Nyní se čeká, až agentura spustí program nosných raket. Náročnějšími zkouškami musel projít spodní díl takzvaného boosteru, protože na tomto více než třímetrovém hliníkovém prstenci stojí hmotnost více než šest desítek metrů dlouhé rakety a ani po jejím natankování palivem se díl nesmí nijak zdeformovat.
„Testování dopadlo velmi dobře a nový díl je kvalifikován ke startu,“ řekl MF DNES Daniel Zeman, mluvčí Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v pražských Letňanech, kde díl nazývaný Rear Skirt podrobovali tlaku 12 milionů newtonů.
Podle firmy ATC Space byl konkrétní díl testovaný v Letňanech dokonce už převezen do provozů skupiny MT Aerospace v německém Augsburgu, kde na něj bude nanesena tepelná ochrana.
Ani poté ale pouť součástky po evropských zemích neskončí. Ještě než tato část první Ariane 6 poputuje na kosmodrom ve Francouzské Guyaně, čeká ji zastávka ve francouzském Bordeaux, kde do ní technici zapojí kabeláž a bude připravena k finálnímu sestavení s ostatními díly rakety.
 |
„Pokud bychom to přirovnali k automobilovému průmyslu, tak my tady v Klatovech vyrobíme karoserii, v Augsburgu ji zvenčí nastříkají a ve Francii provedou kabeláž, veškeré trubičky a připraví pro osazení motoru,“ uvedl provozní ředitel ATC Space Aleš Homolka. První část cesty se spodním dílem má i vrchní část přídavné rakety, takzvaný Forward Skirt. I ten z Klatov putuje na nastříkání tepelného štítu do Augsburgu, poté ale směřuje do španělského Madridu na dovybavení elektronickou výstrojí.
Jistota na čtvrt století
Systém sofistikované kosmické skládačky, jejíž jednotlivé součásti jsou postavené na dodávkách z různých států, má své výhody i nevýhody.
Předností je například jistota, že žádná evropská raketa Ariane 6 bez přídavných raket zčásti vytvořených v Česku nevzlétne. Podle smlouvy s Evropskou kosmickou agenturou má klatovská strojírna na dodávku těchto dílů monopol na celých 25 let. S tím ale přichází zároveň odpovědnost v podobě vysokých sankcí za nedodání potřebného počtu komponentů. Pokuty za nedodání dílu překračují dvojnásobek prodejní ceny.
V Česku se vyrábí díly pro raketu Ariane 6, vydělají stovky milionů korun |
Rakety Ariane 6 mohou letět buď se dvěma, nebo čtyřmi přídavnými motory. Dodávky jsou vypočítány na to, že proběhne devět až jedenáct letů ročně. Kvůli několikerému posunutí termínu prvního letu Ariane 6 se ale tuzemský výrobce potýká s přesně opačnou situací.
Nynější předpoklad, že Ariane 6 poprvé poletí koncem příštího roku, přitom nemusí být podle zákulisních informací definitivní. Klatovský závod přitom podle Homolky momentálně vyrábí na sklad díly už pro sedmý let. A to je podstatná komplikace, jelikož výroba zatím nedosáhla očekávaných objemů, se kterými tuzemský výrobce počítal při designování výrobní haly a nastavování celého procesu. K dorovnání plateb má dojít až ve chvíli, kdy začne výroba naplno.
Čtyři metry a ani o milimetr víc
Společná evropská výroba raket navíc klade značné nároky na logistiku – je potřeba spousta přejezdů mezi jednotlivými výrobními závody. Aby nebylo nutné díly pro rakety převážet na korbách kamionů jako nadrozměrný náklad, což by v případě každé cesty znamenalo zajišťovat speciální povolení, vymysleli technici v ATC Space způsob, jak zhruba tunu vážící díly převážet jako standardní, běžný náklad.
„Díl se přišroubuje ke speciální ocelové paletě, která se i s ním otočí o 90 stupňů a takto se uloží do transportního kontejneru. Navrhli jsme jak tento kontejner, tak otočné zařízení a zároveň jsme vybrali speciální kamionový návěs,“ uvedl Homolka.
Pro splnění zákonných podmínek šlo o každý centimetr. Standardní dopravou jsou totiž náklady do čtyř metrů výšky. Samotný Rear Skirt měří v průměru 3,5 metru. I s kontejnerem je pak náklad vysoký 3,7 metru, takže bylo nutné najít na trhu návěs, který má ložnou plochu 30 centimetrů nad zemí. Pokud by výška byť jen o centimetr přesáhla čtyři metry, bylo by nutné každou jízdu ohlašovat policii a řešit podjezdné výšky mostů a další komplikace.
