Centrum duševní rehabilitace v Berouně jste otevřel před několika dny. Je to váš splněný sen?
Neřekl bych, že můj splněný sen je provozovat nemocnice ani Centrum duševní rehabilitace. Je to práce, kterou dělat musíme. A když už jsme se vydali tou cestou, konkrétně podnikat ve zdravotnictví, tak to je jeden stupínek, který jsme museli absolvovat, aby ten náš projekt byl ještě dokonalejší.
A ulevilo se vám, že jste centrum konečně otevřeli a máte tento stupínek za sebou?
Naopak. Ukázalo se, že máme nedostatky. Další projekty musíme dělat lépe, ekonomičtěji a včas. Takže to je spíš k zamyšlení, jaké chyby jsme udělali.
O jaké chyby a nedostatky se jednalo?
Neměli jsme některé věci rozmyšlené do patřičného detailu. Některé stavební práce jsme dostatečně nenaplánovali. Měli jsme určité zkušenosti a znalosti, a přesto se ukázalo, že nebyly dostatečné. Zjistili jsme, že to, co jsme na začátku vymysleli, nebylo to, co jsme chtěli nakonec prezentovat.
20. června 2023 |
Kolik času jste trávil na stavbě v posledních měsících?
Kdykoliv se kterékoliv dílo blíží ke svému konci, člověk zjistí, že tam potřebuje rychlé zásahy a rychlé rozhodování. Abychom dokončení projektu neprotahovali, musel jsem tam já i celý tým být od rána do večera. Poslední tři měsíce jsem tam byl každý den, včetně sobot a nedělí. A to právě proto, abychom mohli dokončit a eliminovat nedostatky, které se postupně objevovaly.
Měl jste čas i na něco jiného, jako je například rodina, kamarádi či koníčky?
Myslím, že koníčků asi moc nemám. Kamarádi mají svou práci a rodina, to je částečně i AKESO (Zavalianisova zdravotnická společnost, pozn. red.).
A jak tedy relaxujete?
Jsou různé typy lidí. Někteří lidé jsou předurčeni k práci a nemají předurčenou relaxaci a odpočinek. Zkrátka mi nebylo souzeno. Myslím, že jednou budu odpočívat na věčné časy.
Pojďme se přesunout k ekonomické stránce věci. Celý projekt vyšel na 1,2 miliardy korun. Chápu to správně, že jste od státu ani od kohokoliv jiného nedostali ani korunu?
Ano, projekt jsme financovali z velké části sami, z vlastních peněz. A pak pomocí úvěru přes Komerční banku.
Financovat celý projekt samostatně byl váš cíl?
Ne. Projekt jsme vytvořili v roce 2016 a předložili ho odborné komisi ministerstva zdravotnictví. Ta ho zkontrolovala a ani jeden člověk z komise si tenkrát nemyslel, že by projekt měl být postavený. Dostali jsme nula pozitivních hlasů a třináct negativních. To mě utvrdilo v myšlenkách, že když takový projekt nechtějí, asi jdeme správnou cestou. Rozhodl jsem se, že projekt budeme realizovat, tím spíš, že nám nikdo nerozumí.
Sotirios Zavalianis (57)
|
Jak jste si vypočítal, aby se celý projekt byznysově vyplatil a investice se vám vrátila?
Jsem odborník na plánování, plánování jsem i studoval. Zároveň jsem ale zjistil, že se nic v životě nedá úplně do detailu naplánovat. Většinou to ale vyjde. A kdyby to náhodou nevyšlo, určitě uděláme něco, aby to se nám to vrátilo na jiném projektu. To umíme a dá se říct, že to je náš plán.
Skutečně?
Ano, jak může člověk plánovat, co bude stavět za pět, šest let, když nezná všechny proměnné? Nevíme, co bude za pět, šest let. Když člověk podniká, více se řídí intuicí. Já jsem se nikdy necítil jako podnikatel. Pro mě je podnikání spíše umělecké dílo. Umělci nemají obě dvě nohy na zemi, jedna noha jim pořád někde lítá.
Očekáváte, že se vám tato investice vrátí?
Nikdy jsem nepočítal, jestli se jednotlivé investice vrátí. AKESO je holding několika firem. Možná nějaký projekt je mírně rentabilní, jiný ztrátový a jiný vysoce profitabilní. Všechny firmy, které spadají pod AKESO holding, si musí vzájemně pomáhat, aby pak dceřiné společnosti AKESO byly profitabilní. Dlouhodobě se nám tato strategie vyplatila.
Jak to budou mít pacienti s financemi? Budete mít klasické smlouvy s pojišťovnami?
Smlouvy s pojišťovnou mít budeme. Co se týče akutní péče, to znamená, kohokoliv nám přiveze sanitka nebo policie, tak bude samozřejmě bezplatná. Co se týče toho zbytku – přál bych si, aby klient platil alespoň to, co by platil, kdyby hospitalizoval svého domácího mazlíčka.
Můžete to vysvětlit?
Někteří lidé žijí v domnění, že zdraví a život je zdarma a někdo jiný se o ně bude muset postarat. Někteří říkají, že si platí zdravotní pojištění a to jim stačí. Bohužel, všechno to pokrýt nemůže.
V České republice máme a budeme mít vysokou úroveň lékařské péče. Ale denně vidíte, že dostupnost péče je dávno pryč. Zkuste najít alergologa, gastroentologa, dermatologa či psychiatra atd. Čekací doby jsou neskutečně dlouhé. Na operaci se čeká několik měsíců až let. A někteří lidé si možná pamatují, že když je něco nedostatkové zboží, začíná se množit podpultový prodej a černá ekonomika.
V Berouně otevřeli supermoderní centrum duševní péče. Přišli Fiala i Válek |
To u nás nechceme. V poslední době nám lidé trošku začínají vyčítat, že říkáme nahlas, že oficiální spoluúčast pacienta by měla být. Všechny peníze by měly být ale zdaněné a do ekonomiky se vrátit. Pokud před tím někdo bude zavírat oči, je to jeho věc.
Jak to tedy bude u vás fungovat? Pokud se bude člověk nechat chtít hospitalizovat, veškerou základní péči bude hradit pojišťovna?
Pacienty nemůžeme brát podle toho, jestli někdo má nebo nemá peníze. Neumíme poskytovat různé druhy péče, neumíme léčit lépe nebo léčit hůř. Co se týče lékařské nebo sesterské péče, kdokoliv k nám přijde, dostane stejnou péči. Ale pokud chce někdo jednolůžkový super luxusní pokoj nebo super luxusní apartmán, samozřejmě za ten komfort bydlení určitě nějaké malé částky budeme požadovat.
Vadí mi, jak se chceme ve všem přiblížit západním zemím, ale chceme platit jen takové částky, jaké jsme platili za období socialismu, anebo neplatit vůbec nic. To už dál nepůjde, nebo celý systém postupně zkolabuje.
Populace stárne. A pokud demografická křivka bude pokračovat stejným směrem jako dneska, služby bude potřebovat hodně lidí, ale málo produktivních lidí bude platit na ty, kteří budou služby čerpat.
Byl byste pro to, aby si lidé platili úplně vše?
Ne, jsem pro to, abychom konečně otevřeli oči. Lidé už za zdravotní péči dávno platí. Jenže často bohužel načerno. To znamená, že spoluúčast existuje, akorát se to nepřiznává. Nevidím důvod, proč už dávno neexistuje připojištění. Ano, máme základní zdravotní pojištění, ale pokud budeme chtít čerpat něco více, mohli bychom mít připojištění.
Zmiňoval jste peníze pod stolem. Jak dohlédnete na to, aby se toto u vás nedělo?
Pokud si člověk za něco může oficiálně připlatit, tak si objedná, co potřebuje a černé cesty zmizí. Takový člověk nebude potřebovat se někoho něčeho doprošovat. Půjde k pokladně, zaplatí a dostane svou službu.
V Centru duševní rehabilitace má pracovat asi tři sta zaměstnanců. Jak se vám daří je shánět?
Nejdřív je nutné popsat dlouhodobý stav psychiatrie v České republice, myslím tím lůžkovou část psychiatrie. Každý z nás ví, v jakém stavu se známé české ústavy nacházejí. Ten stav se mně ani kolegům nelíbil. Pokud někdo dostane nějakou duševní nemoc, nemusíme ho přece trestat. Přestože takovému člověku třeba hlava neslouží dobře, má právo dostat psychiatrickou péči na úrovni a v dobrém prostředí, ne jako v tmavých katakombách z 18. století.
Řekli jsme si, že tady musíme působit a ukázat národu, že si zasloužíme lepší, komfortnější a důstojnější péči než dosud poskytoval stát. Doufám, že odborníci uvidí, že existují nové možnosti, a budou chtít pracovat v takovém krásném prostředí. Počítáme s tím, že takových lidí je více a budou chtít u nás pracovat.
Dětských sebevražd přibývá. Psychiatrická péče o děti je nedostatečná |
Zmínil jste krásné prostředí. Co nabízíte dále?
Není to jenom prostředí, ale i kvalitní terapeutické programy, technologie, vymoženosti. Samozřejmě, kdybychom neměli špičkové odborníky, tak by to nešlo. Jsme otevřeni diskuzi, a pokud se k nám budou chtít připojit psychologové, psychiatři a psychoterapeuti, jsme jim určitě otevření.
Stát chystá změnu, chce víc lůžek pro psychiatrie. Kapacita se blíží limitu |
Ptala jsem se schválně, jelikož zdravotníků je nedostatek…
Nikdy jsme se nepotýkali s nedostatkem personálu. Umíme se o naše spolupracovníky starat. Máme firemní školky, kam bereme děti od roku a půl. Školky fungují od půl sedmé do sedmi. Pro naše zaměstnance nabízíme moderní špičkové ubytovny a byty. Taktéž máme svozovou dopravu. Přispíváme na penzijní připojištění. Naši zaměstnanci mají také zdarma právní služby.
Mohu vám také říct, že žádný náš zaměstnanec nemá exekuci, takže se staráme i o takové věci. Staráme se i o to, aby naši zaměstnanci nebyli v ohrožení. Máme minimální fluktuaci, lidé jsou většinou s námi více než 25 let. Tím pádem máme stabilní prostředí a nikdy jsme se nepotýkali s žádným velkým problémem a nedostatkem pracovníků. A pokud někteří manažeři hovoří o problémech se zaměstnanci, ekonomických problémech či jakýchkoliv jiných problémech, tak by se měli zamyslet, jestli by tu práci vůbec měli dělat a neměli své místo uvolnit pro nějaké schopnější lidi.
Co na vaše úspěchy vůbec říká vaše rodina? Přijeli se na slavnostní otevření podívat?
Ano, když jsem je byl přivítat, vzpomněl jsem si na krásnou českou komedii Slunce, seno, erotika, jak paní Růžičková jela s JZD do Itálie. Akorát autobus byl trošku modernější. Pocházím z malé vesnice a celá vesnice je v příbuzenském vztahu. Díky bohu nemá moc obyvatel, byla to skupina asi čtyřiceti lidí. Takže se přijeli podívat, jak emigrant žije v českých zemích. Dorazili i maminka s tatínkem.
Co rodiče říkali?
Myslím, že maminka byla pyšná a tatínek smutný. Pořád se mě ptá, proč to dělám, nevykašlu se na to a nejsem někde u moře. Už totiž v roce 2007, kdy jsem odkoupil berounskou nemocnici, tak místní obyvatelé tam uspořádali demonstraci, ať se vrátím na Balkán.
Co vás i přes demonstrace motivovalo jít dál?
Vždycky jsem myslel, že dobré myšlenky, vyšší myšlenky by měly vítězit. Postupem času jsem zjistil, že průměr bohužel nakonec vždycky zvítězí. Občas mám světlé chvilky, kdy si myslím, že můžu ten průměr porazit. Bohužel, průměr je neporazitelný. Stejně se ze mě za chvíli stane jeden velký průměr. Ale zatím odolávám, aby se to nestalo, a bojuji.
Zmiňoval jste nepříjemné časy a demonstrace. Která událost byla pro vás nejméně příjemná?
To nejsou chvilkové záležitosti, děje se to neustále. Neúcta k mé práci a k mé osobě. Co kdyby se ukázalo, že věci mohou být bezpečnější, efektivnější, levnější a smysluplnější. Nevyhovuji systému.
Zatím jsem odolný, neodstranili mě a doufám, že ještě chvíli vydržím. Myslím, že ti, ke kterým hovořím, tomu rozumí. Nejvíce zla lidstva se stalo během demokracie. Teď se i dost zla děje jménem zdraví pacienta. Někteří se totiž chovají tak, jako by měli monopol na obhajobu práv pacienta a domnívají se, že jen podle jejich představ to může být správně.
Doufáte, že ještě chvíli vydržíte. Co máte v plánu dál?
V Hořovicích stavíme novou konvertibilní nemocnici, která bude mít v konečné fázi skoro 800 akutních lůžek. Chceme, abychom ji kdykoliv mohli přeměnit na infekční nemocnici. Infekční choroby byly a budou a chceme být připraveni, až přijde nová infekce. Jak říkají vědci, je to otázka času. Byli bychom neradi, aby se znovu opakovaly „šaškárny“ a stavěly se polní nemocnice v Letňanech a podobně. To bylo opravdu krásné divadelní představení. Projekt postavíme do dvou a půl let.
V Praze také stavíme novou polikliniku o velikosti asi třináct tisíc metrů čtverečních. Chtěli bychom ukázat, jak by měla vypadat primární péče. Další projekt, který momentálně běží, se týká digitalizace. Do konce roku bychom měli začít stavět další datové centrum.
Zamířit do jiné oblasti, než je právě zdravotnictví, v plánu nemáte?
Ne, není možné hrát zároveň basket, tenis, fotbal a k tomu lyžovat. Pokud chceme být na vrcholu a dotáhnout to ke světovým rekordům, musíme si vybrat pouze jednu činnost. Jsme takoví skromní, jak jste si všimla.
Mimo zdravotní oblast jste ale přece jen zamířil, jelikož jste založil řeckou restauraci. Proč?
Jde o spoluprojekt s mým bratrem. Když jsme chtěli někoho někam pozvat, blízcí se mě ptali, zda tady není nějaká řecká restaurace. Byly tady asi jen dvě a chodili jsme jen do dvou. Tak jsme si řekli, že založíme třetí. Pracuje tam rodina, držíme dohromady. Podnikatelským záměrem ale tento projekt není.
