bývalý ministr průmyslu Karel Kühnl před svým odchodem z funkce v roce 1998 nechal udělat prověrku více než tří desítek svých úředníků, zda neberou nějaké odměny.

bývalý ministr průmyslu Karel Kühnl před svým odchodem z funkce v roce 1998 nechal udělat prověrku více než tří desítek svých úředníků, zda neberou nějaké odměny. | foto: Profimedia.cz

Vysokým úředníkům hrozí vězení kvůli odměnám

  • 42
Hodně lidí, kteří pracovali pro stát a zastupovali ho ve velkých polostátních firmách, má teď asi strach. Začne se o ně také zajímat policie jako o ty, kteří v minulých letech seděli v dozorčí radě ČEZ? Deset bývalých i současných vysokých úředníků státu má od minulého týdne na krku nepříjemné obvinění.

Některým z nich hrozí až osm let vězení. Podle policie se provinili tím, že ačkoliv nesměli podle zákona brát za svou práci pro ČEZ žádnou odměnu, přijali akcie a kapitálové životní pojištění v hodnotě až desítek milionů korun.

Obvinění a jejich právníci však policejní výklad odmítají. Podle nich je to nesmysl. "Nikdy jsem neudělal nic, s čím by nesouhlasil FNM, představenstvo ČEZ a valná hromada ČEZ," říká jeden z obviněných, bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu Zdeněk Vorlíček.

Bralo se všude, ale u nás ne
Rozhodne-li se policie prošetřit obdobné praktiky i v jiných firmách než ČEZ, dají se čekat i další obvinění.

Mimopeněžní forma odměny pro zástupce státu, především ve formě lukrativní pojistky, ale i služebního auta, notebooku či mobilu, totiž byly v minulosti ve státem ovládaných firmách běžnou věcí. V ČEZ a Čepru se například jezdilo v opelech a v OKD v audi.

Mezi benefity lidí v dozorčích radách patřily i drahé zahraniční služební cesty na náklady firem. "Třeba v Telecomu nebo v bankách se pojistky a různé další výhody praktikovaly také, ale nikdo se k tomu pochopitelně nepřizná," uvedl jeden z bývalých vysoce postavených státních úředníků, který seděl v několika dozorčích radách.

Například Telefónica, dříve Český Telecom, ještě v roce 1999 vyplatila dozorčí radě na životních pojistkách celkem deset milionů korun. Zda mezi příjemci byli i tehdejší státní úředníci, však nelze zjistit, protože to není veřejná informace.

"Můžu mluvit jen za sebe. Nikdy jsem za dozorčí radu nevzal ani korunu ani jsem neměl žádnou pojistku," uvedl bývalý náměstek ministra financí Eduard Janota, který byl v kontrolním orgánu Telecomu a ČSA.

Šéfové bývalých polostátních firem tvrdí, že "určité tlaky byly", ale nakonec státním zaměstnancům nic nedali.

"Zástupci státu na nás tehdy tlačili, ať jim zaplatíme životní pojistky, ale my jsme po různých právních zkoumáních došli k závěru, že to je odměna a není to v souladu se zákonem," uvedl jeden z bývalých vysokých manažerů Unipetrolu.

Šéf České konsolidační agentury Zdeněk Čáp tvrdí, že v jejich dozorčí radě také úředníci na pojistky nárok neměli. "Asi před rokem jsme si nechávali dělat právní stanoviska, ze kterých vyplývalo, že pojistky nelze považovat za příjem a je možné je vyplácet. Nakonec jsme se ale rozhodli nevyplácet je," uvedl Čáp.

Padnou další obvinění?
Zda se i o úředníky z dalších firem začne zajímat policie, však zatím není jisté, navíc řada případů může být po pěti, maximálně pak deseti letech promlčena.

"Nemůžeme začít vyšetřovat všechny, všude a najednou. My jsme zatím dostali podnět týkající se pouze ČEZ," uvedl pražský policejní ředitel Petr Želásko. Impulzem bylo trestní oznámení od "několika občanů".

To, že hlavně v 90. letech úředníci pobírali od firem i přes zákaz různé prebendy, se už v minulosti několikrát řešilo. Například bývalý ministr průmyslu Karel Kühnl před svým odchodem z funkce v roce 1998 nechal udělat prověrku více než tří desítek svých úředníků, zda neberou nějaké odměny.

Ukázalo se, že čistý štít neměl každý třetí, a každý pátý pak musel kvůli prokázanému příjmu od polostátních firem ministerstvo opustit. Nejčastějšími prohřešky bylo využívání služebních luxusních aut, mobilů a počítačů.

Jedním z mála, kdo se k využívání výhod hlásí a kdo se o ně dokonce soudil, je Jiří Marek, bývalý zaměstnanec ministerstva průmyslu. Ten byl šéfem dozorčí rady ČEZ do roku 1996 a podle svých slov měl k dispozici Opel Omega či počítač.

O měsíční výplatu a tantiémy, které ČEZ odmítal úředníkům vyplácet právě kvůli neslučitelnosti se zákonem, se asi osm let soudil. "Pak jsem to vzdal," uvedl Marek.

U soudů neuspěl, dodnes je ale přesvědčen, že úředníkům odměna náležela. "Bylo to jako označení Židů za druhé světové války žlutou hvězdou. Nebo-li měli jsme stejné povinnosti jako ostatní, ale neměli jsme žádná práva na odměnu," dodal Marek.

Bude to právní bitva
Obvinění lidí z ČEZ je založeno na tom, že jim jako státním úředníkům zákoník práce zakazuje pobírat jakoukoliv odměnu za to, že ze své pozice působí v kontrolních orgánech státem ovládaných společností.

Celý případ tak bude komplikovanou právní bitvou o to, zda jsou pojistky a akciový opční program takovou nezákonnou odměnou nebo ne. Policie tvrdí, že ano.

ČEZ a právníci obviněných jsou přesvědčeni, že nešlo o odměnu zakázanou zákoníkem práce. "Sám ČEZ měl několik posudků o tom, že je všechno v pořádku. Kontrolovali to právníci a schválila valná hromada," řekl další obviněný, bývalý náměstek ministra financí Tomáš Pospíšil.

ČEZ měl tři právní posudky o tom, že jejich motivační program neporušuje zákony. Proto bude velmi těžké obviněným prokázat, že spáchali úmyslný trestný čin a způsobili firmě škodu.

"Muselo by se dokázat, že dotyční chtěli úmyslně firmu poškodit. A to snad ani není možné, když měli v ruce tři posudky, včetně od Ústavu státu a práva, že je to v pořádku," uvedl právník Radek Pokorný, který pracuje pro ČEZ.

Benefity pro členy dozorčí rady navíc schválila valná hromada ČEZ.

Opční akciový program vznikl v roce 2001. Vytvořili ho bývalí členové vedení ČEZ Jaroslav Míl a Ivan Cestr. Míl ho odůvodňoval tím, že tehdy bylo potřeba motivovat vedení i kontrolní orgán v rámci přípravy privatizace ČEZ.

Prý šlo hlavně o to, aby státní úředníci byli loajální a nevynášeli informace. Akcie ČEZ tehdy stály méně než stokorunu a nevypadaly jako lákavá investice. Strmě růst začaly až v září 2004.

ČEZ tehdy definitivně prohrál souboj o Slovenské elektrárny a investoři ztratili obavy. Teď stojí jedna akcie 936 korun a z jejich majitelů jsou tak boháči.