Výstižně to shrnul zkušený mikulovský vinař Josef Peřina: "Kvalitu vína je třeba udělat ve vinohradu a technologie ji nesmí pokazit. Ale tady je to obráceně; technologové napravují to, co pokazil vinohradník - nedostatečnost vyzrání, horší ošetření... Ato je špatné. Na prvním místě musí být dokonalé hrozny, a ne se snažit z nekvalitních hroznů dělat kvalitní víno." Za pravdu mu dal další z degustátorů Václav Oslzlý: "Je lepší, když se technolog zabývá tím, jak dostat kvalitu z přírody do lahve, než když dohání to, co v hroznech není."

Přívlastek není zárukou

Ani přívlastková vína, která jsou dražší než jakostní odrůdová, protože stojí na stupínku kvality o něco výš, nedopadla nejlépe. V testu byla zastoupena třemi vzorky, ale ani jeden nepřesvědčil, ba naopak všechny skončily spíš mezi těmi horšími. Navzdory očekávání se neprojevily ani rozdíly mezi jednotlivými ročníky.Vína vydařeného ročníku 2000 nebyla v testu úspěšnější než zástupci ročníku 2001, který nebyl pro vinaře příliš příznivý.

Vítěz testu

Rulandské modré ročníku 2000 ze znojemského Znovínu za 185 korun získalo v testu nejvyšší počet bodů a jedinou stříbrnou medaili. Jako jedno z mála mělo typickou odrůdovou barvu, vůni i chuť.