Josef Fürth se proslavil jako úspěšný podnikatel a velkovýrobce fezů, tedy pokrývky hlavy typické pro islámské země. Právě ony rozšířily tradiční strakonickou textilní produkci začátkem 19. století. Už jeho otec Wolf Fürth začátkem 19. století vyvážel tyto pokrývky hlavy do ciziny, ale až za Josefa ale továrna přešla na kompletně mechanickou výrobu.
Ušijte mi fez
Historie firmy však začala již v roce 1812, kdy Fürthův otec Wolf získal oprávnění k obchodu se suknem, vlnou a barvami. Bylo mu tenkrát třicet, měl dva syny a začínal s nevelkým kapitálem 150 zlatých.
Počátky výroby fezů opřádají legendy. Podle jedné z nich navštívil jihočeské město roku 1805 linecký obchodník Braun, který čile obchodoval s Orientem a začal se shánět po někom, kdo by uměl zhotovit fez. Hostinský přivedl pletařského mistra Jana Petráše, jemuž Braun výrobu vysvětlil.
Výsledek byl prý nad očekávání dobrý, proto se obchodník rozhodl uzavřít s pletařem smlouvu na delší období. Petráš se osvědčil a brzy měl tolik zakázek na fezy, že na ně sám nestačil. Jeho úspěchu si všimli další pletaři ve městě a výroba fezů se začala šířit.
Strakonická textilka Fezko mění po 200 letech název a logo |
Rodina Fürthova patřila mezi hrstku německých židů, kterým byl úředně povolen pobyt na strakonickém předměstí. Pro výroby fezů si podnikatel našel společníky, kloboučníka Hischmanna, který poskytl dům i s barvírnou, a punčocháře Votrubu. Roku 1827 vznikla společnost Hischmann-Votruba-Fürth. Ještě tentýž rok požádal Fürth o tovární oprávnění.
Roku 1829 měl Fürthův podnik 174 stávků a pracovalo pro něj asi 900 lidí. Velká část pletařů vyráběla podomácku, firma se ale rychle rozrůstala a zabírala další domy a pozemky. Fürth později zakoupil ve městě rodinný dům a získal i zemské povolení k výrobě. Společnost se přejmenovala na Fürth & Comp. Jejímu rozvoji pomohly v 30. letech 19. století jak rozvoj paroplavby, tak i nařízení tureckého sultána používat k vojenským uniformám místo turbanů právě fezy.
Ze Strakonic a zase zpět
Po smrti Wolfa Fürtha v červenci 1850 se vedení podniku ujali jeho tři synové, mezi nimiž hrál prim právě Josef. Ten i kvůli politice přesídlil do hlavního města mocnářství, kde už po jeho smrti vznikla v roce 1899 akciová společnost Rakouských továren na fezy se sídlem ve Vídni. Do ní se později sloučili všichni strakoničtí i písečtí výrobci a nadále působili jako celek. Po první světové válce se vedení společnosti přesunulo zpět do Strakonic a sortiment se rozšířil o pokrývky a vlněné látky.
Josef Fürth byl ale také výrazným politikem své doby, byť zastával výrazně jiné názory než zástupci národnostně různorodé české politické scény, podporoval myšlenku centralizovaného státu. Dlouholetý poslanec byl do českého zemského sněmu a do Říšské rady volen v kurii obchodních a živnostenských komor (všeobecné a rovné volební právo bylo v předlitavské části Rakouska-Uherska schváleno až v roce 1907). Poslancem byl do roku 1885, o sedm let později ve Vídni zemřel.
Z opuštěné přádelny ve Strakonicích může být muzeum motocyklů ČZ |
Za útlum výroby fezů v roce 1925 mohl turecký vůdce Mustafa Kemal Atatürk, který zakázal ve své zemi nosit tuto pokrývku hlavy. Strakoničtí tedy začali vyrábět tehdy populární rádiovky.
Počátkem druhé světové války továrnu obsadili Němci a v některých provozech se začaly opravovat letecké motory. Návrat k tradiční výrobě přišel až po roce 1945. V letech 1966 až 1973 soustředili v novém objektu výrobu úpletů, bytových textilií a pokrývek hlavy.
V roce 1986 začali ve Strakonicích šít také autotextilie pro mladoboleslavskou automobilku Škoda. Po roce 1989 se podnik změnil na akciovou společnost Fezko, která byla privatizována. Koncem 90. let minulého století vznikly dva samostatné závody – jeden na výrobu autotextilií, druhý na pokrývky hlavy. A po roce 2001 byl závod pokrývek hlavy převeden do novojičínské společnosti Tonak.
