Proč máme nejvýraznější propad reálných mezd ze zemí OECD, když mezi ně patří i třeba Turecko se svou extrémně vysokou inflací?
V Turecku o svých mzdách nereportují, dost možná na tom budou hůř než my. Naší nevýhodou je veliká závislost na ruských fosilních palivech, zároveň máme energeticky velmi náročnou ekonomiku. Obecně chudší země, mezi něž patříme i my, mají podstatně větší zastoupení potravin i energií ve spotřebitelském koši. Zároveň nám ale výrazně neklesá ekonomika. Za téhle situace propad reálných mezd o něčem svědčí.
O čem?
Ekonomický výkon může jít jen dvěma skupinám lidí, zaměstnancům ve formě mezd, nebo podnikatelům či firmám. Že nám ekonomika naroste o nějaká 2,5 procenta, znamená, že tu bude o tolik více bohatství než loni. Propad reálných mezd o více než osm procent lze chápat tak, že u nás dochází k přesunutí bohatství směrem k podnikům. To dokazuje i nová zpráva o měnové politice ČNB. Ta říká, že ziskové marže podniků letos výrazně porostou. Z části jde o hojení po covidu, z části to zkrátka Češi akceptují.
Je to součást české povahy, neozvat se proti možná zbytečně rychlému růstu cen?
Nejsme sebevědomí zaměstnanci ani spotřebitelé. Necháváme si dlouho líbit vyšší ceny. Stejně tak u mezd. Přestože je nezaměstnanost nízká, o vyšší mzdy si neřekneme. Ekonomika sice roste, ale zaměstnanci z toho nic moc mít nebudou.
Češi ale spotřebu omezují, nenarážejí tak marže na svůj strop?
Ke stropu se velmi pozvolna blížíme. Maloobchodní tržby sice reálně strmě padají, objem peněz, které tam necháváme, je ovšem vyšší než loni. To znamená, že se Češi nezdráhají utrácet. Růst mezd byl přitom asi šest procent. Jsme tedy ochotni utrácet ještě více než loni. Když pominu ty nejchudší, průměrný Čech je stále ochotný nakupovat.
Česko chudne. Zaměstnanci bude ročně průměrně scházet čtyřicet tisíc |
V průměru se tedy máme stále dobře.
Zní to zvláštně, ale je to tak. Dochází ale ke zkreslení, protože průměr v sobě zahrnuje dobré i špatné případy. Výsledek tak mohou táhnout vyšší příjmové skupiny, které nechtějí čekat, až zboží ještě zdraží. V podstatě tak chrání své peníze tím, že nakupují.
Mzdy rostou v průměru o nějakých sedm procent. Je to podle toho, co říkáte, málo?
Dovedl bych si představit růst i o 12 procent. Těch sedm je poměrně málo.
Když jste zmínil, že bohatství zůstane podnikům, jak má člověk chápat volání po pomoci z jejich strany?
Peníze nepůjdou mezi podniky rovnoměrně, většinu získá energetický sektor. Není tedy náhoda, že právě jich se týká windfall tax. Například ocelárna je v opravdu těžké situaci. Další věc je, že podnikatelská sdružení mají dělat přesně toto. Navíc český stát selektivní pomoc neumí, je tedy rozumnější chtít ji všude.
Čekáte propouštění?
Nezaměstnanost se zvedne určitě, že by došlo k extrému, si nemyslím. Stále je tu část ekonomiky, která má po zaměstnancích hlad.
Reálný pokles mzdy nás vrátí do roku 2018, kdy jsme se řadili k jedné z nejšťastnějších zemí na této planetě.
Vít Hradil, ekonom Cyrrus
Kam nás propad reálné mzdy vrátí? A jak moc velký problém to v reálu je?
Pokud by se tohle stalo plošně napříč celou ekonomikou, není to nic strašného. Reálný pokles mzdy nás vrátí do roku 2018, kdy jsme se řadili k jedné z nejšťastnějších zemí na této planetě, co se týká blahobytu. Bude to tak i teď, stále budeme jedním z nejlepších míst k životu, které nám většina planety může závidět.
Zmiňujete, že pokles reálných mezd nebyl problém, pokud by pokles dopadl na všechny stejně. Pro koho to tedy problém je?
Osmiprocentní propad pocítí průměrný Čech. Když si ale představíte rodinu, která bydlí v nezatepleném domě a končí jim fixace, pro ně to je obrovská rána, reálná mzda jim klesne mnohem víc. Pro zbytek společnosti to ale bude něco naprosto snesitelného. Navíc tu máme státní opatření, která se snaží náraz tlumit. Nevoli to ale vyvolává, protože lidé pokles životní úrovně nesou velmi těžce, což je pochopitelné.
Skutečné starosti si tak děláte jen o ty opravdu nejchudší?
Myslím si, že máme opravdu problém pouze s tou chudší třídou. Všichni nad ní pouze procházejí nepříjemným rokem. Je to logické, po stoleté události, kterou je pandemie, přišla událost osmdesátiletá, tedy válka na evropském kontinentu. Je iluze, že bychom tím mohli proplout bez snížení životní úrovně.
Koho zdražování ohrožuje?Na výdajích průměrného Čecha se potraviny podílejí 16 a energie 8 procenty, celkem tedy jde o 24 procent. U domácností, kde tento součet přesahuje jednu třetinu lze podle Hradila očekávat, že je aktuální zdražování dostane do problémů. |
Střední a vyšší třída to nakonec zvládne. Jaký dopad bude mít situace na ty nejchudší?
Pokles je pro hodně prudký. Uskromnit se dovedou, určitě neskončí jako rodina v subsaharské Africe, ale nezvládnou to tak rychle. Navíc, pokud se inflace tlačí přes energie, pro chudé je to mnohem větší rána. Současná inflace vyjadřuje průměr, pokud jste ale člověk, který je nízkopříjmový a ve vašem spotřebitelském koši energie hrají mnohem větší roli, než je průměr, potýkáte se třeba s 30 až 40procentní inflací.
Kolika lidí se dotkne skutečná chudoba?
Výzkumy sociologa Daniela Prokopa odhadují, že jde o asi 20 až 30 procent populace. To tedy nejsou lidé, kteří zamíří opravdu do chudoby, ale jsou jí nějak ohroženi.
Je pro tyto lidi v Česku dostatečná záchranná síť?
Mechanismy na to máme, a to příspěvek bydlení a přídavky na děti. Ty jsou rychlé a adresné. Problémy s nimi nastat mohou, jde o administrativní překážky i o to, že si o ně často nepožádají lidé, kteří nárok mají. Někdy o možnosti neví nebo je jim nepříjemné žádat o podporu. Obecně náš systém ale na takhle silný náraz připraven nebyl. Když stát vidí, že množství lidí, kteří na podporu mají nárok, se o ni nehlásí, nezbývá mu nic jiného než sáhnout po plošných opatřeních.
Tato pomoc stačí na to, aby zabránila nejhorším scénářům. I tak se ale například počet pádů do exekucí zvýší, tomu se vyhnout nedá. Čekám, že ještě během příštího roku se ukáže, že pomoc nestačí. Stát vynaložil obří peníze, přesto sítem propadávají další lidé. Vůbec bych se nedivil, kdyby kvůli tomu přišel další příspěvek na dítě. Tohle ale zvýší inflaci a v důsledku se chudým zase všechno zdraží a nikomu jsme nepomohli.
Když se vrátíme do roku 2018, vrátí se tam s námi i okolní země, nebo jaké v tomto čekáte rozdíly?
Teď to zasáhne všechny země, se kterými typicky srovnáváme, tedy Evropu, západní Evropu. Každého sice trochu jinak, sami v tom ale určitě nebudeme. Je to nezvyklé, obzvláště u nás, že reálná mzda poklesne takhle drtivě. Věřím ale, že to bude jeden jediný rok, kdy jsme zaznamenali něco takového.
Vít Hradil
Jak nás tahle situace vzdálí od vidiny, že doženeme Německo v tamních mzdách?
Srovnáváme se s někým, kdo je nadohled a pak si připadáme nedocenění. Nikdo se nesrovnává se subsaharskou Afrikou, proti které se máme výborně. Dohánění Německa tenhle náraz neohrozí, není to něco, co by nás přivedlo na zcela jinou trajektorii, než na které je Německo. To, že se nám dohnat Němce nedaří dlouhodobě, je fakt.
Náš ekonomický model se tedy vyčerpává?
Ekonomika založená na levné pracovní síle a imitacích technologií a postupů vyspělejších zemí nás rychle dokázala katapultovat z mizérie, v níž jsme byli po roce 1989. To už se ale vyčerpává. Když všichni dělají, co mají, máme extra nízkou nezaměstnanost, a přesto se nám nedaří nějaký impozantní růst, signalizuje to, že náš model výroby už negeneruje bohatství. Je tedy zjevné, že to, co lidé dělají, už prostě nestačí. Abychom dohnali státy na špici, musíme se tak i chovat. Je třeba se přeorientovat na více znalostní ekonomiku, být montovnou už je zkrátka málo.
Vít Hradil
|
Kdy se vrátíme k růstu reálných mezd?
Očekávám, že už příští rok přinese přinejmenším stagnaci. Tam by se měla propsat mzdová vyjednávání, kdy si průměrný český zaměstnanec vyjedná růst asi o deset procent. Očekávám, že taková bude zhruba i průměrná inflace. Pokud se toto naplní, měli bychom být příští rok v uvozovkách stejně chudí jako letos a pak se vrátíme k růstu.
Musíme se ale vyvarovat tvrdšímu zásahu do části společnosti. Tam by návrat mohl být o desítky let zpátky nebo na úplně jiný kontinent. Tomu je třeba se vyvarovat. Zároveň se tím nesmíme nechat rozvrátit jako společnost.
Jak to myslíte?
Snížení životní úrovně totiž snadno vede k populismu, lžím nebo ztrátě důvěry ve vládu. Pokud ani jedno z toho nedopustíme, za tři roky to bude jen krátká epizoda v ekonomických učebnicích. Zůstaneme bohatou společností, kde se dobře žije.
