.. tito novodobí vetešníci nechtějí smlouvat, ceny našponované, ale smlouvat ne. To na západ od nás si to člověk ve vetešnictví, nebo na trhu užívá.

Problém vetešnictví je již v názvu. Pokud se ho chopí zlatokop pak má zcela logicky plné a neprodejné regály. Pěkné vetešnictví se objevují ještě občas na venkovech, ale říkají si bazary...

sítích

Jde také o to, že se dnes změnil vztah k věcem. Starší generace, která vyrůstala ještě v nedostatku a dříve si velmi vážila toho,že něco dokázala "sehnat" a pak byla na to náležitě hrdá - už zdaleka netvoří většinu,jak tomu bylo dříve.

Nastupuje nová generace lidí,která již vyrůstala v nadbytku nabídky věcí a eshopů. Tito lidé již mají k věcem jiný vztah - řekl bych "ostře pragmatický" a koupí si jenom to co nutně potřebují. Na vyjádření jejich pocitů a názorů jim stačí fotografie z telefonu, kterou sdílí na sociálních sítí.

Nebo to lze vidět z jiného pohledu: dříve byli lidi sběrači a měli mánii kupit si doma věci v očekávání, že příště nemusí být zboží žádné. Nejhorší jsou ti, co si takto toužili kupit peníze - ono ne nadarmo to období nemorálních 90. let, kdy se všechno rozkradlo, má prapůvod právě v této sběračské mentalitě nedostatku z doby komunismu a kterému předcházelo ono známé "veksláctví" a "zelinaření" apod.

Současná generace je spíše generace lovců - pohybuje se po světě a "loví" zážitky a věci, které se ve světě vyskytují. A opravdu si nepotřebují doma kupit veteš Má to mnohé výhody včetně toho, že se nehoní za přeludy ani si nedělají z bytu skladiště

Já spíš pozoruji, že ve vetešnictvích a bazarech mnohdy neví, co za kde jakou blbost chtít. Když jsem si zařizoval první byt, snil jsem o nevelkém funkcionalistickém psacím stole. Hledal jsem, hledal, až jsem zjistil, že se prostě pod 10 000,- za odrbaný stůl nedostanu. Chtěl jsem staré rádio, ideálně těsně před, nebo poválečné. Cena často kolem 5 000,- takže nemyslitelné, chromovaná lampa (hrib) přes 3000,-, drahé, hledal jsem Flexaret II ve slušném stavu, ty už jsou na docela rozumné hladině, ale rychle pryč. Takže občas zajdu do vetešnictví, ale moc víc než gramodesku, nebo nějaký ten stereokotouček tam nekoupím. To samé platí o antikvariátech, některé knížky tam stojí tolik co nové. P.S.: věkově patřím mezi tak zvané mileniály, takže i mladší ročníky mají zájem o staré věci.

Nabídka, poptávka, trh. Proč bych prodával stůl za 5000, když ho lidi koupí i za 30000? Antikvariáty to stejné. Že je něco staré přece neznamená, že to musí být automaticky levné.

Všechno do času. Věci, které dnes nemají žádnou cenu se budou v budoucnu platit deseti tisíci dollarů. Je to jen otázka času a trpělivosti.

Konkretizujte ten čas...

Staré věci mám zpravidla řízením osudu, zanechali je třeba mí předchůdci v bytě, z kterého se stěhovali do starobince. Až se z toho bytu vzdálím i já, půjde vše nejspíš rovnou do sběru, mládež si své byty nechce zaplňovat nepraktickým nábytkem.

Když jsme se stěhovali z pětipokojového bytu do bytu třípokojového, museli jsme část inventáře zlikvidovat. Na sběrném dvoře jsem viděl věci, které majitelé vyhodili, které jsem si v mém životě nemohl dovolit- třeba garnituru z bílé kůže, křesla, gauč, ale i různé skříně s malbami, nábytek z časů císařství, ovšem bylo to v Mnichově, 2012.

Co naplat, nájemné je drahé, každý krám, který zabírá drahocenné místo je jenom na obtíž. Zámek nebo hrad nechci ani zadarmo, než někde mrznout v obrovských ratejnách, mám pronajat moderní bezbariérový a energeticky výhodný byt v novostavbě na dobrém místě ve středu čtvrti.

Nojo, holt všude pšenka nekvete...Munchen..tsss

No nikomu...já třeba pořád radši nakupuju fyzicky, přes internet jen věci typu baterka do mobilu nebo vysloveně konkrétní věc, kterou mám ověřenou.

Ale že by to prodeji pomohlo, to asi jo. Ale pak to chce pořádné stránky s pořádanými fotkami a popisem a hlavně dobrým filtrem.

Problém je v tom, že dneska použité věci lidi nechtějí, štítí se jich. Místo toho , i když nemají peníze, raději koupí asijský nebo ikeácký šunt než starší poněkud opotřebovanou kvalitu.

dřív, hlavně ještě před komunisty, ten cyklus fungoval docela běžně. Hodně movitých bohatších kupovalo přepychovější věci a po pár letech se jich mírně opotřebených zbavovali a zase kupovali zbrusu nové. Ty původní koupil někdo, kdo na nové přepychové věci neměl a doma to vypulíroval a trošk uzrenovoval, aby to vypadalo. Tak postupně přes vetešníka to kupovali stále chudší až od posledního zoufalce by to už vetešník nebo někdo jiný nekoupil....

Konečne presne viem, o čom spieva Jarda Nohavica v jednej zo svojich piesní "miláčik žen a vetešníků".

Tak miláčik určitě nezpívá ...