Teprve nyní se i díky Interpolu dostalo vyšetřování do pohybu.
Vítkovice v letech 1993 až 1997 zaplatily 12,5 milionu německých marek lichtenštejnské firmě Nalko za údajnou poradenskou činnost, o které ovšem v záznamech ostravských oceláren nejsou žádné zmínky.
Firma Nalko funguje jen jako poštovní schránka. Nynější vedení Vítkovic má podezření, že posílání peněz na její účty u bank ve Vaduzu bylo zástěrkou pro vysávání peněz z hutí. Jasno do věci může vnést vyšetřování v Lichtenštejnsku. Interpol našel zástupce lichtenštejnské firmy, kteří s Vítkovicemi spolupracovali. "Požádali jsme lichtenštejnské orgány o výslech lidí z firmy Nalko," řekl státní zástupce Tomáš Figura, který na vyšetřování dohlíží.
Předběžnou smlouvu o spolupráci s firmou Nalko podepsal v roce 1992 Roman Hradil, někdejší ředitel firmy Vítkovice-export, jež pro hutě zařizovala vývoz oceli. Od následujícího roku pak Vítkovice posílaly na účty firmy Nalko různě vysoké částky v německých markách.
"Kromě předběžné smlouvy jsme o spolupráci s firmou Nalko nenašli žádné doklady. Nikdy nepřišla faktura s rozpisem vykonaných prací, nikdo z Vítkovic ani dceřiné firmy si nepamatuje, že by od firmy Nalko viděl konkrétní materiály. Vždy přišla jen žádost o vyplacení peněz," uvedl dobře informovaný zdroj blízký vedení firmy Vítkovice.
Kpodobným závěrům podle zasvěceného zdroje z Vítkovic před rokem dospěla i poradenská společnost Deloitte and Touche. Po hloubkovém auditu hospodaření Vítkovic konstatovala, že majitelé Nalka jsou neznámí. Vítkovice však podle auditorů platily Nalku přemrštěné částky a za to získávaly jen obecné informace o situaci na světových trzích s ocelí.
Roman Hradil, který byl ve vrcholném vedení Vítkovic i v jejich představenstvu, namítá, že na obchodních vztazích s firmou Nalko nebylo nic neobvyklého.
"Existují jasné doklady, které prokazují, co firma Nalko pro Vítkovice dělala. Díky ní se nám podařilo výrazně zvýšit export do západoevropských zemí. Všechny dokumenty včetně faktur jsem předal před dvěma lety při svém odchodu z Vítkovic," uvedl Hradil. Další někdejší člen vedení Vítkovic tvrdí, že mezi šéfy Nalka byli vlivní podnikatelé s vazbami na bruselskou administrativu.
"Oslovili nás s tím, že umějí lobbovat v Bruselu a za poplatek zajistí, aby vůči naší firmě nebyla vedena antidumpingová řízení.
Za celou dobu spolupráce skutečně Brusel proti Vítkovicím nikdy nevystoupil," řekl.
Odborníci z nynějšího vedení Vítkovic však upozorňují, že skutečně hodnotné poradenské služby v oboru dávají většinou průhledné evropské a americké společnosti, které se neschovávají za poštovní schránky, a v oboru jsou dobře známé. "Nic z toho o firmě Nalko neplatí. My si myslíme, že šlo o zástěrku pro vysávání peněz z Vítkovic," říká zdroj blízký vedení Vítkovic, který kvůli probíhajícímu vyšetřování nechce zveřejnit své jméno.
Podle státního zástupce Figury by podezření Vítkovic nebo verzi Romana Hradila mohly prokázat výslechy v Lichtenštejnsku: "Není ale jisté, že žádost o právní pomoc bude vyslyšena," řekl.
Transakce s fiktivními poradenskými službami jsou nejčastější formou, jakou manažeři v devadesátých letech vysávali peníze z firem, které privatizovali.
Současné vedení Vítkovic podalo na své předchůdce celkem sedm žalob. Většina případů souvisí s činností někdejších nejvyšších šéfů hutního podniku spjatých s manažerskou firmou Rafis Trading bývalého šéfa oceláren Václava Pastrňáka.
Rafis Trading získal nad Vítkovicemi manažerskou kontrolu v roce 1994. Odejít musel před dvěma lety kvůli katastrofální ekonomické situaci. Pastrňák již dříve odmítl, že by firma někdy uzavírala nevýhodné smlouvy.
Policie zatím dovedla nejdále jeden z drobnějších případů a z trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku obvinila bývalého člena středního vedení Vítkovic. Obviňuje ho z toho, že podepsal smlouvu o nevýhodném prodeji vítkovického tenisového areálu, na němž firma prodělala asi 20 milionů korun.
