Veřejnosti nepřístupná zůstává například studie od společnosti Credit Suisse, kterou si objednalo ministerstvo financí. Ta je přitom jedním z hlavních podkladů, na základě kterých se ministři rozhodovali, zda prodají letiště celé najednou, nebo ho spíše pronajmou na delší dobu.
"Studie je důvěrná, obsahuje informace, které podléhají obchodnímu tajemství," vysvětlil Jakub Haas z tiskového odboru ministerstva financí.
Ministerstvo nechce ani říct, kolik studie přesně stála. Zdůrazňuje jen to, že šlo o zakázku pod dva miliony korun, a tudíž se nemuselo vypisovat výběrové řízení.
Je to chyba, říká Transparency International
"Veřejnost má právo získat i podkladové materiály, na základě kterých se vláda rozhoduje. Pokud to ministerstvo nedělá, je to chyba," míní David Ondračka z nevládní organizace Transparency International.
Ministerstvo sice nabídlo, že na konkrétní dotazy ze studie odpoví, na velkou část otázek však přišla podobná odpověď: Jak jistě pochopíte, toto sdělovat nebudeme. Podobně sdílné bylo i Letiště Praha, když mělo vysvětlit, co se stane s pozemky vyčleněnými do zbytkového státního podniku.
Není to první příklad, kdy stát mlží ohledně privatizace českého letectví. Tajemství obestírá například to, jak vysoké jsou privatizační bonusy pro vedení Českých aerolinií. Jejich podmínky přitom nastavil právě resort Miroslava Kalouska.
Kolem způsobu privatizace Letiště Praha se však objevuje více sporů a nejasností. Například opozice a zelení se stavějí proti prodeji. Argumentují tím, že se stát zbytečně zbaví strategického majetku.
Studie pronájem nezavrhla
Pronájem byl jednou z hodnocených variant, ale vláda ho zavrhla. I přesto, že podle studie není z pohledu finančního výnosu mezi variantami prodeje a pronájmu podstatný rozdíl.
"Nerozumím tomu, proč nechtějí i jinou variantu. Stát tak minimalizuje možnost budoucího vlivu. Je to problém i z hlediska bezpečnosti státu," říká bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka. "Může za tím být i snaha prodat letiště předem vytipovanému zájemci," dodal.
Podle ministra dopravy Aleše Řebíčka jsou obavy o strategickou bezpečnost liché. Stát podle něho totiž chystá do podmínek prodeje zahrnout i bezpečnostní kritéria, která mají zabránit tomu, aby letiště skončilo v rukou zemí, které pro Česko představují riziko.
"Taková kritéria ale povedou ke snížení prodejní ceny," dodal Sobotka. Podle Řebíčka je prodej výhodnější i proto, že z pronájmu plyne pro stát řada závazků. Pod stolem skončila i možnost prodat část akcií přes burzu.
"Akcie letišť bývají velmi stabilní tituly. Neformálně jsme se s ministerstvem financí bavili o možnosti, že by část letiště šla na burzu," říká šéf pražské burzy Petr Koblic.
"Privatizace sta procent jednomu investorovi je sázka na jednu kartu. To má i své nevýhody," dodal Koblic. Upozornil i na fakt, že jako mimořádně výhodný se původně zdál i prodej Transgasu před lety. Dnes by z jeho privatizace získal podle jeho názoru několikanásobně více.
Burza je podle ministerstva horší než přímý prodej
Radek Ležatka z tiskového odboru ministerstva financí však s odvoláním na tajnou zprávu o privatizaci sdělil, že by vláda přes burzu získala až o čtyřicet procent méně než u přímého prodeje.
Ruzyňské letiště bude po prodeji svou vlastnickou strukturou patřit mezi svými konkurenty k raritám. Většinou si část vlivu drží vlády, města či kraje, protože jde o prosperující firmy se stálými příjmy. Řada společností, které letiště u sousedů provozují, se o privatizaci Ruzyně uchází.
Stát se nezbaví na letišti veškerého majetku – zůstane mu však většinou ten problematický. Ze státního podniku Správa Letiště Praha se stane jakási "popelnice", ve které zůstanou například pozemky. U nich však není jasné, komu patří.
"Jedná se zejména o majetek dotčený restitucemi," uvedla Olga Jurková z Letiště Praha.
Zbytkový majetek má podle Lažatky hodnotu zhruba 340 milionů korun. Letiště vede dvanáct soudních sporů, především restitučních nebo o určení vlastnictví. Dostat více informací není možné, protože privatizační projekt, který přesuny majetku řeší, je také tajný.
