V záložnách sedí ochotní, často však málo informovaní pracovníci

- Jednou z výhod, která má nahrávat družstevním záložnám v konkurenčním měření s velkými bankami, je vstřícnost laskavý a téměř domácký přístup ke střadatelům. Většině ze sedmi poboček, které redaktoři MF DNES navštívili, se tuto zásadu daří dodržovat. Za přepážkami sedí, až na výjimky, ochotní a milí pracovníci, trpělivě vysvětlující zásady družstevního investování. V mnoha případech je však ochota vykoupena nepřesnými informacemi, které však hrají při rozhodování o tom, zda se stát členem kampeličky, či raději odnést peníze do klasické banky, zásadní roli.

V e většině navštívených poboček se například snažili zájemcům o členství v kampeličce namluvit, že jsou vklady do výše sta tisíc korun garantovány, stejně jako v bankovních domech, státem. V žádné z testovaných poboček neupozornili na to, že peníze jsou v této výši jištěny pouze takzvaným zajišťovacím fondem, do něhož si přispívají jen samy záložny. Dnes v něm není více než dvacet milionů korun. Při případném krachu některé záložny by se tak dostalo jen na velmi málo poškozených. Poněkud mlhavě informují pracovníci záložen často také o tom, kam kampeličky investují a kde berou na to, aby mohly vyplácet vysoké úroky z vkladů. Například v Doudlebské družstevní záložně v Českých Budějovicích otázku neobjasnili vůbec, jen předali spousty informačních brožurek a letáčků, prý je to tam všechno popsáno. Pracovnice pouze sdělila, že záložna poskytuje svým členům úvěry. Obšírně vysvětlovala jak, k dotazovanému zhodnocení peněz se však nedobrala. V pražské pobočce Českomoravské družstevní spořitelny na stejnou otázku reagovala pracovnice jen pokrčením ramen: »Máme nižší náklady.«

Viz. Kampeličky nesprávně...str. III