„Cíl je snížit podíl agenturních pracovníků. Lidé v našich obchodech jsou lépe zaškoleni,“ uvedl nedávno při setkání s novináři nejvyšší šéf prodejen Albert Jesper Lauridsen. Kolik potřebují brigádníků, žádný z obchodních řetězců uvést nechce. „V některých obchodech je podíl agenturních zaměstnanců dvojciferné číslo, jinde ne,“ uvedl pouze Lauridsen s tím, že nejvíce je jich samozřejmě v Praze.
V Česku působí několik stovek pracovních agentur, různě se specializují. Když se vezmou tři z nich, které podle lidí z oboru zajišťují v Praze asi nejvíce brigádníků do prodejen, tak ty měsíčně odbaví několik tisíc lidí.
Pokladna? Tam ne
Nejméně oblíbenou prací v obchodě je u brigádníků podle agentur pokladna. Tím pádem na nich také panuje největší nedostatek lidí.
„Je to nejméně oblíbená pozice, ať už kvůli strachu z prodělku, ale roli hrají i obavy z reakcí zákazníků, ze střetů s nimi. Pozice navíc není podle uchazečů dobře ohodnocena, někde jde o pětikorunu navíc, takže mzda je často na úrovni doplňovačů zboží, kteří nemusí být v kontaktu s lidmi, nemají hmotnou odpovědnost a nepociťují takový stres,“ popisuje jednatel agentury Credit Czech Roman Kubričan.
Průměrný výdělek brigádníků v Praze na pokladně se pohybuje ve výši 125 až 130 korun za hodinu. Ale 120 korun dostanou i za doplňování zboží. Výdělky šly nahoru poté, co se všechny řetězce musely přizpůsobit Lidlu – ale tento krok spíše jen zabrzdil propad zájmu o tyto práce, než že by nalákal tolik lidí navíc.
Naopak nároky i na prodavače podle agentur stále klesají. „Je běžné, že na pokladnách řetězců nepracují už pouze Slováci, ale čím dál častěji pracovníci z Ukrajiny. Řetězcům už nevadí, že jejich čeština není stoprocentní, což dříve nebývalo zvykem,“ potvrzuje Jitka Součková, marketingová manažerka personální společnosti Grafton Recruitment.
Kdo není náš, je vypůjčený
Důvodů, proč se řetězce snaží agenturní zaměstnance přesvědčit, aby u nich místo brigádničení nastoupili na plný nebo částečný úvazek, je vícero. Jedním z hlavních je loajalita a tedy menší riziko, že prodejna o pracovníka přijde.
„Řetězce uvažují tak, že když člověk není přímo jejich, je vypůjčený, nemá k nim takovou loajalitu, není ochoten se tak učit procesy,“ vysvětluje Kubričan.
„Kmenový zaměstnanec má samozřejmě lepší práva, ale má také povinnosti. Nemůže vás nechat ‚ve štychu‘, když má zrovna půlka kmenových zaměstnanců dovolenou,“ připomíná další pro a proti Součková. A dodává, že řetězec může svým zaměstnancům „neschválit“ dovolenou. „Pro jakéhokoliv zaměstnavatele jsou kmenoví zaměstnanci jistota. Brigádníci nikoliv,“ uvádí.
Na druhou stranu, když jdou tržby dolů a je třeba šetřit, jsou jako první na řadě brigádníci z agentur. Pak teprve následují jejich vlastní brigádníci a přesčasy.
Brigádníci nejsou levní
Loajalita však není jediný důvod, proč by se řetězce s brigádníky rády rozloučily. Velkou roli hrají také náklady, které obchodníci platí za dodání pracovních sil agenturám.
Brigádník musí mít ze zákona stejnou mzdu jako kmenový zaměstnanec na stejné pozici, a k tomu je nutné připočíst minimálně 25 korun jako marži agentuře.
S menším počtem externích zaměstnanců se manažerům jednotlivých prodejen také lépe organizuje práce. Brigádníci totiž chodí na různý počet hodin a v různý čas.
„Věřím, že pro obchod je lepší, aby tam přišel člověk a byl tam 12 hodin, ale to dnes není možné, takže je stále lepší, když tam přijdou tři lidi na čtyři hodiny, než aby tam bylo prázdno,“ popisuje Jindřich Hodek, obchodní ředitel agentury Index Nosluš.
Podle něj to je v době kritického nedostatku lidí cesta, jak přežít, tedy nabízet krátké úvazky, míchat je, umožnit brigádníkům flexibilní směny. „Když je šéf obchodu dogmatik a zajímají ho jen lidi se zkušeností na pokladně či v obchodě, co budou ochotni dělat desetihodinové směny, tak tam nebude žádný brigádník,“ míní Hodek. Hodně velkých obchodníků to podle něj ještě nepochopilo.
Lidl je v tomto směru nejflexibilnější, zhruba 80 procent zaměstnanců má krátké úvazky. Podle lidí z byznysu se tak díky tomu může lépe přizpůsobovat. Když takový člověk onemocní, lépe se nahrazuje. V neposlední řadě, u přesčasů do plných 40 hodin týdně nemusí zaměstnavatel ze zákona platit 25procentní příplatek.
„V případě brigádníků dáváme přednost uchazečům, kteří mají zájem o dlouhodobější brigádu,“ uvádí ke strategii německého diskontu mluvčí Lidlu Zuzana Holá.
Pro samotné brigádníky jsou ale při rozhodování, zda se nechat zaměstnat přímo řetězcem, klíčové zálohy. Jsou zvyklí, že si minimálně jednou za týden odnesou peníze a nemusí čekat celý měsíc.
U agentury Credit Czech si mohou druhý den dojít pro padesátiprocentní zálohu, u Agentury Student dokonce obdrží následující den po směně celý výdělek.
„Někteří brigádníci podepíší smlouvu, když jim řeknou, že jinak nebudou moci už chodit. A pak po třech týdnech skončí ve zkušební době a ptají se znovu na brigádu,“ potvrzuje i František Jareš z Agentury Student. Nemalá část zaměstnanců na trhu podle něj nemá takové úspory, aby vydrželi měsíc bez záloh. Týká se to hlavně lidí, kteří mají exekuce nebo přišli o práci a neměli finanční polštář.
I když se řetězce snaží počet brigádníků snížit, úplně se bez nich nikdy neobejdou – zvlášť v době, kdy shánějí posily všechny firmy. Kaufland se o to po Novém roce pokusil, jenže zákazníci si stěžovali na fronty a chaos v prodejnách. Vedení firmy pak povolalo posily zpět, a to hlavně na jednodušší práce jako doplňování regálů.
Kromě toho se Kaufland snaží lákat nové zaměstnance a udržet ty stávající, od června navyšuje mzdy na prodejnách o 26procent a nabízí nástupní mzdy 24 tisíc korun.
