V tomto případě jen potvrzoval to, co už ve 12. století tvrdil Richard Lví srdce, anglický král. A sice, že vínům z Margaux se jen tak něco nevyrovná. Věděl o tom své, neboť celé Akvitánsko spadalo v té době pod anglickou korunu a Bordeaux bylo považováno za "vinice Anglie". Tak jako v případě jiných velkých vín musíme při hledání vesnice Margaux zamířit do Médoku.
Oč méně je Margaux nápadné svými domky, o to více pozornosti přitahují mezi vinicemi roztroušené zámky. Ty patřily odedávna bohatým aristokratům nebo patricijským rodinám a na jejich vzhledu je to dostatečně znát. Důležitější než fasáda zámků je samozřejmě obsah jejich sklepů, ale ani tady se Margaux nemá zač stydět - plných 21 chateaux patří do prestižní kategorie Grand Cru Classé.
Vína z Margaux jsou považována za "nejženštější" ze všech velkých vín levého břehu Bordeaux. Při dělení vín na "mužská" a "ženská" sice vstávají mnohým odborníkům hrůzou vlasy na hlavě, ale přes všechny oprávněné výhrady dává tento způsob hodnocení většině zákazníků srozumitelnou informaci, která má mnohdy větší vypovídací schopnost než desítky technických údajů.
U "mužských" vín se cení síla, razance, přímočarost a třeba i jistá syrovost, "ženský" typ vín si získává obdiv elegancí, noblesou, rafinovaností a harmonií. Mnohá vína z Margaux našla řadu příznivců i u nás - Ch. Palmer, Ch. déssan, Ch. Rauzan Ségla či Ch. Lascombes. Ani jedno z nich se však nebude zlobit, že největší díl slávy na sebe strhává chateau, které v názvu nese jméno své vesnice - Chateau Margaux.
Pro mnohé milovníky velkých vín se budova tohoto zámku už dávno změnila na uctívanou svatyni, kde v přítmí sklepa ležící sudy skrývají ztělesnění snu o dokonalém božském nápoji. Svědčí o tom i slova Roberta Parkera, amerického odborníka, který nedávnou degustaci Ch. Margaux ročníku 1900 označil za slavnostní oratorium a vínu přiřkl potenciál na dalších dvacet či třicet let. V dlouhé řadě dalších vyznavačů kultu Ch. Margaux nelze přehlédnout Ernesta Hemingwaye, jehož vnučka dokonce dostala po tomto vínu své křestní jméno.
"Celý život si mě lidé pletou s lahví červeného..." stěžovala si pak naoko Margaux Hemingwayová, někdejší americká herečka, i když je jasné, že pokud jde o názvy vína, mohla dopadnout neskonale hůře.
Jedna z lahví Ch. Margaux s iniciálami Thomase Jeffersona, tentokráte z ročníku 1787, se dochovala až do současnosti. Na svého zákazníka čekala tato rarita na lístku newyorského hotelu Four Seasons s cenou 500 000 dolarů až do chvíle, než do ní souhrou náhod vrazil číšník roznášející kávu.
Nešťastník nakonec dopadl docela dobře - před jinak nevyhnutelnou rituální sebevraždou ho zachránila dostatečně vysoká osobní pojistka.
