Petschkův palác v Praze na nároží ulic Politických vězňů a Washingtonova. Tuto...

Petschkův palác v Praze na nároží ulic Politických vězňů a Washingtonova. Tuto novoklasicistní budovu nechal postavit bankéř Julius Petschek jako Bankovní dům Petschek a spol. | foto: VitVit CC-BY-SACreative Commons

Uhlí, lichva a šatna na kožichy. Jak žil nejbohatší klan první republiky

  • 68
Chudoba a lichva stály na počátku impéria židovské rodiny Petschků. Tvrdé a nelítostné obchodní praktiky přinesly úspěšným uhlobaronům a finančníkům obří luxus, popisuje týdeník 5plus2. Příběh Petschků skončil neslavně. O jmění přišli a z jejich banky se stala mučírna gestapa.

Jedni z nejšikovnějších židovských obchodníků v českých zemích mají kořeny v Pečkách u Kolína. V obci žil už za vlády císaře Josefa II. jistý chudý žid Samuel čili Šlojme. Tam ho zasáhla jedna z josefínských reforem, která lidem nařizovala používat po celý život jedno příjmení. Do té doby si lidé příjmení i několikrát za život měnili, nebo ho zkrátka, jako v případě mnoha židů, neměli. 

Nebohý Šlojme musel na úřad, kde německy vypověděl, že je rodilý v Pečkách, německy Petschek, což úředník ustanovil jako jeho nové příjmení. Právě tehdy se zrodil také mnohý Morgenstern, Rosenbaum a další, židé měli totiž v josefínské době dostávat příjmení německá. 

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina.

Šlojme Petschek vychoval syna jménem Izrael – hauzírníka, tedy podomního obchodníka. Ten měl deset dětí, mezi nimi byl i Moses Petschek, který v obchodním duchu vynikal nad ostatní. Zpočátku se živil obchodem se starým železem a také jako úvěrník čili lichvář. Když zbohatl, přestěhoval se do Kolína, kde se mu narodili tři synové – Isidor, Julius a nejmladší Ignác. Brzy ale musela rodina kvůli lichvě město opustit a usídlila se v Praze. 

Moses vsadil na uhlí

To už se Moses Petschek živil jako spekulant s pozemky. „Levně koupit, draze prodat,“ bylo jeho motto, které vštěpoval i svým synům. Ti se rozprchli do advokacie, bankovnictví a do uhelného průmyslu. Lidé tehdy ještě topili hlavně dřívím a Moses chytře usoudil, že budoucnost patří uhlí. 

Roku 1871 koupil akcie skomírající Mostecké společnosti pro těžbu uhlí a během několika desetiletí Petschkové kontrolovali snad polovinu evropského hnědouhelného průmyslu. Pomohl jim i nápad, že z nekvalitního uhlí budou lisovat brikety. 

Ignáz Petschek

Obchody klanu se rozjely naplno. V uhelném dýmu rostly vily, kupovala se drahá auta, stavěly se paláce, pořádaly bankety i plesy. Nejdražší látky, společenské obleky i zlaté a diamantové šperky zdobily členy Petschkovy rodiny, vždyť jedna z jejich pozdějších pražských vil měla kromě bazénu speciální šatnu pouze na kožichy. 

Zatímco Ignác se stal hlavou ústecké větve klanu, pražské větvi „šéfoval“ Julius. Ten díky uhlí a hlavně spekulacím na burze nastřádal obrovské jmění, což ho přivedlo k myšlence zřídit vlastní rodinný bankovní dům. V roce 1920 založil banku Petschek a spol. (Bankhaus Petschek & Co), jako její sídlo nechal kousek od Václavského náměstí postavit později nechvalně známý a obávaný Petschkův palác. 

Židovská banka jako mučírna gestapa

Se zrodem banky umírá nejstarší Isidor, zbylí dva bratři ale obchodují dál. Díky německé hyperinflaci po první světové válce pronikli i do tamního papírenství či sklářství. Julius umírá 22. ledna 1932, tedy před 90 lety, mladší Ignác o dva roky později. Oba dosáhli naprostého vrcholu, bohatství a majetky odkázali dětem. Ty si je ale příliš neužily. 

Petschkův palác a další nemovitosti

V Evropě se totiž začal roztahovat Hitler a židovský klan musel přes Kubu prchnout do USA. Nacisté po mnichovské zradě veškerý majetek Petschků zkonfiskovali a podniky začlenili například do koncernu Říšské závody Hermanna Göringa. 

Ikonou nacistického teroru se stala banka Julia Petschka – Petschkův palác, lidem zvaný Pečkárna. Právě ten si za svou centrálu v protektorátu Čechy a Morava zvolilo gestapo, zdi paláce jsou svědky nejtěžších výslechů a mučení. Petschkové se ke svému majetku po válce nedostali a rod se usadil v USA. Petschkův palác dnes spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, Petschkova vila v pražské Bubenči začala po válce sloužit jako rezidence velvyslance USA, druhou pražskou vilu dnes využívá ambasáda Ruska.