materiál -
Dětské boty by měly být pouze z přírodních materiálů, nejlépe z přírodní usně, případně textilu. Jsou měkké, prodyšné, dobře sají, ale především se přizpůsobí tvaru nohy. Pravým opakem jsou syntetické, neprodyšné materiály (koženky, poromery, plasty), které se pro dětské boty vůbec nehodí. Mnoho výrobků, jež lákají v obchodech a na tržištích svým vzhledem a hlavně nízkou cenou, je právě z těchto materiálů. Na některých botách lze již nyní objevit piktogramy, podle nichž zákazník pozná druh materiálu použitého na hlavní části (svršek, podšívku a podrážku). Povinné však bude toto značení až od ledna příštího roku. Redakční testy také odhalily, že boty, které nejsou čistě bílé, většinou pouštějí barvu. V prodejně to lze poznat jejich otřením zevnitř i zvenku bílým papírovým kapesníkem. Ačkoli se barvení považuje za neodstranitelnou vadu a zákazník má právo na vrácení peněz nebo výměnu, v prodejnách takové reklamace obvykle zamítají.
- střih -
Lakované lodičky na nohou malých slečen možná vypadají půvabně, ale pro děti se nehodí, stejně jako například mokasíny. Dětské boty mají mít uzavřený střih, který brání posunování nohou. Je lepší, jsou-li šněrovací, neboť dobře utažené tkaničky fixují nártovou část nohy lépe než suchý zip nebo přezka. Nejmenší děti by měly nosit pouze kotníčkové boty. Podle výsledků testů MF DNES mívají také dětské boty často špatné spojený svršek s podešví, takže se brzy rozlepí, nevhodně přišitý jazyk nebo některý šev na nesprávném místě. Takové nedostatky lze naštěstí odhalit již při výběru pečlivým prohlédnutím a vyzkoušením bot.
Opatek
Tento vnitřní díl v zadní části boty je pro děti velmi důležitý. Při jejich chůzi totiž často paty vybočují do stran a dítě si snadno podvrtne nohu. Proto musí mít dětské boty dostatečně tuhý, vysoký a dlouhý opatek bez ostrých hran, který drží patu v kolmém postavení a zabraňuje bočním pohybům. Platí to i v případě sandálů, neboť děti přibližně do deseti let by neměly nosit boty, které nemají plnou patu.
Kaple
Přední část boty by měla být dostatečně vysoká a široká, aby měly prsty prostor. Místo módní špičaté obuvi by měli rodiče vybírat jen boty s kulatou špičkou. Mají-li rovnou vnitřní hranu, tím lépe, protože palce zůstávají v přirozené poloze.
Podešev
Nesmí být příliš tuhá, protože jinak nemají nohy správný kontakt s podložkou. V místě prstních kloubů, kde se noha při chůzi ohýbá, mají být boty co nejohebnější. To je dobré vyzkoušet již při nákupu. Ohebnost podrážky ovlivňuje nejen použitý materiál, ale také její tloušťka. Nevhodné jsou módní "bagry", v nichž dítě s námahou ujde cestu do školy. Podrážky by však neměly být ani příliš měkké. Zejména malým dětem, které mají ještě slabé vazy, v nich klesá noha. Podle výsledků redakčních testů dětských přezůvek jejich podrážky kloužou. Záleží na použitém materiálu a dezénu podrážek - čím tvrdší a hladší, tím větší pravděpodobnost, že v bačkorách dítě uklouzne. Dětské boty mívají také často špatně spojené podešve s vrchní částí a podrážky se nadměrně odírají. Nejenže takové boty nevydrží dětem příliš dlouho, ale v sešlapaných botách se nenaučí správně chodit a zpravidla začnou "šmajdat".
Tlumicí vrstva
Málokteré dítě vydrží být neustále v klidu a zejména ve městech trpí dětské nohy neustálými dopady na tvrdé povrchy, jako je asfalt, beton nebo dlažba. To škodí hlavně kostem, páteři a kloubům. Je tedy důležité, aby byla v botě vrstva schopná tlumit nárazy, například z polyuretanu, EVAC nebo pryže. Vhodné jsou i různé pěnové vkládací vložky nebo anatomicky tvarované stélky (takzvané fusbety) z pružných materiálů.
Podpatek
Dětská chůze není ještě zcela stabilní, a proto musí mít boty dostatečně široký a nízký podpatek.
Vnitřní stélka
Dětské nohy se hodně potí, zejména na chodidlech. Především boty s uzavřeným střihem by měly mít uvnitř kromě podšívky i stélku nebo vložku z dostatečně savého materiálu. Vhodná je useň, textil nebo například syntetický materiál typu Cambrella, používaný často i k výrobě podšívek. Důležitý je i tvar vnitřní stélky. Mnoho rodičů vybírá pro děti jen boty, které mají vyklenutou stélku, neboť se domnívají, že ještě nevyvinutá dětská nožička potřebuje dostatečnou oporu. Ale to je chyba. Nejmenší děti, zhruba do čtyř let, mají v nožní klenbě tukové polštářky, které mají chránit vyvíjející se nožní klenbu před přetížením. Je tedy zbytečné, aby stélka v botičkách byla vyklenutá. Kromě toho má bota dětskou nohu nutit k aktivitě, což zajistí právě rovná nebo jen mírně vyklenutá stélka.
Podšívka
Stejně jako svršek, by měla být z přírodních materiálů, které jsou prodyšné a dobře sají pot. Je-li podšívka barvená, lze předpokládat, že bude pouštět. Stačí, aby dítě proběhlo menší louží, a bude mít barevné nejen ponožky, ale i nohy.
Piktogramy pro označení materiálů
1. přírodní useň
2. syntetické materiály (poromery a plasty)
3. vrstvená useň (lakovky)
4. textil
Dětské boty by měly být pouze z přírodních materiálů, nejlépe z přírodní usně, případně textilu. Jsou měkké, prodyšné, dobře sají, ale především se přizpůsobí tvaru nohy. Pravým opakem jsou syntetické, neprodyšné materiály (koženky, poromery, plasty), které se pro dětské boty vůbec nehodí. Mnoho výrobků, jež lákají v obchodech a na tržištích svým vzhledem a hlavně nízkou cenou, je právě z těchto materiálů. Na některých botách lze již nyní objevit piktogramy, podle nichž zákazník pozná druh materiálu použitého na hlavní části (svršek, podšívku a podrážku). Povinné však bude toto značení až od ledna příštího roku. Redakční testy také odhalily, že boty, které nejsou čistě bílé, většinou pouštějí barvu. V prodejně to lze poznat jejich otřením zevnitř i zvenku bílým papírovým kapesníkem. Ačkoli se barvení považuje za neodstranitelnou vadu a zákazník má právo na vrácení peněz nebo výměnu, v prodejnách takové reklamace obvykle zamítají.
- střih -
Lakované lodičky na nohou malých slečen možná vypadají půvabně, ale pro děti se nehodí, stejně jako například mokasíny. Dětské boty mají mít uzavřený střih, který brání posunování nohou. Je lepší, jsou-li šněrovací, neboť dobře utažené tkaničky fixují nártovou část nohy lépe než suchý zip nebo přezka. Nejmenší děti by měly nosit pouze kotníčkové boty. Podle výsledků testů MF DNES mívají také dětské boty často špatné spojený svršek s podešví, takže se brzy rozlepí, nevhodně přišitý jazyk nebo některý šev na nesprávném místě. Takové nedostatky lze naštěstí odhalit již při výběru pečlivým prohlédnutím a vyzkoušením bot.
Opatek
Tento vnitřní díl v zadní části boty je pro děti velmi důležitý. Při jejich chůzi totiž často paty vybočují do stran a dítě si snadno podvrtne nohu. Proto musí mít dětské boty dostatečně tuhý, vysoký a dlouhý opatek bez ostrých hran, který drží patu v kolmém postavení a zabraňuje bočním pohybům. Platí to i v případě sandálů, neboť děti přibližně do deseti let by neměly nosit boty, které nemají plnou patu.
Kaple
Přední část boty by měla být dostatečně vysoká a široká, aby měly prsty prostor. Místo módní špičaté obuvi by měli rodiče vybírat jen boty s kulatou špičkou. Mají-li rovnou vnitřní hranu, tím lépe, protože palce zůstávají v přirozené poloze.
Podešev
Nesmí být příliš tuhá, protože jinak nemají nohy správný kontakt s podložkou. V místě prstních kloubů, kde se noha při chůzi ohýbá, mají být boty co nejohebnější. To je dobré vyzkoušet již při nákupu. Ohebnost podrážky ovlivňuje nejen použitý materiál, ale také její tloušťka. Nevhodné jsou módní "bagry", v nichž dítě s námahou ujde cestu do školy. Podrážky by však neměly být ani příliš měkké. Zejména malým dětem, které mají ještě slabé vazy, v nich klesá noha. Podle výsledků redakčních testů dětských přezůvek jejich podrážky kloužou. Záleží na použitém materiálu a dezénu podrážek - čím tvrdší a hladší, tím větší pravděpodobnost, že v bačkorách dítě uklouzne. Dětské boty mívají také často špatně spojené podešve s vrchní částí a podrážky se nadměrně odírají. Nejenže takové boty nevydrží dětem příliš dlouho, ale v sešlapaných botách se nenaučí správně chodit a zpravidla začnou "šmajdat".
Tlumicí vrstva
Málokteré dítě vydrží být neustále v klidu a zejména ve městech trpí dětské nohy neustálými dopady na tvrdé povrchy, jako je asfalt, beton nebo dlažba. To škodí hlavně kostem, páteři a kloubům. Je tedy důležité, aby byla v botě vrstva schopná tlumit nárazy, například z polyuretanu, EVAC nebo pryže. Vhodné jsou i různé pěnové vkládací vložky nebo anatomicky tvarované stélky (takzvané fusbety) z pružných materiálů.
Podpatek
Dětská chůze není ještě zcela stabilní, a proto musí mít boty dostatečně široký a nízký podpatek.
Vnitřní stélka
Dětské nohy se hodně potí, zejména na chodidlech. Především boty s uzavřeným střihem by měly mít uvnitř kromě podšívky i stélku nebo vložku z dostatečně savého materiálu. Vhodná je useň, textil nebo například syntetický materiál typu Cambrella, používaný často i k výrobě podšívek. Důležitý je i tvar vnitřní stélky. Mnoho rodičů vybírá pro děti jen boty, které mají vyklenutou stélku, neboť se domnívají, že ještě nevyvinutá dětská nožička potřebuje dostatečnou oporu. Ale to je chyba. Nejmenší děti, zhruba do čtyř let, mají v nožní klenbě tukové polštářky, které mají chránit vyvíjející se nožní klenbu před přetížením. Je tedy zbytečné, aby stélka v botičkách byla vyklenutá. Kromě toho má bota dětskou nohu nutit k aktivitě, což zajistí právě rovná nebo jen mírně vyklenutá stélka.
Podšívka
Stejně jako svršek, by měla být z přírodních materiálů, které jsou prodyšné a dobře sají pot. Je-li podšívka barvená, lze předpokládat, že bude pouštět. Stačí, aby dítě proběhlo menší louží, a bude mít barevné nejen ponožky, ale i nohy.
Piktogramy pro označení materiálů
1. přírodní useň
2. syntetické materiály (poromery a plasty)
3. vrstvená useň (lakovky)
4. textil
