Ludmila Petráňová

Ludmila Petráňová | foto: Lukáš Procházka, MF DNES

Petráňová je žena s rukou na vypínači

  • 3
Jako malá chodila Ludmila Petráňová na hodiny klavíru a francouzštiny. To, že nakonec vystuduje jadernou fyziku a prosadí se v ryze mužském světě, její rodiče netušili. Francouzštinu a angličtinu dnes uplatní, když jedná se šéfy evropských energetických sítí.

Ředitelka státní České energetické přenosové soustavy je jedním z nich a jen jednou ze tří žen vedle Švédky a Dánky.

Zatímco jiné ženy v jejím věku už chodí do důchodu, Petráňová ve svých 59 letech drží otěže českých elektrických drátů a loni k tomu dostala neotřelý dárek. Prestižní americký časopis Fortune ji na sklonku roku jmenoval jako první Češku mezi 50 nejvlivnějších manažerek mimo USA.

Něco takového vůbec nečekala. "Ani jsme nevěděli, podle jakých kritérií vybírali. Museli jsme si časopis předplatit, aby nám to řekli," říká. Kromě obratu společnosti (zhruba 15 miliard korun) hodnotil podnikatelský časopis i vliv.

"Zkoumali také něco jako kulturní, sociální a historický vliv osobnosti. Ten historický nás doma rozesmál," říká předsedkyně představenstva a ředitelka ČEPS.

Do důchodu se ještě nechystá. "Funkce v představenstvu se neřídí zákoníkem práce, ale volebním obdobím, a to mé končí někdy příští rok. Předpokládám, že to vydržím, pokud při platnosti fyzikálních zákonů nebudu donucena vnějšími silami tento směr změnit," říká milovnice fyziky.

Místo, na které nastoupila v roce 2001, je dost horké. Když se měnily podmínky před vstupem do EU, musela postavit energetický rozvod na vlastní nohy, zatímco předtím byl součástí gigantu ČEZ.

"Firma začala jako Eva z Adamova žebra. Vyrvali nás z ČEZ coby technickou část. Například obchodní oddělení nemělo jediného zaměstnance, byla to zelená louka. Ale ty já mám moc ráda," říká s chutí. Dnes je obchodní oddělení jednou z chloub ČEPS a okolní země od něj začínají opisovat.

Když vypráví o tom, co dělá, nezapře pedagogický talent, který patrně zdědila po mamince, učitelce přírodních věd a jazyků. Přesto se občas ptá, zda svými řečmi o elektřině a fyzice nenudí.

"Ze zákona máme dvě povinnosti. Mít největší a nejkrásnější elektrické sloupy," začíná s nadsázkou.

"Jsou to evropské dálnice pro přenos elektrické energie a ty musíme udržovat v dobré kondici a nabídnout je každému, kdo o to požádá, je-li to technicky možné. Za to dostáváme platby, které lze přirovnat k dálniční známce. Druhá povinnost je dramatičtější - zásobovat všechny elektrickou energií podle potřeb, i když to neodpovídá jejich dodaným odhadům. Stejně jako doma regulujete topení podle venkovní teploty, vypínáte a zapínáte světlo a spotřebiče, stejně se chovají i firmy," popisuje.

S tím, jak se příští rok uvolní trh s energií a také běžná domácnost si bude moci najít jiného než státního dodavatele, musí i Petráňová změnit vnitřní systém firmy, aby to zvládl. "Je to jako doma před malováním, je to období strašlivého nepořádku," říká.

V té chvíli se ukazují její manažerské kvality. "Nutit lidi ke změně je zdaleka to nejhorší. Zvlášť když stávající systém funguje a lidé jsou přesvědčeni, že žádnou změnu nepotřebují. Mým úkolem je však dívat se dopředu. Beze změn by to bylo v budoucnu peklo," uvádí šéfka firmy se 425 zaměstnanci, většinou muži a inženýry.

Pevné ruky není podle jejích slov tolik zapotřebí. "Většinou se mi daří je přesvědčit, možná až ukecat," dodává.

Petráňová pracovala v 80. letech jako vedoucí odboru informatiky a organizace Pražských energetických závodů a potom vystřídala několik míst v ČEZ a dalších společnostech.

Muži, kteří s ní dlouho spolupracují, jí jsou nakloněni. "Mám pocit, že do energetiky vždy patřila, vyzná se v ní. Je kreativnější než muži, má dobré nápady," říká Drahomír Ruta, generální ředitel Pražské energetiky.

"Vyniká nadprůměrnou inteligencí a ženský prvek používá v rozumné míře. Znám ji dlouho a řekl bych, že má řadu mužských vlastností, pokud tedy hrajeme hru na ženské a mužské vlastnosti. Nebojí se rozhodnutí a umí elegantně vyřídit nepříjemné věci," dodává Miroslav Stehlík, jeden z vedoucích pracovníků ČEZ.

Petráňová pracuje každý den od osmi do šesti. "Ovšem když přijdu domů, všichni vědí, že do mě hodinu nic není," říká. Někdy relaxuje v kurzu starých řemesel, kde se učí plést košíky nebo dělat modrotisk, ráda také vaří a s rodinným životem je zadobře.

"Musím přiznat, a teď nevím, zda je to má hanba nebo štěstí, že jsme takové problémy ani neřešili. Doma patří k samozřejmosti, že když někdo chybí nebo je unavený, jiný ho nahradí. Jen manžel si někdy stěžuje na moje služební cesty," dodává.

V jejích stopách jde nejmladší syn, studuje jadernou fyziku, další syn studuje práva. V jednom ji následuje i její dcera Barbora, která vystudovala také na první pohled neženský obor na ČVUT - řízení a provoz letecké dopravy - a dnes je vedoucí leteckého provozu v Aeru Vodochody.

"Odmala mi připadalo normální, že žena může v mužském prostředí úspěšně existovat. Práce v převážně mužském kolektivu může být pro ženu v mnoha ohledech dokonce jednodušší, tím spíš, pokud ukáže odbornou způsobilost a má zdravé sebevědomí," říká dcera Barbora.