Také na černý kontinent udeřila plnou silou mobilomanie. Kdo chce něco znamenat, musí si telefon určitě pořídit. Můžeš bydlet v chatrči smontované z plechů, jejíž jedinou výbavou je proležená matrace, ale mobil ti nesmí chybět.
"Když ho nemáš, budou se ti kamarádi smát," komentuje šílenství, které z mobilu v Africe (podobně jako před deseti lety v Česku) vytvořilo statusový symbol, sportovní novinář zambijské televize ZNBC Patrick Nyangulu.
"Ceny přístrojů rychle klesají, v Lusace si ho může pořídit až na ty opravdu nejchudší každý," dodává. Ale bylo by hloupé myslet si, že mobil je pro Afričany hračkou, za kterou černošští "divoši" vyhazují své skrovné prostředky. Naopak mnohým pomáhá vydělávat.
Například vesničané si jeho pomocí ověřují, na kterém tržišti jsou aktuálně nejvyšší ceny jejich produktů. Nebo si na dálku hledají práci ve městě a ušetří tak náklady a čas spojený s dlouhou cestou.
Nezadržitelný růst mobilních technologií, který překonává i ta nejoptimističtější očekávání z počátku tisíciletí, také může pomoci africkému sebevědomí. Ukazuje, že ne každá investice do nejchudší části planety musí bezpodmínečně končit krachem.
Pevná linka? Neznáme
Afrika přeskočila sto let telekomunikačního vývoje. Doba pevných linek černý světadíl v podstatě nezasáhla. Telefonních budek je ve městech poskrovnu a většinou nefungují.
"Pevné linky mají jen na úřadech a bohatší lidé ve městech. Když někam voláte na takové číslo, ozývá se jen pípání a hlášení budete přepojen. Mezitím vám propadne celý kredit," říká ke kvalitě komunikace po drátu Nyangulu.
Není divu, že se Afrika v roce 2001 stala prvním kontinentem, kde bylo více uživatelů mobilů než běžných telefonů. A bezdrátová revoluce, která začala koncem 90. let, dál nabírá na obrátkách.
97 procent lidí u signálu
Nevyhnula se ani tak neklidným koutům světadílu, jako je Kongo, které dlouhá léta sužovala občanská válka. I díky tomu má Afrika nejrychleji rostoucí počet uživatelů mobilů na světě.
Zatímco položit na enormních vzdálenostech mezi africkými sídly dráty by bylo kvůli extrémním přírodním podmínkám příliš nákladné, umístit na příhodné pahorky vysílače už takový problém není.
Například v Tanzanii se dnes 97 procent obyvatelstva nachází v dosahu signálu, zatímco alespoň teoretický přístup k pevné lince jich má jen 28 procent. Africká velkoměsta jsou stejně "mobilizovaná" jako evropské metropole.
Na venkově se však setkáte s jinou situací. Chudší vesnická populace si nemůže telefon dovolit. Není proto neobvyklé, že si celá zapadlá vesnice pořídí jeden přístroj, který slouží jako veřejná budka dobíjená elektřinou ze solárních panelů.
Kredit u prodavače banánů
Rozšířenost mobilů po Africe je patrná i při procházce lusackými ulicemi. Davy lidí korzují s telefonem u ucha. Billboardy s mladými a krásnými lidmi, kteří samozřejmě používají největší místní síť Celtel, jsou nejčastější reklamou ve městě.
Každých sto metrů po vyšlapaných stezkách, které Lusačanům nahrazují chodníky, narazíte na prodejce kreditů do mobilů. Kartičky se stíratelným kódem si můžete koupit u stánkařky, jejímž hlavním zbožím jsou banány, stejně jako u ženy, která na ohýnku griluje zákazníkům kukuřici. Prodej kreditu do mobilu poskytuje dobrou šanci na bezpracný přivýdělek.
Jedním z prodejců je i třicátník Lucky Ng’uni, který celý den vyhlíží zákazníky ze své dřevěné budky v červenožlutých barvách Celtelu. "Kredit za pět tisíc kwacha (26 Kč) koupím od Celtelu za 4 700 kwacha. Rozdíl mezi velkoobchodní a maloobchodní cenou zůstane mně," popisuje, jak se živí.
Byznys jde dobře
"Denně tak vydělám kolem 35 tisíc kwacha (okolo 185 Kč)," chlubí se usměvavý chlapík. Práce bude mít zatím dost, paušální placení telefonů každý měsíc se zatím v Africe neprosadilo.
Naprostá většina místních má hluboko do kapsy, a tak si radši minuty do telefonu nakupuje po malých kouscích od pouličních prodejců. Díky mobilům má práci i Gilbert z botswanského Ghanzi, jehož centru stejně jako v ostatních afrických městech dominuje červenobílý vysílač.
Mladík ve frajerských slunečních brýlích si na hlavní třídě postavil z pár prkýnek, plechů a igelitu svůj podnik, který nese štít s vtipným nápisem "Mobil doctor".
"Byznys jde dobře. Mezi lidmi je mobilů hodně a v Ghanzi jsme jenom dva opraváři," pochvaluje si Gilbert, který před začátkem podnikání podstoupil šestiměsíční kurz. Ukazuje mi svou dílnu. Na dřevěné desce má šroubovák, pájku, štěteček na čištění nečistot a v kufříku pár náhradních krytů. Nic víc.
"Až si víc vydělám, koupím si pořádné vybavení," plánuje opravář. Zvolil si perspektivní povolání. Mezi obyvateli subsaharské Afriky je nyní na devadesát milionů mobilů. To pro telekomunikační společnosti znamená, že devíti obyvatelům z deseti je stále třeba mobil prodat.
Výrobci se jim snaží nadběhnout nabídkou jednoduchých a levných přístrojů. Vzhledem k tomu, jak se Afričané do mobilů zamilovali, mají velkou šanci, že se jejich výrobky ujmou. A Gilbert i Lucky budou mít o obživu postaráno.
