Část stavebních parcel rozprodala zájemcům obec. Část nabízejí doly lidem, od kterých vykupují domky poškozené důlními vlivy.
"Vybrali jsme si Stonavu, protože je to klidná, bezproblémová obec. Zdejší okolí dobře znám a líbí se mi. Jsem myslivecký hospodář v tomhle revíru," říká třiašedesátiletý Gerhard Durczok. Ze zápraží domku přitom s potěšením přehlíží lesy v údolí průmyslové aglomerace.
Jako přistěhovalec dokáže ocenit i to, co místním dávno přijde jako samozřejmé. "V Karviné jsem platil za odvoz odpadků pětistovku na osobu ročně a popelnici mi vyvezli jednou za dva týdny. Tady platíme polovinu a odpadky vyvážejí dvakrát častěji. Obec dotuje také chov domácích zvířat, rekreační pobyty v Tatrách i ztrátové spoje místní dopravy," pochvaluje si Durczok.
Muž, který se musel před rokem stěhovat kvůli těžbě uhlí, věří, že podruhé už se mu to nestane. "Když se šachty dohodly na stavebních parcelách s obcí, tak se tu bourat nebude. Věřím obci. Radnice se stará. Nejen o pozemky a různé dotace, ale i o kulturní vyžití. Na dožínky a jiné akce přijíždějí lidé z daleka," líčí Durczok.
K pouhým návštěvníkům akcí patřil donedávna i devětačtyřicetiletý Jan Kavka. Rodák z jižní Moravy se před lety přistěhoval za hornickou prací do Havířova. Tam založil rodinu. Teď se z něj ale stal Stonavák.
"Dlouho jsem toužil po domku, kde bychom měli klid, ale nebyli na samotě. Našel jsem ho ve Stonavě. Nastěhovali jsme se nedávno. Zrovna buduji zahradní bazén," svěřil se.
Starosta Stonavy Ondřej Feber má radost z každého nového obyvatele. Od roku 1990 se totiž snaží zabránit vylidňování obce, a jak se zdá, konečně slaví první úspěchy.
"Počet obyvatel Stonavy prudce klesal po roce 1960, kdy se vydávaly první demoliční dekrety. V roce 1994 jich tu žilo nejméně - jen 1650. Teď už žije v obci téměř 1700 lidí, z toho pětina dětí. Jen letos se tu narodilo už 13 dětí," počítá matrikářka obce Krystyna Kupková.
Sedm dětí ve věku od tří týdnů do čtyř let žije v devíti bytech činžovního domu, který pro mladé rodiny postavila před pěti lety obec.
Chci zůstat v rodné vesnici
Mladí Stonaváci se shodují, že nebýt obecních bytů, asi by žili jinde. "Byt je malý, nechceme v něm proto zůstat natrvalo. Jako místní rodák však ze Stonavy odejít nechci," říká osmadvacetiletý obyvatel obecního domu Rostislav Jančo.
Spokojená je v obci i jeho partnerka Marcela, která se přistěhovala z města. "Nejspíš si tu postavíme domek. Líbí se mi, že je tu klid. Nemusím se bát o našeho malého syna, ani o prádlo schnoucí venku. Když prší, sousedky si ho vzájemně posbírají. To v Karviné si ho lidé kradou, občas zmizí i z balkonu," líčí žena.
Feber chce do obce zlákat další lidi. "Připravujeme parcely pro stavbu rodinných domků, které nabídneme za levnou cenu. Letos dostavíme další obecní dům s devíti byty pro mladé rodiny," slibuje starosta.
Peníze plynoucí do obecní kasy z daní firem, které sídlí ve Stonavě, investuje radnice do zvelebování obce. Opravila radnici, školy, školky i kulturní dům. Vybudovala domov s pečovatelskou službou. Minulý měsíc se diváci na místním fotbalovém hřišti dočkali nové tribuny a věřící geotermálního vytápění v kostele svaté Marie Magdaleny.
Kvůli těžbě se kostel dříve propadal a věž nakláněla, hrozil mu zánik. Obec ho zachránila tak, že ho v roce 1992 dostala na seznam chráněných památek, a přiměla doly, aby ho na své náklady celý opravily.
Kněz Janusz Trojanowicz v něm působí necelý rok, ale obec si zamiloval. "Je to klidné a bezpečné místo k žití," tvrdí.
