Den daňové svobody, který Liberální institut vyhlašuje již od roku 2000, je pomyslnou hranicí rozdělující kalendářní rok do dvou období - v prvním období vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů vlády, vládních a veřejných institucí. Toto období končí Dnem daňové svobody, od kterého vyděláváme sami na sebe a o vydělaných penězích rozhodujeme podle vlastního uvážení.
„Ačkoliv jsme na něj čekali nejkratší dobu od roku 2000, sto padesát pět kalendářních dní je stále dost na to, abychom se bůhvíjak radovali. Stovky miliard korun ročně jsou veřejnými institucemi utraceny netransparentně, nehospodárně a někdy naprosto zbytečně,“ tvrdí ředitel Liberálního institutu Petr Koblovský.
Posun k lepšímu není dán úspornou politikou vlády, ale pozitivním vývojem ekonomiky. „Celkový vývoj ekonomiky vláda skutečně ovlivnit nemůže. Co ovlivnit může, jsou veřejné finance. A ty jsou stále v deficitu, přičemž výdaje rostou,“ upozorňuje Koblovský. „Loni jsem řekl, že lepší výsledek Dne daňové svobody v roce 2014 je ‚hozenou rukavicí‘ pro novou vládu a výzvou pro ministra financí Andreje Babiše. To samozřejmě platí i pro tento rok. Posun do měsíce května by Dni daňové svobody rozhodně slušel,“ doplnil Koblovský.
Česko je na tom lépe než průměr eurozóny - tam přijde den daňové svobody až 29. června. Nejhůř jsou na tom z tohoto hlediska Finové a Francouzi. Ti se dne, kdy přestanou vydělávat na stát, letos dočkají až koncem července a začátkem srpna. Naopak „pískat“ si mohou Jihokorejci a Švýcaři, ti už od začátku května vydělávají sami na sebe.
