Požádali jste o zápis české pivní kultury na seznam UNESCO zatím na krajské úrovni, to znamená za Plzeňský kraj (poté bude muset ještě následovat národní úroveň). Co vás k tomu vedlo?
Málokterý národ je pověstný tím, že má tak bohatou pivní kulturu. Pivo je po právu naší národní identitou. Je v DNA skoro každého Čecha. Jsme kolébkou českého ležáku, který nás proslavil po celém světě. Česká pivní kultura však není jenom věc technologie výroby piva a pivovarů, ale i českých surovin, práce našich sládků a toho, že pivo dalo vzniknout pojmu česká hospoda jako místu kulturního života. Tam chodí lidé i za společností.
K tomu se přidávají i minipivovary, kde probíhá kulturní život dané obce. Vnímám, že se pivovary snaží napříč celou společností, aby přitáhly lidi pod jeden komín. A dělají akce, aby tato komunita žila. Jak mají naše pivovarství a pivní kultura jako celek bohatou historii i současnost, tak se musíme koukat taky do budoucna. Proto jsme podali zápis naší pivní kultury do UNESCO. Naposledy byla za Česko na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO zapsána předloni výroba vánočních ozdob z foukaných skleněných perlí a myslím, že pivní kultura nás definuje stejně, nebo možná ještě víc. Vždycky, když vyjedu někam do zahraničí a řeknu, že jsem z České republiky, první, co znají, je české pivo.
Když dopijete české pivo, máte chuť na další. Kdežto u zahraničních piv má člověk často co dělat, aby dopil jedno.
