V jaké stavu jste přebírali dříve úspěšné MICo?
Firma už před insolvencí nezažívala dobré období. Převzali jsme ji ve špatném stavu a úplně bez nových zakázek. Museli jsme MICo vyčistit, nastavit nové procesy a postupně získat důvěru zákazníků, obnovit tým a sestavit z velké většiny nový management. ČEZ například hodně vyčkával. Počítalo se s tím, že dostat MICo do kladných čísel bude trvat jeden a půl až dva roky.
Věřím, že jsme trochu napřed a že další financování od mateřské CEI nebude nutné. Nové zakázky nás stabilizují. Budeme maximálně potřebovat pomoci s jejich počátečním financováním. Doba výroby u nás začíná na šesti měsících, kondenzátor se vyrábí tři čtvrtě roku, ty větší třeba rok a více.
Jak si vysvětlujete, že se společnost dostala až do insolvence?
Největší problém bylo velké rozkročení dceřiných společností MICo. Jedna z nich se svého času zabývala například výrobou zdravotnických prostředků a ventilátorů. Každá z dceřinek rozvíjela jiný produkt a využívaly pro to prostředky MICo. Zdroje se začaly různě přelévat místo toho, aby se soustředily na rozvoj byznysu, který fungoval. Aktuálně jsou v podstatě všechny v likvidaci. Zůstalo pouze MICo Servis, které dělá těsnění do jaderných bloků. Je to menší, ale velmi úspěšný byznys.
MICoSpolečnost vznikla v roce 1993 jako servisní firma působící v Jaderné elektrárně Dukovany. O pět let později zahájila vlastní výrobu v Hrotovicích, v roce 2011 se rozšířila o areál v Kramolíně. Zhruba dvě třetiny dodávek směřují do jaderné a zbývající třetina do konvenční energetiky. V roce 2019, kdy firma MICo dosud naposledy standardně zveřejnila výsledky, utržila 298 milionů korun a vykázala zisk téměř tři miliony korun. |
MICo je tedy opět v černých číslech, protože jste se vrátili k původní oblasti podnikání?
Důležité bylo prvně nastavit nové vnitřní fungování, poskládat nový větší a kompetentnější tým a provázat fungování MICo s dalšími společnostmi skupiny, v tomto případě s Chemcomex také z divize Energetika.
Společnosti CEI fungují nejlépe, když se vzájemně doplňují. MICo vyrábí produkty typu výměníky a kondenzátory a Chemcomex je umí namontovat a zapojit do potrubních systémů. Ale v obecné rovině ano, vrátili jsme se k podnikání v jaderné i konvenční energetice. Vidím tam velký potenciál.
Zaměřujeme se primárně na jaderný sektor. Chceme být lídrem ve střední Evropě v jejich dodávkách. Výhodou také je, že když umíte vyrábět výměníky, dokážete vyrobit tlakové nádoby, nádrže a další komponenty i pro tepelné elektrárny nebo chemičky.
Kdo jsou dnes vaši největší klienti?
Nedávno jsme odeslali 25 metrů dlouhou kolonu do segmentu chemického průmyslu a 85 tun vážící kondenzátor pro Elektrárnu Opatovice. Dodávali jsme na Ukrajinu, do Turecka, Bulharska nebo Finska. Zásadní pro nás byla dodávka pro britskou jadernou elektrárnu Hinkley Point C. Anglie plánuje výstavbu nové jaderné elektrárny, bude technologickou kopií Hinkley Point C. Nabídneme jim to, co už vědí, že funguje. Mezi naše klienty patří i české jaderné elektrárny. Máme velkou výhodu v tom, že jsme v dojezdové vzdálenosti asi 15 minut od Dukovan.
Jaké hospodářské výsledky letos očekáváte?
Věřím, že se dostaneme na 150–180 milionů korun. Počítá se do toho i zhruba 30 milionů korun tržeb ze sesterské MICo Servis. V loňském krizovém roce obrat podniku spadl na 131 milionů korun. Do budoucna je v našich možnostech obrat 600 až 700 milionů ročně.
Podnikatel Strnad získal strojírenskou firmu MICo, která byla v úpadku |
Má MICo na takové obraty dostatek zaměstnanců?
Dnes je nás zhruba 130 a dalších 15 s MICo Servis. Na takové obraty potřebujeme jednou tolik lidí. Bude oříšek to vyřešit. Jenom pro dostavbu Dukovan musí ČEZ nabrat tisíce lidí. Špatně se dnes hledají noví kolegové. Obor byl dlouho opomíjen a nebyl perspektivní. Vysoké školy neprodukovaly tyto typy inženýrů. A to nemluvím jenom o inženýrech. Nedostatek se týká svářečů, zámečníků a obráběčů kovů.
Zažívá dnes jaderná energetika renesanci?
Válka na Ukrajině jasně ukázala, že potřebujeme stabilní zdroj energie, kterým je jádro. Zájem skupiny je expandovat v energetickém strojírenství a využívat synergií jednotlivých firem. Chceme do budoucna dodávat větší a komplexní technologické celky našim klientům. Proto by pro nás bylo zajímavé rozšíření i o výrobce armatur. Což je další část trhu, která dnes trochu bojuje o přežití. A přitom pro ČEZ je to klíčový byznys, protože samozřejmě těch armatur jsou v elektrárnách tisíce a je třeba je renovovat, obnovovat.
