Pardubičtí vězni obléknou odsouzené i rodinu

  • 5
Stohy látek, střihy na kalhoty či blůzy, skloněné postavy nad šicími stroji v dlouhé hale. Na první pohled zavedená firma na výrobu konfekce. Jen s jedním rozdílem: ruce, které s jistotou prošívají švy, patří mužům v šedých vězeňských mundúrech.

Někteří z odsouzených z pardubické věznice začas odejdou do civilu s výučním listem krejčího.

V Pardubicích se šije vše potřebné pro všech 35 českých věznic. "Utěrky, ručníky, lůžkoviny, pyžama, tepláky, montérky, vězeňský oděv i speciální oblečení pro kuchaře," vyjmenovává výtvory vězňů zástupce ředitele pardubické věznice Jan Šimeček.

Jediné, co si odsouzení na sebe sami nevyrobí, jsou ponožky a spodní prádlo.

Šicí dílna zaměstnává v dvoupatrové budově 65 vězňů. Na regálech rostou komínky nových černých pracovních montérek, oranžových pyžam, bílých kuchařských oděvů i šedých trestaneckých uniforem.

"Obrat by byl na běžném trhu kolem čtyřiceti milionů," přibližuje výkon "firmy" vrchní mistrová Jarmila Svobodová.

Není to složitá práce, stačí pro ni zaučení. "Vězni si u nás ale mohou udělat i výuční list. Je o to docela zájem, protože pak mají lepší plat," vysvětluje Šimeček.

Nedávno nabídla věznice mužům z šicí dílny, že nebudou placeni podle odpracovaných hodin, ale podle výkonů. "Řada odsouzených teď plní normu na dvě stě procent a vydělají si rozumné peníze," říká Šimeček.

Značná část výdělku ovšem padne na úhradu pobytu ve věznici, splácení škod z trestné činnosti či výživné. Zpočátku se podle něj stavěli muži k ženské práci s rozpaky, později však zjistili, že šití má i své výhody.

"My s tím teď máme trochu problémy. Začali si přešívat vězeňské oděvy, z montérek udělají džísku, vypasovanou bundičku, někdo přehodí límeček a udělá si stojáček. Jsou opravdu vynalézaví," usmívá se zástupce ředitele věznice.

Původně ve věznici šily ženy. Po jejich odchodu je před necelým rokem nahradili vězňové. "Ohromilo nás, jak to zvládli. Okamžitě začali žadonit u mistrové, aby jim ukázala, jak se upravují střihy, a vzápětí se to naučili. Začali šít i na sebe, na manželky a děti. Látky mají vlastní nebo z charity," popisuje tvůrčí potenciál vězňů Šimeček. Proti ženám vyrobí dokonce muži méně zmetků.

Ti nejzručnější se nebojí pustit ani do ušití saka, večerních šatů či kostýmu. To je ostatně podmínkou pro složení závěrečných zkoušek. "Kalhoty zvládnu, sako by bylo složitější," říká například Petr Sanko.

Někteří vězňové možná neopustí jehlu a nit ani v civilu. "Někdo má kvůli trestnímu rejstříku zákaz činnosti, a teď se může znovu chytit v novém oboru," říká Šimeček.

Někteří pardubičtí vězni vyjdou ze žaláře jako vyučení krejčí. (18. ledna 2005)